Jak začít?

17 - Felix

„Hej Felixi co kdybychom to prostě okopčili, vezmem text nějakýho neznámýho, ale dobrýho lovesongu a jen ho upravíme?" začínal propadat zoufalství Changbin. Zbývalo šest hodin dokud budou muset Chanovi ukázat výplod jejich dvou měsíčního skládání. No a jak se dalo očekávat, stále neměli nic. Felix přikývl hlavou, víc mu jeho momentální stav nedovoloval.

Posledních pár dní mu nebylo dobře, sužovaly ho horečky, v krku cítil bolestivé pálení. Sirupy a ibuprofeny začínaly ztrácet na účinnosti, zrak se mu rozostřoval a síla ho opouštěla. Ledové noci si konečně vybrali svoji daň, samozřejmě v ten nejhorší možný moment. Ten zatracený lovensong museli dopsat dnes, pracovali na něm bez přestání od včerejší noci. Navíc začali nacvičovat první oficiální choreografii a Felix jakožto součást jejich tanečního týmu, se musel účastnit každého tréninku.

Pomalu se pokusil zvednout, aby si mohl dojít pro další hrneček průduškového čaje. Většina jeho pohybů se děla bez jeho vědomí, přepnul na autopilota. Neuvědomoval si kam jde, nebo kde se nachází, dokud se mu nepodlomili nohy a s hlasitou ránou se nezhroutil k zemi. Na malý moment neviděl nic jiného nežli tmu, někde mezi šíjí a pravým uchem ho šíleně bolela hlava. Chtěl se posadit, ale netušil jak.

„Sakra Felixi co to vyvádíš" Changbinův hlas byl daleko, téměř jeho slovům nerozuměl. Chlad z tvrdé podlahy mu prosakoval kůží, ošklivý záchvat kašle otřásl celým jeho tělem. Changbin ho posadil, zády se teď opíral o nohu stolu, těžce dýchal. Changbinovy prsty se mu přitiskly na čelo, Felixovi přišly ledové. Pořád cítil jak ho Changbin jednou ruku přidržuje, aby se znovu netáhnul na zem.

„Felixi vždyť ty máš horečku"

„To sis všimnul brzo" promluvil polohlasem, původně chtěl zalhat a přesvědčit Changbina, že mu nic není, avšak pochopil, že by to v jeho situaci stejně k ničemu nebylo, tak zvolil pravdu. Oči se mu začínaly klížit. Changbin mu něco povídal, něco po něm chtěl, ale Felix byl už příliš daleko na to, aby ho dokázal slyšet. Vnímal jak ho Changbin zvedl na nohy, zápolil s každým krokem, protože Felix nebyl schopný mu to ulehčit. Poslední co zaregistroval, před tím než usnul, bylo jak ho Changbin bral do náruče a pomalu ho nesl do jejich pokoje. Na nose ho lechtala lehká vůně jasmínu.

Spal dlouho a neklidně, zdály se mu ty nejpodivnější sny. Bylo mu opět sedm, slavili Oliverovi dvacetiny. Všichni se smáli a ujídali z obrovského borůvkového dortu, Arlo jim k tomu hrál na akordeon. George tancoval s matkou. Bili, Oliver a Leo hráli s otcem karty. Perfektní rodinná idylka. Jediný problém byl ten, že Felix tam nebyl s nimi. Stál venku za oknem oblečený v klokaním pyžamu, ze všech sil bouchal pěstmi do skla. Křičel, copak ho nevidím vždyť je přímo tady. Stál přímo tady. James ho pozoroval těma svýma průzračnýma očima, o něco ho prosil. Stál stranou od ostatních, oblečený v sukni, kterou Felix vyrobil pro Fizzy. Felix na prázdno zakřičel jeho jméno, musel ho slyšet. Věděl že ho slyší, že o něm ví. Vítr se šíleně zvednul, ukořistil si střechu i stromy v okolí, Felix naposledy zařval. Nikdo si ho nevšiml, nikdo si nevšiml té pohromy, kterou venku vítr působil. Poddal se a vichřice ho odvála daleko od domova.

Teď seděl uprostřed louky, znal to tu. Před ním tančila mladá žena, dlouhé černé vlasy jí spadaly až pod pas. V jeden kratičký moment mu odkryla svou tvář, Felix oněměl. Ta dívka měla ty samé pihy jako on sám. Zamávala mu, ale už neměla svůj dětský obličejík ani křivě střiženou ofinu, byla z ní žena. Překrásná žena, husté řasy a plné rty. Nikoho by dnes nenapadlo říkat jí Fizzy. Kochal se jejím tancem, chtěl se k ní přidat, ale zjistil, že se nemůže hnout.

Odněkud se začal ozývat strašlivý řev, bylo slyšet zběsilé kroky masy lidí. Než se nadál spatřil je, vypadali ohyzdně. Měli rozpadlé tváře, oči vypadlé z důlků, kostnatýma šedýma rukama se začali sápat po Felicity, pokoušeli se jí stáhnout k nim. Felix byl příliš daleko na to, aby tomu mohl zabránit. Díval se jak mu jí berou, Fizzy křičela jeho jméno, prosila ho o pomoc. Připomněla mu Jamese. Pokusil se k ní rozběhnout, zahnat ty zrůdy zpátky. Jenže se nedokázal zvednout, nedokázal udělat nic. Na jazyku cítil železnou pachuť krve. Svět se začal zběsile otáčet a Felix se konečně probudil.