Miu
"Mám ti vyřídit, že šla Miki ven." řekl mi Kuroko. "Um..dobře. A nevíš s kým?" zeptala jsem se. "Nejšpíš s někým z našeho basketbalového týmu." odpověděl mi. "Ok. Děkuju." řekla jsem. "Nemáš za co." odpověděl a šel se dál věnovat své práci. Já taky. Um..teda čuměním do mobilu. Rozhodla jsem se napsat Miki.
-Miu(J)-Miki(M)-
J: Ahoj. Tak s kým si šla na rande? :DDD
M: No nazdar. Nešla jsem s nikým na rande! Šla jsem jen s Hyugou ven. .-.
J: Miki ty draku :DDD Né dělám se srandu. Kdy se vrátíš? Chci s tebou koukat na anime. ^^
M: Asi za dvě hodiny. Tak zatím.
J: Čauko ^^
Tak a co jako mám teď děla. Jo už vím. Šla jsem za Kurokem. "Kuroko? Nešel by si ven?" zeptala jsem se ho. "Klidně." odpověděl mi a šli jsme se oblíct. Šli jsme na zahradu stavět sněhuláka. Kuroko začal válet tu největší. Já začala válet tu prostřední. Potom Kuroko uválel nejmenší kouli a začali jsem sněhuláka "sestavovat" (:D). Dodělali jsme mu ještě ruce. "Já dojdu pro uhlí,hrnec,mrkev a šálu." oznámil mi Kuroko. "Dobře."
Kuroko přišel s věcma a začali jsme zdobit sněhuláka. Jelikož nám strašně připomínal Kisíka, tak jsme ho tak pojmenovali. :D Why not? No kdo by nechtěl sněhuláka jménem Kise? Měli jsme hotovo, tak jsme si zahráli ještě koulovačku. Pak nám začala být zima, tak jsme šli dovnitř. Šla jsem do kuchyně udělat kakao. (To mi připomíná, když jsem si dělala kakao, tak jsem myslela na Takaa s kakaem :DDD)
Miki
Když jsem se na to Hyugi zeptala, koukal na mě chvilku zmateným pohledem a pak se zeptal: ,,Co?" ,,No...chtěla by jsem chodit s váma na trénink, jen bysme si s vámi, já a Miu, zahráli," řekla jsem a jelikož jsem viděla, že ho to moc nepřesvědčilo, řekla jsem ještě: ,,Prosím, Hyuga-senpai," a udělala jsem psí kukadla. To s ním trochu hnulo. ,,No, jestli s náma budete jen hrát, tak možná jo, ale musím se zeptat Riko," řekl a dal důraz na slovo jen. ,,Super!" Křikla jsem a skočila jsem po něm.
Hyuga to nečekal a udělal pár vrávoravých kroků dozadu ,,Miki, pusť se mě nebo oba dva spadneme do silnice," řekla varovně. Poslušně jsem z něj slezla. ,,Gomen," omluvila jsem se mu. ,,Ale fakt díky," řekla jsem a věnovala jsem mu zářivý úsměv. ,,No..jestli je tohle všechno, co jsi mi chtěla říct, tak si mi to mohla klidně říct po telefonu a nemuseli jsme sem oba jít," řekl po chvilce Hyuga. ,,Eh? Ne,ne,ne,ne. To není všechno, co jsem ti chtěla říct. Spíš chci od tebe pomoct." ,,Aha a s čím?" Řekl se zájmem v hlase. ,,No, určitě víš, že po sobě Midorima a Miu koukají a ještě k tomu ten dopis, co mi dal před chvílí Midorima. Určitě je v tom napsaný vyznání lásky pro Miu!" ,,A-aha, ale co to má, co společného semnou?" Zeptal se zmateně. ,,Musím zjistit, co je v tom dopise napsáno a ty mi s tím pomůžeš, Jumpei-chan," řekla jsem a Hyuga se při posledním slovu zamračil. ,,Neříkej mi tak." ,,Dobře, dobře, omlouvám se, ale prosím pomoz mi, musíme je dát dohromody." ,,No, nešel bych do toho, ale zajímá mě, co je v tom dopise, takže jdu do toho," ,,JO!" Křiknu a nastavím ruku. Hyuga si semnou plácne. Takže dohazovačský tým Miki a Hyuga k službám!
Miu
Když jsme dopili kakao, tak Kuroko šel s Kagamim ven. Museli jít něco zařídit. Tak jsem zůstala sama :c. Forever alone. Už zas .-. Tak se půjdu koukat na televizi,asi. Zapla jsem ji a koukala na nějaký romantický seriál. Byla to nuda, ale vševhno ostatní bylo ještě víc na prd. Kašlu na to! Jdu ven. Oblíkla jsem se a vyrazila. Zavolám Akashimu, jestli můžu k nim na návštěvu.
M: Ahoj Akashi. Mohla bych k vám zajít?
A: Ahoj. Jasně můžeš. Otec není doma a já se docela nedím.
M: Já se taky pravě nudím. Tak za patnáct minut budu tam.
A: Dobře. Zatím.
M: Zatím ahoj.
Ok jde s k Akashimu. Nechce se mi čekat na Miki. Stejně se zas vrátí pozdě. Určitě.
"Ahoj." pozdravila jsem Akashiho, když mi otevřel dveře. "Ahoj. Tak co půjdemd dělat?" zeptal se mě. "Můžeme jít hrát na housle?" navrhla jsem. "Tak dobře." usmál se. Šli jsme nahoru do jeho pokoje. Připravili jsme si stojánky s natami. Opět jsem si půjčila Akashiho druhé housle. Když jsme hráli asi už deset minut, tak se mě Akashi zeptal. "Mohla by si mi prosím něco zazpívat? Můžu ti k tomu hrát na klavír." řekl s velikým úsměvem. "No... Ikdyž se mi stokrát nechce, ale když tak prosíš." řekla jsem a taky jsem se usmála.
Zeptala jsem se jestli by dokázal zahrát písničku: Pieces. K mému údivu řekl že ji umí zahrát. Prý se mu taky hodně líbí. Tak to je super.
--------------------------------------------
Další kapitola je tu :) Doufáme že se vám líbila. Až bude v příběhu 24.12.(to bude asi v 32.Kapitole) bude takově "překvapení"... No není to zas tak překvapení, ale to máte jedno :D
Wairudo_Seikatsu & xXAkikoXx
