Jak začít?

1 - Chan

Už poněkolikáté nervózně zkontroloval hodiny, měl pět minut zpoždění. Cítil, jak se mu začínají třást ruce, žaludek měl od rána stažený. Nikdo mu přesně neřekl, proč se dneska má sejít s JYPim, všichni ovšem tušili. Jako kompletní skupina fungovaly už skoro půl roku. Nahráli spolu tři tracky, zkoušeli společně, skládali společně, tančili společně, všechny kluky měl v podstatě nastěhované u sebe v pokoji. Tentokrát to už musí vyjít, uklidňoval se pořád dokola. Věděl, že na to mají, stejně tak jako věděl že všichni ostatní mají ještě stále možnost další šance. Jenže on už všechny svoje poukázky na štěstí vyčerpal. Tohle byla jeho poslední šance. Tisíckrát si to v hlavě procházel, znal jejich nejsilnější i jejich nejslabší stránky, žádná z nich ovšem nebyla důležitá dostatečně na to, aby jim zabránila stát se zkušební skupinou. Až na jednu. Jeden obrovský rudý vykřičník nutící ho pochybovat znova a znova.

Tanečně na tom nebyli zrovna nejlépe, nedalo se říct, že by byli špatní, spíš jich bylo málo dobrých, jestli to dává smysl. Samozřejmě všichni se snažili, na zkouškách potili krev, ale nebyli to tanečníci, oni byly skladatelé, zpěváci, producenti, to byl jejich obor. A ačkoliv věděl že má v týmu nejschopnějšího tanečníka Hlavního domu, nedokázal sám sebe přesvědčit že Hyunjinův a Felixův talent bude stačit.

Matně si vzpomněl na první seznámení s Jisungem. Bylo už pozdě v noci ani jeden z nich neměl tou dobou v Hlavním domě co dělat, i přesto se potkali u automatu s kávou, oba utahaní a prahnoucí po kofeinu. Dodnes si ani jeden z nich nepamatuje, jak se té noci dali do řeči, následující měsíce se z toho ovšem stala jejich nová rutina. Kromě rozhovoru nad kávou, využili i občasnou výpomoc, v momentech kdy jednoho z nich opustila múza. Byla to právě jedna z takových výpomocí, kdy se u nich Changbin zjevil jako zázrak. Na té písničce spolu pracovali už několik týdnů, nic jí nechybělo, ale přesto to nebylo ono a ať udělali cokoliv nedokázali to zlepšit. Už z toho začínali být zoufalí. Nečekané zaklepání na dveře  se stalo jejich záchranou, potom vešel Changbin, znaly se od vidění ani jeden z nich s ním však nikdy nemluvil. 

"Zníte jako kdybyste potřebovali pomoct" to byla první věta kterou od něj kdy slyšeli, časem se z toho stalo jeho moto. Během několika minut vyřešil problém, se kterým si oni lámali hlavu několik hodin. Chan nikdy v životě nebyl vděčnější za proklatě tenké stěny Hlavního domu. Jeho styl byl naprostým protipólem veškeré jejich práce, možná proto se jim spolu pracovalo tak dobře. Ze začátku se s ním nechtěl do ničeho pouštět, působil jako namyšlené rozmazlené děcko. Každým dne čím dál tím víc bolestně zjišťoval, jak moc se mýlil.

Jejich práce si všimnul i JYP a tak vznikla 3Racha. Už od počátku to nebyla cílová destinace nýbrž přestupní stanice. První přistoupil Seungmin, jakmile ho Jisung slyšel na zkoušce, bylo rozhodnuto. Nikdy pořádně nedostal šanci odmítnout, díky bohu ani nechtěl. Byl to ďábel navlečený v rouchu andílka s hlasem zlatých slavíků. Jeongin se k nim přidal tak nějak sám, nikdo si to neuvědomil, dokud bez něj nedokázali fungovat. Díky němu se jejich dalším členem stal Hyunjin. O jeho schopnostech kolovali zvěsti od dne, kdy nastoupil, titul nejlepšího tanečníka Hlavního domu si právem zasloužil. Nezáleželo na tom kolikrát ho Chan viděl na parketu, pokaždé oněměl úžasem. Byl jako vážka nad vodou, jemný a elegantní. Pohyboval se jako pírko ve větru, ničím nezatížený, strhující a nepředvídatelný.

 Poslední díl skládačka jim daroval sám JYP. Felix přišel z Austrálie, neuměl ani slovo korejsky. Chan ten pocit dobře znal, nerozumět a nebýt porozuměn. Začal ho doučovat, byl pro něj jako mladší bratr, kterého nikdy neměl. Možná za to mohl společný původ, nebo to bylo prostě Felixovo kouzlo. Z tváře mu nikdy nezmizel úsměv, pro něj byla sklenice vždycky poloplná. Nebylo možné ho nemít rád, nebo to jsi alespoň myslel.