Dark-Find-Light (Larry)

19-Koupelna

Přečtěte si prosím co jsem vám napsala na konec :) Je tam poděkování :3

16:30

Louis

"J-já to nic není" sotva jsem to dořekl, tak se mi zatočila hlava a kdyby mě Harry nechytil, asi bych už ležel na zemi H:"Kurva Louisi!" Vzal si mě do náruče a šel se mnou nahoru do koupelny, kde mě posadil na okraj vany. Neřekl ani slovo a začal vytahovat čistý ručník, který namočil a smyl ze mě všechnu krev načež mi to zavázal obvazem.

"Děkuju" špitl jsem potichu, ale ani jsem se na něj nepodíval. H:"Louisi můžeš mi říct proč sis to udělal?" neodpověděl jsem a vstal jsem z vany odcházejíc k otevřeným dveřím, ale Harry je přede mnou zabouchl H:"Nikam nepůjdeš dokud mi neřekneš proč sis ublížil" "Zaprvé tobě nemusím nic říkat a zadruhé co se sakra staráš" zařval jsem po něm a okamžitě jsem si utřel neposednou slzu, která mi stékala po tváři

H:"Co se sakra starám? To je pěkně debilní otázka nemyslíš?" teď už jsme po sobě křičeli oba dva "Ne to teda není! Nechápu o co ti jde! V jednu chvíli mě biješ a hned potom mi to ošetřuješ. Nepřipadá ti to trochu padlé na hlavu?!" H:"J-j-já nevím proč to dělám a tebe to nemusí zajímat!" jen jsem nad ním zakroutil hlavou a otočil se k odchodu, jenže si mě okamžitě otočil zpátky k sobě a znovu u mě stál až nebezpečně blízko.

H:"Louisi zeptám se tě naposledy. Proč sis ublížil" už nekřičel vlastně to znělo jako prosba. Zakroutil jsem hlavou na znamení, že mu to neřeknu a sklopil jsem pohled k zemi. Nikdy mi podlaha nepřišla tak zajímavá jako v téhle chvíli.

H:"Lou.....prosím" zaprosil a rukou mi nadzvedl hlavu tak, abych se na něj díval. V tuhle chvíli jsem cítil, jak se mi slzy zase derou na povrch, abych je zahnal tak jsem si musel skousnout spodní ret, což byla ta největší pič*v*na co jsem mohl udělat, protože jsem si kousl do té rány, co se mi už trochu zahojila a ta zase praskla z níž mi znovu začala téct krev.

H:"Bože Louisi ty snad dneska vykrvácíš" uchechtl se, ale mě to teda moc směšné nepřišlo ještě když mi to udělal on. Vstal a vzal ten ručník z čisté strany, trochu ho namočil a sedl si ke mě na zem, kam jsem se po dveřích sesunul, už jsem neměl sílu na to, abych se udržel na nohách.

Snažil jsem se vážně moc, abych se znovu nerozbrečel. Ale už toho na mě bylo příliš a tak jsem to už nevydržel a slzy si našli svou cestu sami. H:"Ukaž já ti to ošetřím....proč pláčeš?" on už je jak můj osobní doktor, nad tím jsem se musel pousmát, ale ne nadlouho. "Přemýšlel jsi někdy o tom, že by si se po střední dal na medicínu?" Harry se pousmál. A já málem roztál, ty jeho ďolíčky... ty si přeje mít každý jsou nehorázně roztomilí.

H:"No vlastně by mi to ani nevadilo...... ale neodbočuj na něco jsem se tě ptal" "Teď nevímaauu...."zasténal jsem bolestí, protože na můj ret trochu více přitlačil. H:"Promiň...jestli nevíš co myslím, myslím to, proč jsi si to udělal, na to proč brečíš se ptát nemusím, protože si myslím že to spolu souvisí....takže to vyklop"

"Ty musíš každou hezkou chvíli, kdy spolu normálně mluvíme překazit že?" hodil po mě vražedný pohled "J-já....moje....teda...ježiši... prostě už toho je na mě moc stačí?" když jsem si zase vzpomněl na všechno a hlavně na mamku, znovu jsem se rozbrečel. H:"No vlastně ani ne nevím jak ti můžu pomoct, když nevím co tě trápí... no už to máš.. krev už ti neteče, chtěl jsem ti nabídnou prášek na bolest ale ztratil jsi dost krve, takže bych to neriskoval"