Gods of Asgard /Loki/

Kapitola 9. Loki, ty jsi matka!

Irys vzpomínky

„Thor má pravdu, jestli se jim do Ásgardu podařilo dostat jednou, zkusí to příště znovu a rovnou s celou jejich armádou.. To že napoprvé poslali Kamenovy, neznamená, že příště nepřijdou osobně," souhlasila věrně Lady Sif s Thorem, jako tomu bylo pokaždé.

„Ale jít do Jotunheimu by znamenalo vzepřít se otci, Thore! Vím jistě, že ..." Nevzdával svůj boj o slovo Loki.

„Otec se do Jotunheimu také probojoval. I když teď neustále mluví o míru a rovnováze vesmíru, dřív to byl on, kdo Jotuny zabíjel po tisících a kdo je nazýval zlem, ničící všech devět světů... Špínou která musí býti odstraněna!"

„Nyní je ale jiného názoru, sám jsi ho dnes slyšel.. není potřeba vyhledávat válku s Jotunheimem," připomenul Loki svému bratrovi, dychtícímu po pomstě.

„Thore, rozumím tvému hněvu, ale Jotunheim.. to není Midgard.. Tady se ti nikdo klanit nebude. Pokud opravdu vejdeme do Jotunheimu.. nemusíme se dostat zpět.." Znejistil mírně i Fandrál, zapomínajíc na svou údajnou chrabrost.

„Přátele!" Začal Thor.

"Zažili jsme spolu již mnohé bitvy! A vždy jsme z nich vyšli jako vítězové.. hrdinové.. Hogune, Fandrále, kdo vás vedl do válek, které proslavily celý Ásgard?"

„Ty Thore," shodli se oba jednohlasně.

„Volstaggu, kdo ti dopřál tolik dobrot, že už sis myslel, že jsi dávno v nebeské Valhalle?"

„Kuchařka Hillda .. a samozřejmě, ty Thore," pronesl vděčně.

„A Sif.."

„Já sama!" Řekla dřív než Thor stačil dokončit svou otázku, na kterou zatím existovala jen jediná odpověď.

„Ale já tě podporoval," nenechal se Ódinův syn odbýt.

„Proto vás moji přátele prosím, aby jste mě a mého bratra do Jotunheimu následovali,"

„Cože?" ozval se nechápající Loki.

„Ty se mnou nepůjdeš, bratře?" Thorův hlas byl plný křivdy a zmatení.

„Jistě, že tě budu následovat, bratře," rozkvetl náhle Loki, přestože ještě před chvílí nesouhlasil se vším, co Thor řekl.

„Pak tedy můžeme vyrazit, až Ásgard spustí svítání! Zahalekal Thor nadšeně, že se mu dostalo, toho co chtěl.

„Tak si prostě uděláme výlet do Jotunheimu, co se může stát?A můžeme rovnou s sebou vzít také Irys. Ta holka je pořád zvědavá, jakže ti Jotuni vlastně vypadají," zlehčoval situaci Volstagg.

U nebeské Idunny! Poskočilo mi dvakrát srdce radostí. Konečně poprvé na opravdovém bojišti.

„Tak to tedy rozhodně ne!" Vykřikl Loki.

„Irys nikam nepůjde!" Zavrčel způsobem podrážděného vlka.

„Proč ne?" Volstagg zůstal v dobré náladě.

„Loki, myslím, že Irys, jakožto budoucí bojovnice Ásgardu, by potřebovala jakousi zkušenost s bojem," snažil se ho přesvědčit Thor.

„Joo," zahýkala jsem „pro sebe" tak nahlas, že jsem si okamžitě musela přikrýt svá ústa oběma dlaněmi a doufat, že to nikdo z nich uvnitř nezaslechl.

„Zkušenost? Myslíš vážně, že je tohle ta pravá zkušenost pro malé dítě?" Rozpoutal Tak Loki další spor.

„Čím dřív.." vmísil se do bratrské rozepře i Fandrál.

„Thore! Uvažuj! Její teprve třináct! Nemůžeš jí poslat do Jotunheimu a čekat, že bude bojovat jako tisíciletý zkušený ásgardský voják.. Je to ještě děcko!" opakoval Loki, nevšímajíc si Fandrálovy drzosti.

„Slyšíš se vůbec jak mluvíš, Loki?" vložil se do toho také Volstagg.

„Jako matka," konstatoval Hogun.

"Oou.. Loki naše mamka," rozesmála se Lady Sif.

„Přesně! Kdo ti vlastně dal právo rozhodovat o osudu Irys? Do opatrovnictví jí dostala královna, nemýlím-li se?" hrál si s ohněm opět Fandrál.

„Matka.." zdůraznil Loki, aby Fandrála obeznámil se svým královským postavením,".. mi sama povolila, učit a cvičit Irys.. jmenovala mě dokonce jejím novým mistrem, tudíž jedině já mám právo rozhodovat o tom, co je pro ní stále učení a co naopak zase samovražda!" Loki mluvil jakoby "odněkud z výšin", pokoušejíc se tím u Fandrála vyvolat neexistující respekt.

Kdyby vrata měla alespoň klíčovou dírku, jakože neměla, neodpustila bych si a podívala se skrze ní dovnitř a tak spatřila jistě už rudého Lokiho, obhajující si své „právo".

Právo.. odfrkla jsem si. Ale mě se nikdo na nic nezeptá. Každému je naprosto ukradené, co já si o tom myslím. Nejvíce jsem byla nahněvaná na Lokiho.

Trápí mě každý den dlouhým a úmorným cvičením ... Irys rozbij tohle a nebo nechej zmizet támhleto .. útok Irys, výpad Irys, znovu Irys, pokračuj Irys.. a nakonec, když nastane takováto důležitá událost, která by mi mohla dodat odvahy a sebejistoty, přede všemi mě raději naprosto znemožní, než aby zkusil, třebaže jen maličko, uvěřit mým schopnostem válečníka.

„Dobrá, tohle zatím nemá žádnou cenu řešit," ustoupil Thor, znějící trochu unaveně. Hádky a diskuze neměl nikdy příliš rád. Ne že by, je neuměl řešit, ale .. neměl je zkrátka rád.

„Irys zůstává," dodal, aby tak zcela vyhověl Lokimu.

Skřípala jsem zuby. Mimořádná příležitost a já jí kvůli Lokimu propásnu. To jsem ale nemohla dovolit. Loki mě možná učí, ale o svém životě zatím rozhoduji sama.

"Za svítání všichni u Bifrostu, na Jotunheim se vydáme přes duhový most. Zvětšíme tak možnost, že nás Jotuni nespatří přicházet, což by se při vstupu do jejich vlastní brány jistě stalo," zasvětil Thor všechny do svého "mazaného" plánu.. i mě.

Odstoupila jsem ode dveří a pomalu pokračovala dál v cestě do svého pokoje s tím, že místo spánku se připravím na válku s mrazivými obry, ať už se to Lokimu bude líbit či nikoli.

Já najdu způsob jak se dostat do Jotunheimu spolu s nimi, aniž by si toho Loki všiml, tedy aspoň ne hned..

Potom bude prskat, jistě, ale to už budu mít příležitost ukázat mu jak takové malé děcko jako já bojuje.

Tak tady je další díl, doufám, že se nezdá moc ošizený :))) Když tak koment :D