Jak začít?

4 - Hyunjin

Moderna splnila veškerá Hyunjinova očekávání, všechno zde bylo nóbl, neskutečně drahé. Působila neosobně. Cítil jste se zde jako slon v porcelánu. Žluté kožené křeslo ve kterém seděl to jenom dokazovalo. Felix mu pro zajímavost vyhledal jeho hodnotu, Hyunjin se potom rozhodl, že bude radši sedět na zemi. Hlavu si opřel o stěnu a nechal se unášet Changbinovým melancholickým rapem. Chan o jejich osudu neodvratně rozhodl hned jak dorazili, nejdřív studio potom tanec. Hyunjin z toho nebyl nadšený, nemohl se dočkat až uvidí Minhovi schopnosti. Nevěřil že by mohl být až tak dobrý, oni ho nepotřebují. Měli Hyunjina, on byl jejich nejlepší tanečník. Ne nějaký nováček s nosem nahoru kterého jim dohodil JYP.

„Sungu seš na řadě." Hodil po jejich rapperovi sluchátka Changbin. Hyunjin si už svoje odbyl, šel hned čtvrtý po Chanovi, Jeonginovi a Seungminovi. Jisung nezklamal, byl excelentní jako vždy. Hyunjin obdivoval způsob jakým si dokázal podmanit svoje publikum. Od první vteřiny jste zapomněli dýchat a nezáleželo na tom kolikrát jste ho už slyšeli před tím.

„Felixi chytej." Jisung nikdy neměl dobrou mušku, místo Felixe sluchátka musel chytit Chan. „Jen bych vám rád připomenul, že jestli se těm sluchátkům něco stane, jsou z nás všech bezdomovci." Poučil je Chan o nevyčíslitelné hodnotě majetku moderny a podal je Felixovi. Hyunjin se zaměřil na Minha, chtěl vidět jeho výraz. Sám si pamatoval jak mu spadla čelist když poprvé uslyšel Felixe. Dodnes se mu z toho dostává husí kůže. Celým studiem začaly otřásat hlasité basy. První dva takty Felix mlčel, potom spustil. Minho sebou zmateně cuknul, Hyunjin se zplna hrdla rozesmál.

„Copak překvapený?" poškádlil ho Jisung. Minho oněměle přikývl, oči mu div nevypadly z důlků.

„Čekal jsem že bude spíš no tak nějak cokoliv jen ne toto." Hlas hlubší než oceán ho přesvědčil o opaku. Felix byl štístko, ale v studiu v sobě dokázal probudit i něco jiného. Podle Minhova výrazu, Hyunjin usoudil že objevil chybu v Matrixu.

„A co jsi ty? Rapper, zpěvák, šašek?" Zajímal se dál Jisung. Hyunjina vyděsil neznámý úsměv na jeho tváři. Minho zkřivil rty do nelichotivého úšklebku.

„Já jsem tanečník." Řekl chladně. Jisungův úsměv zmizel. Chan se na Minha dlouze podíval, jako by chtěl zvrátit jeho slova. Dozněly poslední tóny písničky.

„Dobrá práce Lixi, jen tak dál." Dostaly se Felixovi Chanova slova chvály, hned jakmile se k nim opět připojil. Všechny oči spočinuly na Minhovi. Felix mu s úsměvem předal sluchátka, královské žezlo našlo posledního panovníka. 

„Hodně štěstí." Popřál mu.

Minho rozpačitě přistoupil k mikrofonu. Zdráhavě se podíval na Chana a kývl hlavou. Hudba začala hrát.

Ó. Můj. Bože.

Hyunjin očekával leccos ale že by byl až tak mizerný, ho nikdy nenapadlo. Slova se mu pletla, nestíhal se trefovat do rytmu, chvílemi mu dokonce vypadl text. V monotónním hlasu se ztrácely všechny emoce. Jestli je alespoň setinou tak špatný tanečník jako je rapper, obával se zbytečně. Nemohl být šťastnější. Když smích opustil jeho rty, Chan se na něj vražedně podíval. Proto zabořil hlavu do polštářku dražšího než všechno jeho jmění a doufal že nebude slyšet. Tohle nemohlo dopadnout lépe.

Konec byl vysvobozením pro všechny. Hyunjin se pořád dusil smíchy. Jisung mu za to věnoval bolestivý pohlavek.

„Hele jako ne že by to bylo špatný, jen to bude chtít trochu tréningu, trochu víc tréningu." Snažil se najít vhodná slova Changbin. Minho mlčel, zmohl se jen na souhlasné přikývnutí, čelist zatnutá.