Dark-Find-Light (Larry)

18-H:"Sakra Louisi co si to proved?!"

Louis
Niall na tom nebyl psychicky dobře a tak odešel domu hned po první hodině. S Haroldem jsem celý den nepromluvil a ani to nemám v plánu to, co dneska udělal mu jen tak neodpustím, nenechám aby si se mnou takhle pohrával.

Nechápu jednu věc, když někoho šikanujete tak to většinou znamená, že ho nemáte rádi, tak proč mě sakra zbije, ošetří mi to a pak mě políbí? Co to má sakra znamenat?

Po škole jsem si to namířil rovnou domů, dneska už jsem neměl na nic náladu.

Vešel jsem do domu, vyzul si boty a pověsil jsem si bundu na věšák. Slyšel jsem rodiče v kuchyni, tak jsem šel za nimi se přivítat a tak.
"Ahoj mami ahoj tati tak jak jste se měli ?" Mamka:"Ahoj zlato, měli jsme se fajn" Proč si myslím, že nemluví pravdu? "Mami stalo se něco? " M:"Ne ... vlastně jo.... j-já si musím sednout" opatrně si šla sednout. Tady něco nehraje.

"Mami děje se něco?" Taťka:"Mám mu to říct já?" Zeptal se mamky a ta jen přikývla. T:"Víš že mamince, už bylo mnohem lépe...a tak nemusela tolik chodit na léčení" odmlčel se a já ho pobídl aby pokračoval T:"No ale když jsme odjeli tak se jí přitížilo a museli jsme k doktorovi....proto jsme přijeli o něco později" zase se zastavil.

"Bože mami jak je ti? Ono se ti to zase vrátilo? " vyhrkl jsem na ni starostlivě. M:"No...zlato nechtěli jsme ti to říkat ale.....měl by jsi to vědět...u doktora mi řekli, že se mi ta rakovina rozšířila...p-po celém těle. ...doktor mi řekl ž-že je téměř nulová šance aby jí podchytili celou.....takže jsme se rozhodli že.." nedokázala to doříct a rozplakala se, já už tušil co tím chce říct a taky měl nakrajíčku.

T:"Rorhodli jsme se, že je zbytečné aby maminka trpěla kvůli chemoterapiim a stejně by jí to nepomohlo, takže terapie přerušila.....chce....chce si s náma užít své p-posledni chvíle v klidu" Teď už jsme brečeli všichni a společně jsme se objimali na pohovce.

Ne ne ne ne prosim to ne to mi právě naznačili, že máma za nějaký čas.... ne ne to nesmí t-t-to .... tenhle den je ten nejhorší co jsem kdy zažil, všechno se mi sype pod rukama.

"Ne t-to... přece musí existovat nějaký lék nebo... j-já nevím mami t-y nám nesmíš ...Ne to není pravda......" M:"Promiň zlatíčko neměli jsme ti to říkat" "Ne j-já jsem rád, že jste mi to řekli, ale...." odmlčel jsem se "Jak dlouho?" M:"Boo na tom nezáleží hl..." nenechal jsem ji domluvit "Mami řekni mi to prosím j-já to potřebuju vědět" M:"ani ne 2....m-měsíce" "Ale jak je to možně, vždyť ti bylo líp" M:"Bylo mi líp protože jsem nechodila na terapie, z těch terapii mi bývá špatně proto tam nechci chodit" konec už šeptala, protože se naplno znovu rozbrečela.

Nic víc už jsme neříkali, pustili jsme si televizi a takhle v objetí, jsme tam seděli, dokud jsme nešli spát. Jen co jsem se zavřel v pokoji jsem se svalil na postel a brečel do doby, než jsem únavou usnul.

Ráno jsem nešel do školy, byl jsem doma a snažil jsem se trochu sebrat. Odpoledne odešla mamka s tátou do nemocnice na nějaké poslední vyšetření a pro léky na bolesti.

Už jsem to nemohl vydržet a tak jsem šel celý uplakaný do koupelny, kde jsem si vzal do ruky jednu žiletku a trochu si ulevil. Měl jsem pocit, že s krví, která vytékala pryč z mého těla, tak s ní odcházeli všechny mé zlé emoce a utrpení.

Jen jsem zapomněl, že je to chvilkový pocit. Když jsem uslyšel zvonek, hned jsem se tam vydal a já idiot jsem si zapomněl tu ruku utřít od krve a zavázat.

"Harry co tu chceš?" H:"Já jsem se přišel ... (koukl se na mou ruku).... Sakra Louisi co si to provedl?!" Koukl jsem se na ruku, kterou jsem měl celou od krve. Doprdele! Já jsem takový krypl !!!

Omlouvám se za chyby tenhle díl jsem psala na mobilu takže tam mám určitě spoustu chyb tak se omlouvám :)))

aW*