Dramione - 5 let po válce (Draco Malfoy, Hermiona Grangerová)

I'm sorry

„Sluší vám to." Podotkl, jakmile si ji prohlédl. Hermioně přeběhl lehký mráz po zádech ze zjištění, že to řekl zcela upřímně. „Děkuji." Zněla její tichá odpověď. Neměla však moc času nad tím přemýšlet neb jí Lucius Malfoy nabídnul rámě, jenž přijala a hned následně pocítila ten známý poněkud nepříjemný pocit z přemisťování.

Když se Hermiona vzpamatovala, uvědomila si, že se nachází na jedné z uliček, které obsahovaly obchody s opravdu vytříbeným zbožím. A také pěkně drahým. Sama tu mockrát nebyla, vlastně, byla tu jen jednou v životě, a to kvůli tomu, že šla omylem na opačnou stranu. Nebyla nikterak chudá, ale taky nebyla natolik bohatá, aby si mohla dovolit nakupovat v takovýchto obchodech. „Následujte mne, prosím." Zazněla Malfoyova slova a ona podle nich také učinila.

Zanedlouho vstoupily do poněkud malého obchůdku, kterým se zdálo býti krejčovství. Když si však mohla prohlédnout některé vystavené kusy, s jistotou mohla říci, že to rozhodně nebude nic obyčejného. Už zdálky totiž veškerá použitá látka vzhlížela velice kvalitně a elegantně.

Jakmile se za nimi zabouchly dveře, za pultem se objevil menší muž silnější postavy, avšak velmi sympaticky vzhlížející. „Aaa, Pan Malfoy. Rád vás opět vidím." Lucius na pozdrav pouze kývl. „Rád bych si nechal ušít nový společenský hábit. Jistě chápete, že po vás požaduji výběr těch nejvytříbenějších látek." Muž spěšně přikývl a vydal se na druhou stranu obchůdku ke dveřím, které, jak se později Hermiona dověděla, vedly do místnosti plné různých látek a zrcadel, kde muž pravděpodobně tráví nejvíce času. A právě až snad v tento moment si muž všiml dívky stojící kousek za Malfoyovými zády a se zájmem si ji prohlédl. „To je slečna Grangerová. Pro tu bude potřeba posléze nechat ušít též společenské šaty. Snad i ve dvou variantách." Dodal Malfoy starší a pobaveně sledoval Hermionin překvapený a poněkud zaražený výraz. Jakmile menší muž vstoupil do druhé místnosti, a oni tak osaměli, měla Hermiona možnost se zeptat, aniž by tak způsobila nějakou nepatřičnou situaci. „Mohla bych se zeptat, co má tohle znamenat? Já neměla rozhodně v plánu si nechávat nic ušít a–a navíc, sebou nemám ani dostatečnou hotovost na takový kousek." Dostala ze sebe, a ačkoli se snažila tvářit nezúčastněně, její rozhořčení bylo možno jasně zaslechnout.

Lucius se tím vším, zdá se, však značně bavil. „Nemusíte se znepokojovat slečno Grangerová. Ty šaty můžete prostě brát jako součást vybavení vašeho pokoje, jenž jsem zařídil." V hnědých očích se jasně zračilo překvapení. „Ale – to, proč to děláte? Vždyť se to nehodí abyste-." Malfoy zastavil jedním pohybem ruky její koktání a jal se slova. „Víte slečno Grangerová, nedávno jste mi zachránila život, též jsem byl vaší zásluhou propuštěn z Azkabanu. A momentálně mám v plánu, stejně jako můj syn, dostat rod Malfoyů opět na elitní postavení. Ovšem, to se ale pak neobejdeme bez pořádání banketů a plesů, kterých se teď budete účastnit i vy. A věřte mi, s těmito na pohled aristokratickými šaty do oné povýšené společnosti zapadnete mnohem lépe." Na jeho rtech se objevil lišácký úsměv. „A neříkejte mi, že ode mne vám je koupení šatů nepříjemné a od Draca přijmete ten zcela extravagantní náhrdelník jen tak? Že by mi ucházelo něco, co se děje v mém vlastním domě? Ačkoli -" Díky Merlinovi byla Malfoyova řeč přerušena příchodem muže s několika poletujícími ukázkami látek. Hermiona si nebyla jistá, proč měl Malfoy najednou tolik narážek na Draca, ačkoli ji nákup společenských hábitů a šatů dával o něco větší smysl, stále se cítila trošku nepříjemně, že jí je kupuje právě on.

Potom co mě starší muž naměřil a látku upravil podle představ mých a podle představ pana Malfoye jsme se vydali opět do ulic města. Lucius se ještě potřeboval stavit koupit si nějaké přísady do lektvarů, prošli jsme tedy ještě pár obchůdků a poté, co se mě optal, zda se potřebují někam stavit a já odmítla, jsme se už vrátili na Malfoy manor. Nové hábity nám krejčí prý pošle později po sově, jakmile budou hotové abychom se nemuseli zdržovat další cestou. Už jenom díky tomu, jak se k nim okolí chová, mi opět došlo, jak moc jsou Malfoyovi vážená rodina.

Celé odpoledne jsem potom strávila s Luciusem v jeho přítomnosti, oba jsme pociťovali že naše pouto potřebuje teď o trošku více blízkosti. Poprosil mě, zda mu nebudu dělat společnost v jeho kanceláři, aby mohl dokončit ještě nějakou práci. Protože já nic v plánu neměla, souhlasila jsem. Tiše jsem tedy seděla v jednom z kožených křesel Malfoyovi pracovny a četla si knížku o kouzelných spojeních s nadějí, že najdu nějaký případ shodný s tím mým. Bohužel jsem na nic takového zatím nenarazila, a tak nějak jsem i pomalu začínala ztrácet naději.

Když se začalo pomalu blížit k večeru a já měla v plánu se jít brzy chystat na domluvené divadlo z Ginny, na okno pracovny zaťukala sova. Oba s Malfoyem jsme s sebou lehce trhli a obrátili pohledy k sově. Lucius se zvedl a pustil sovu dovnitř, převzal od ní dopis a následně se rozešel v mým směrem. „To je pro vás slečno." byla jsem lehce překvapená, neboť mě nenapadalo, od koho by ten dopis mohl být, jakmile jsem ale zahlédla podpis na druhé straně obálky, začala jsem mít tušení co si asi děje. Dopis byl od Ginny, a jak jsem předpokládala týkal se našeho dnešního setkání. Hned ze začátku se mi v dopisu velmi omlouvala, že musí naše setkání zrušit, neboť se prý nakazila od svého nemocného syna a není jí vůbec dobře. Také se omlouvala že mi nedala vědět dříve, ale že si prý myslela že se jí udělá po lektvaru, který si vzala lépe. Když jsem ale pak zahlédla dva lístky, které vypadly z obálky s poznámkou, že mám jít tedy s Ronem, bodlo mě u srdce.

Na druhoustranu mi to vnuklo poměrně dobrý nápad. Přeci jen jsem měla v plánu seDracovi omluvit, a stejně tak by byla škoda, nechat ty lístky propadnout. Co totakhle spojit a pozvat Draca do divadla?