Jak začít?

3 - Changbin

„Jste si stoprocentně jistí že jsme na správné adrese." Zeptal se snad už po sté Jeongin. Popravdě Changbin se mu nemohl divit, ani jemu se nezamlouval výhled před nimi. Dvouposchoďová budova, které svoje nejlepší nemohla zažít. Po žluté omítce zbyly jen pozůstatky. Všechna okna měla na sobě přimontovanou mříž, tO Changbina děsila asi nejvíc. Občas podezíral JYPiho, že jim dává ty nejhorší podmínky jenom proto aby je motivoval k rychlejším posunům vpřed.

„Třeba to uvnitř vypadá líp." Samozřejmě Felix prostě musí být pohodově nalezený sluníčkář, jinak by to nešlo.

 „Já ti nevím, teď mi Domovna připadá jako pětihvězdičkový hotel." Seungmin rozhodně nevypadal nadšeně.

„Bože vy jste slečinky." S povzdechem se Minho odvážně vydal k vstupním dveřím. Hned jak vstoupil udeřila Changbina do nosu známá vůně zatuchliny. Jak už očekával, nebyl tady výtah, jenom staré žulové schody páchnoucí po moči. Podle plánu budovy se jejich byt nacházel v druhém patře. Upravil si na zádech svůj batoh a uchopil jeden z Jeonginových kufrů. 

Odjakživa byl minimalista, když byl malý neměl na výběr, potom už neměl sílu na to měnit. Jemu k životu stačil jenom turistický batoh, plný oblečení a techniky. To se ale nedalo říct o jeho nových spolubydlících. Jisung vedl se svými čtyřmi kufry a dvěma taškami, hned na paty se mu tlačil Jeongin s třemi obřími kufry, remízu drželi Seungmin a Hyunjin pouze s dvěma kufry. Felix ho překvapil, jeho jediné zavazadlo byla sportovní černá taška. Zajímalo ho, co si to sakra Jeongin zabalil,  jeho kufr vážil snad víc než on sám.

Celkově byli na druhém patře čtyři byty, jim patřil ten vpravo na konci chodby. Na šedých dveřích viselo číslo 22. 

„Připraveni uvítat váš nový domov?" Zeptal se sarkasticky Minho, zatímco odemykal, protože Chan někam zašantročil svoje klíče.

Changbin byl mile překvapen, tenhle byt byl obrovský. Semišová pohovka si jako královna hověla uprostřed místnosti, do které právě vstoupili. Celou pravou stěnu zabírala lepenková kuchyně. Okno nad umyvadlem mu připomnělo první byt, do kterého se s tátou nastěhovali. Čekala na ně tady i mikrovlnka s ledničkou. Z kuchyně vedle úzká chodba, z obou stran ji obklopoval pár dveří od pokojů, končila vchodem do koupelny. Nebyla to tříposchoďová vila, ale ani neobyvatelná garsonka. Starorůžová tapeta s květy vám dodávala pocit domova. Linoleová podlaha se v rozích odlupovala.

„Tenhle pokoj má balkón, ten si zabírám jasný." Ozval se Hyunjin. 

 „Na to zapomeň, jestli je tady pokoj s balkónem tak rozhodně můj." Changbin to myslel zcela vážně.

„Tak můžem bydlet spolu, co myslíš hyung." Nevzdával se Hyunjin.

 „Já myslel že chceš bydlet se mnou. Zrádče!" Jisung povalil Hyunjina na záda a začal ho lechtat jako o život.

 „Takže ty bys vyměnil svého nejmilejšího kamaráda za první balkón, který potkáš, že se nestydíš." Pokračoval Jisung s úsměvem. Hyunjin se pod ním svíjel smíchy. 

„Omlouvám se, moc se omlouvám. Byl jen jednorázovka, nic pro mě neznamenal." Ani nejupřímnější omluva ho nedokázala zachránit od dalšího Jisungova útoku. 

„Jo jenom jednorázovka, já ti dám takovou jednorázovku, ty fešáku jeden prolhanej." Obou jim od smíchu slzely oči. 

„Kluci nechte se, ještě si ublížíte." Jako starostlivý otec je napomenul Chan.

 „O pokojích budeme losovat i mně se zamlouvá mít svůj vlastní balkónek." Hned na to bůh ví odkud vytáhl křídu a každému pokoji dal číslo od 1 do 4. Potom nadepsal osm papírků jejich jmény, vhodil je do Seungminovy čepice.