Jak začít?

8 - Minho

„Ne, ne proboha Changbine! Vypadáš jako zmatený tučňák, nejdřív ruce, potom nohy." Napomenul ztraceného Changbina už snad po sté Hyunjin.

Minho se musel zasmát, víc než zmatený tučňák vypadal jako naštvané štěně. Od jejich poslední společné zkoušky uběhl už celý týden, Minhovi to připadalo jen jako pár hodin. Měl šanci seznámit se s každým členem, byli to vskutku jedineční lidé.

Občas ho děsili, jednou našel Jeongina s Hyunjinem, jak zaujatě sledují dvě mouchy na jejich okně. Potom je pojmenovali, uspořádali jim svatbu a vzápětí pohřeb, protože je Seungmin nevědomky zabil plácačkou. Teď mají v kuchyni malý růžový papírový náhrobek věnovaný mouchám Roxaně a Cyranovi. Musí uznat, že byl Jeonginovým vnitřním klasikem nesmírně ohromen. Nemohl se však divit, jeho vlastní odhad na lidi je asi stejně přesný jako horoskopy v dívčích časopisech, naučil se na něj radši nespoléhat.

Jindy se mu zase poštěstilo načapat Felixe při velmi procítěném podání Blank space. Nad obrazem jeho výrazů, když ho spatřil ve vchodových dveřích koupelny, se bude smát alespoň dalších deset let. Vlasy rozčepýřené do všech stran, staré oversized tričko spadlé až pod kolena, pusa plná zubní pasty otevřená dokořán, zubní kartáček mu šokem vypadl z ruky. V pozadí se z nekvalitního repráku ozývala legendární Taylor Swift.

Felix se zprvu nezmohl na nic jiného, kromě úzkostlivého mumlání a lehkého návalu vzteku. Potom zatáhl Minha do duetu, než se nadál křičeli spolu hity One Direction nebo Blackpink. Zubní kartáčky a hřebeny jim sloužili jako mikrofony, ručníky byli jejich profesionálně ušité kostýmy. Obecenstvo šamponů a sprchových gelů jim jásalo, na malá ploše spolu dokonce vyfikli tanec hodný Elvise Presleyho. Jako zázrakem nevzbudili všechny ostatní spáče. Nakonec spolu složili přísně tajnou dohodu o ranních karaoke setkání, Minho se chechtal na celé kolo, když s Felixem proplétal malíčky. Nebude zapírat, užíval si to jak už dlouho ne. Felix měl kolem sebe nakažlivou energii štěstí, Minho se nestihl nechat naočkovat. Chtěl si za to profackovat.

„Výborně to je ono-" dočkal se své pochvaly Changbin, „-aleluja, tak to má vypadat" rozplýval se nad ním Hyunjin. Chan mu sarkasticky zatleskal, celý upocený seděl opřený o zeď. Flašku s vodou svíral jako svatou knížku. Ten si svojí mučicí chvilku vytrpěl chvíli před Changbinem ale pod Minhový dohledem. Zatím spolu měli jen čtyři hodiny, Minho byl přesvědčený, že kdyby věnoval alespoň setinu času, který obětuje hudbě, tanci, byl by z něj skvělý tanečník.

„Chane mlč!" Sesunul se vedle něj Changbin, sápal se po vodě jako vyprahlí poutník.

„Minho teď nám svůj posun můžeš ukázat ty" kysele se na něj usmál Hyunjin. Minho si byl jejich rivality víc než vědom, živil ji, kdykoliv mohl přihodil polínko. Nebylo to osobní, věděl že je lepší a neviděl důvod proč by měl ustupovat nebo tvrdit opak. Z dětinských slovních přestřelek se často stávaly hádky, nevadilo mu to. Delší vlasy si sepnul do malého drdolu. Výhružně se na Hyunjina podíval, Jisungovi ukázal palce nahoru jakmile byl připraven. Začal lehkým odskokem z místa.

Když byl malý matka ho přihlásila do taneční přípravky, protože měla ještě trochu peněz nazbyt. Minho se zamiloval, šlo mu to, ale hlavně měl odhodlání pokračovat. Od té doby se všechna jeho rozhodnutí točili kolem jediného: tance. Všechny práce, co kdy měl, měl jen proto aby mohl platit lekce a pomoct mámě utáhnout domácnost. Všechen volný čas věnoval tréninku, neodpouštěl si chyby. Byl dobrý a věděl to, stejně tak jak věděl, že proto obětoval všechno, co kdy mohl mít. Bosá chodidla se smýkala po parketu, pocit známý stejně jako vzduch naplňující plíce, jako tlukot pečlivě střeženého srdce.