Dark-Find-Light (Larry)

33-End

Louis

O týden později

Tátův návrh se nedal odmítnout, nemůžeme tady zůstat ne potom co umřela mamka a co vše se za ten poslední ani ne rok co tady jsme stalo. Kdyby jsme tady zůstali asi by jsme se zbláznili, kamkoliv se podíváme tak jí tam vidíme, nechceme na ní zapomenout to v žádném případě, ale vidím jak to tátu ničí vše nám jí až moc připomíná.

Nedá se to vydržet, je toho na nás příliš. Je to zbabělé, ale někdy je lepší být zbabělí a utéct od problému než vás to doslova zničí...Musíme začít někde daleko, daleko od všeho, od tohohle domu, města a hlavně daleko od člověka kterého jsem miloval a on mi tak moc ublížil.....

S Niallem jsme trávili veškerý poslední čas spolu, nejhorší na tom všem je to, že tady nechávám svého nejlepšího kamaráda. Nevím jak to bez něj všechno zvládnu, ale dohodli jsme se že za mnou bude jezdit každý víkend teda pokud to bude možné a cestu mu zaplatíme my.

Hned po dokončení střední se bude stěhovat za mnou do Londýna, do té doby si budeme šetřit peníze na společný byt, teda pokud se nedostaneme na společnou vysokou pak bychom bydleli na internátě.

Řekl jsem Niallovi aby Harrymu nic neříkal a hlavně aby mu neříkal kam se stěhujeme. Harryho jsem za ten týden viděl jen přes okno, kdy za mnou několikrát přišel, ale já řekl Niallovi ať ho pošle pryč.

Už máme všechno sbalené stěhováci nám vše nosí do auta a já sedím s Niallem na schodech, kde se objímáme a brečíme. Ani jeden nechceme být od sebe tak daleko a na tak dlouhou dobu, snažili jsme se domluvit s jeho rodiči, že by bydlel s námi, ale oni nám řekli že dokud chodí na střední z baráku se nehne.

Povídali jsme si o prázdninách, jak je celé stráví u nás a co všechno budeme dělat. "Louisi můžeme jet?" zeptal se mě taťka "Jo jen se ještě rozloučím s Niallem a hned jsem v autě" T:"Dobře, Nialle doufám že se co nejdříve u nás ukážeš, u nás máš vždycky dveře otevřené" usmál se mile na Nialla, kterého objal, řekli si sbohem a odešel do auta.

Hned jsem Nialla objal a oba jsme se rozbrečeli (jsme horší jak malé holky) "Ni hlavně mi slib, že tady na sebe dáš pozor, snaž se vyhýbat Zaynovi a ostatním dobře?" N:"Dobře....budeš mi moc chybět Boo" "To ty mě přece taky Nini....mám tě moc rád" N:"Já tebe taky" ještě chvíli jsme se objímali než znovu promluvil.

N:"Jen mi slib, že tohle není poslední sbohem" fňukl "Ne není, mi si ho totiž nikdy neřekneme dobře? Už se nemůžu dočkat až za mnou přijedeš" usmál jsem se a naposledy jsem ho obejmul "Tak zatím ahoj Ni" dál jsem důraz na slovíčko zatím abych ujistil jeho i mě že to tak vážně je. N:"Ahoj" Naposledy jsem se po něm ohlídl, zamával a nastoupil jsem do auta.

Harry

"Nialle co to....kde je Louis?" když jsem viděl Nialla jak brečí před Louisovým domem, který je úplně prázdný chtělo se mi začít taky brečet. N:"Harry j-je mi to líto, ale odstěhovali se.." "Cože? Kdy?" slzy jsem měl na krajíčku nemohl jsem tomu uvěřit. N:"Asi před 10 minutami mi napsal, že opustili město" špitl a brečel dál. "A-a-a k-kam jedou?" N:"Promiň ale nemůžu ti to říct....Louis si to nepřál a vlastně t-to zatím ani já přesně ne-nevím" "Sakra....ne,ne,ne....p-proč se se mnou ani nerozloučil?" N:"Vážně se na to ještě ptáš?" "J-já jsem mu to ne-nestihl v-vysvětlit" řekl jsem si spíše pro sebe než pro něj N:"Harry...on ale nic vysvětlit nechtěl...o-oni potřebovali odsud pryč, jinak by se brzo zbláznili.....Bylo na ně toho poslední dobou příliš, hlavně na Louise....Harry on se tu několikrát psychicky zhroutil, jednou mi řekl že už to takhle dál nevydrží ať mu pomůžu se té bolesti nadobro zbavit.....chtěl umřít.... už takhle dál žít nemohli ani on ani jeho táta....museli začít od znovu....musíš to pochopit....Harry ty brečíš?"...

Louis

T:"Připravený?" "Asi..nejsem si jistý....myslíš že jsme se rozhodli správně?" T:"Jen tak to zvládneme, myslím že i maminka by jsi to přála" "Dobře...jsem připravený" T:"Lou..vím že je to pro tebe moc těžké, nechat tady nejlepšího kamaráda, ale můžete se přeci navštěvovat" "To ano, ale jen on mě... já už se tady nikdy nevrátím.." T:"Proč?" "Necháváme tady až příliš bolesti, kterou už nechci nikdy cítit" T:"Tím myslíš i Harryho? Řekneš mi co se mezi vámi stalo?" "Promiň tati já nemůžu, nechci aby jsi o něm ještě někdy mluvil" T:"Proč?"

"Protože chci zapomenout..."