Gods of Asgard /Loki/

Kapitola 11. Mrazivé tajemství

Irys

Už si vážně nepamatuji, kdy jsem naposledy takhle dováděla na tanečním parketu. Sice jsem vždycky tušila, že Volstagg je muž mnoha talentů, ale stejně by mě nikdy nenapadlo, že zrovna on bude patřit mezi ty nejlepší tanečníky z celého Ásgardu.

Dokonce ani naducané bříško, vzniklé v důsledku Volstaggova nesmrtelného apetitu, mu vůbec v pohybu nepřekáželo. Naopak se zdálo, že je díky tomuto polštářku, schovávající se pod jeho brněním, naprosto vyvážený a tudíž neustálé otočky a výpady vzad bohovi války nedělají pražádný problém.

Za to já jsem měla co dělat, abych dobrého přítele nepřestávala stíhat. Jazyk jsem měla téměř na zemi, když se změnil rytmus veolín a tím i styl tance, který byl naneštěstí teď o poznání rychlejší než ten předchozí. Volstagg, nevšímajíc si mého vyčerpání, mě popadl za ruce a začal se se mnou točit po celém tanečním areálu.

Možná, že držet krok s Volstaggem nebylo zrovna jednoduché, ale pořád lepší než sedět u stolu a přemýšlet nad tím co by se stalo kdyby...

Okem jsem zmerčila Lokiho, opírajícího se o runový sloup blízko parketu. Asi na tom byl s nevolností o něco lépe, poněvadž se mu ve tváři objevil jeho zcela známý úšklebek. S každou divokou otočkou jsem ho však ztrácela čím dál víc z dohledu až mi zmizel úplně, někde v dáli za tančícími bohy.

Přemýšlela jsem jak se, co nejmileji, vykroutit z Volstaggova sevření a doběhnout k zase přítomnému Lokimu, ale nebylo to potřeba.

"Dovolíš?" ozval se hlas neznámo odkud.

Stačilo se jen na pár vteřin zahledět do prostoru a při pohledu zpět jsem zaregistrovala, že mě už nedrží Volstagg, který nyní stál se založenýma rukama na hrudi a zamračeným výrazem opodál, ale někdo úplně jiný.

"Soudím, že jsem ti musel již chybět," mrkl na mě laškovně tak jak to umí jedině on.

"Nedomníváš se doufám, že jsem tvou nepřítomnost nějak oplakávala, že Loki ?" našpulila jsem žertovně ústa.

Smích, to je to jediné co od něj mohu vždycky s jistotou očekávat.

"Jak pak bys mohla, vždyť moc dobře víš, že mě se jen tak lehce nezbavíš," zeširoka se na mě usmál.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Krutost historie spočívá v tom, že se vše kolem nás stále dokola opakuje.

Opět jsem usedla na své čestné místo, Loki hned vedle mě.

Lady Sif zatím vzala, lehce podrážděného, Volstagga s sebou ven na čerství vzduch.

Pomalu jsem rozdýchávala skotačení spolu se smutným vědomím, že jsme skončili již po prvním a jediném našem tanci. Zklamání brzy vystřídala znovu rozehřátá touha.

Loki, sedící vedle mne, si, jako by nic, leštil určité části své helmy a spokojeně přitom pobrukoval. Jeho dobré nálady jsem proto chtěla využít, co nejvíce to půjde.

Loki

Šlo to celkem hladce. Volstagg rozhodně nebyl takovou velkou překážkou jako had Fandrál, i když ani ten mě přeci nemohl nijak zvlášť ohrozit, třebaže jsem tomu chvíli i věřil.

Hlupáku.. uchechtl jsem se pro sebe při té absurditě, že bych já někdy mohl také prohrát.

Večer probíhá přesně podle plánu.. usmíval jsem se s potěchou na svůj odraz v helmě.