Letifer

Sto třicet šest

Mors Principium Est - Reclaim The Sun

---
Věnováno juli_julinkova. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

„A to jako k čemu má být tohle opatření dobré?" pozvedla Pansy obočí a zvedla se na pohovce do sedu, čímž spustila nohy z Draca.

„Rozhodl to Snape. Kvůli tomu blbému nebelvírskému odboji," začal jí hned ochotně vysvětlovat Blaise a odložil učebnici kouzelných formulí, vděčný za to, že může na chvíli věnovat pozornost něčemu jinému než učení, které ho tak zoufale nudilo.

„Já vím, proč tuhle blbinu zavedl," odfrkla si zmijozelská primuska a odfoukla si vlasy z tváře. „Jen mě to prostě štve. Byla jsem domluvená, že se v Prasinkách potkám s kamarádkou," dodala na vysvětlenou, ale tiše, jen aby ji slyšeli oba mladí Smrtijedi, ale nikdo další.

„Taky z toho nejsem zrovna dvakrát nadšený. Chci říct, přece je blbost, aby se nebelvírský odboj scházel zrovna v Prasinkách. Musí mít nějaké místo tady na hradě, vesnice by byla příliš očividná," přitakal i Draco, založil do knihy maskované kouzlem za učebnici lektvarů, ač skrývala dobrodružnou fantasy o výpravě za záchranou světa, záložku a zavřenou si ji položil na klín, zůstal však ledabyle rozvalený na pohovce, jako by mu patřila. Jako by mu patřila celá zmijozelská společenská místnost.

„Třeba ti řekne, proč se tak rozhodl, když si tě vyžádal, ať za ním dneska přijdeš," podotkl Blaise a zkoumavě se na primuse zadíval. „I když je neděle," dodal a ušklíbl se.

„Cože?" podívala se Pansy nechápavě z jednoho na druhého.

„Snape mi poslal ranní poštou vzkaz," protočil Draco demonstrativně očima a vylovil ho z knihy, aby dívce vedle sebe mohl kus pergamenu ukázat. Bylo na něm jen pět slov. Přijď ve dvě do ředitelny. Nic míň, nic víc.

„Co to má znamenat?" nechápala Pansy a nebála se to dát najevo zamračením.

„To kdybych věděl," pokrčil Draco ledabyle rameny. Faktem ovšem bylo, že skutečně neměl nejmenší tušení, co po něm ředitel chce.

„Každopádně už bys měl asi vyrazit," vykopnul Blaise nohou přímo do Dracovy holeně. Plavovlasý Smrtijed se na svého spolužáka vpravdě nehezky zamračil. „Abys to stihl," dodal Blaise.

„Nebojte, nebudu vám tu křenit," zašklebil se Draco, moc dobře si uvědomoval, že tato snaha poslat ho pryč není jen přátelské připomenutí, aby Snapeův časový pokyn dodržel, ale stojí za ním i vidina moct strávit nějaký čas o samotě s Pansy. Tedy, o samotě, relativní, jak se ve společenské místnosti pohybovalo mnoho dalších Zmijozelských. Draco o Blaisově slabosti pro primusku moc dobře věděl.

„No když tak naléháš," s ne úplně upřímným výrazem se zvedl na nohy, Hermioninu knihu stále v ruce.

„Budeme tu na tebe čekat," pokynula mu ještě Pansy, než se se zápisky opět natáhla na pohovku, dřív, než Blaise stačil zaujmout Dracovo místo. Vyměnili si pohledy a Draco se ušklíbl.

Skutečně však měl Blaise pravdu v tom, že pokud primus chtěl dodržet určený časový údaj, měl by si pospíšit, aby k ředitelně dorazil včas. Proto se ani nevracel do Hermionina pokoje, aby tam její knihu odložil, ale zamířil i s ní k východu ze společenské místnosti a do útrob nezvykle prázdného hradu. Na to, že byly návštěvy Prasinek zrušené, tudíž by čekal, že studenti se vhrnou na chodby, aby si mohli povídat, byly prostory, jimiž procházel, až podivně prázdné. Na druhou stranu se ovšem moc čemu divit nebylo. Pravidla byla jasná, třebaže nepsaná. Mimo společenské místnosti a knihovnu se všichni snažili zdržovat co nejméně.