Letifer

Osmdesát čtyři

Dark Tranquillity - Empty Me

---
Věnováno lostlittleQUEEN. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Jehličnatý les byl stejně temný jako každý jiný den, kdy křižovali oblohu nad Anglií. Černé větve se pnuly vysoko za sluncem, jako by toužily na svých jehlicích zachytit alespoň lehké doteky slunečních paprsků. Dvě divoce se kroutící stružky dýmu se kolem sebe otáčely ve spirále, skoro jako by se škádlily, občas vlétly mezi nejvyšší vztažené prsty stromů, aby se vzápětí opět stočily do až příliš konkrétního směru. V dálce v místech, kam jim bylo předurčeno doletět, se temnota lesa otevřela velkému pozemku s až zmijozelsky zeleným trávníkem obklopeným vysokým kamenným plotem. A uprostřed stála v odrážejících se paprscích slunce lesknoucí se mramorově bílá rezidence.

Stružky kouře se naposledy propletly v němém rozhovoru, než se rozlétly ke kratičké příjezdové cestě vedoucí k bráně Malfoy Manoru. Téměř ve stejný okamžik, přesto však s odstupem zlomku vteřiny se rozbily o dláždění a ze sloupce kouře vystoupil mladík ve slušivém šedivém obleku a smaragdově zelené košili, v plynulém pohybu si schoval svou hůlku do vnitřní kapsy saka. Z druhého sloupce za jeho zády vykročila hnědovlasá dívka, rozevlátá bordó sukně se jí zavlnila okolo nohou a podpatky klaply na kamenech, když se zastavila po boku svého bratra, bezděčně zvedla ruku, aby se ujistila, že její složitý účes stále drží svůj tvar.

Blaise zvednul ruku a Blair namířila hůlkou přes rukáv chlapcova saka na jeho levé zápěstí. Stačili si sotva vyměnit rychlý pohled, když kovová brána na pozemek Malfoy Manoru lehounce zaskřípěla a obě křídla se dala do pohybu.

„Máš tušení, proč Draco chtěl, abychom se setkali ještě před schůzí?" nadhodil Blaise otázku, která nad sourozenci Zabini už chvíli visela jako neviditelný mrak, jenž svou přítomnost přesto nedokázal zastřít.

Blair však zavrtěla hlavou, až ji dlouhé kovové provázky náušnic udeřily do tváří. „Popravdě jsem se tě chtěla zeptat na totéž. Koneckonců, máte k sobě blíž," namítla a změřila Blaise zkoumaným pohledem.

„Tak to bych zrovna neřekl," uchechtnul se Blaise a oba se rozešli ke dveřím rezidence. „Od té doby, co k nám natáhnul Grangerovou, se změnil. A to jakože dost. Už se mnou skoro nemluví, je pořád někde s ní. Stejně vůbec nechápu, jak se mu něco takového vůbec mohlo podařit. Rozumíš – aby se Grangerová, mudlovská šmejdka, dala na naši stranu?" podíval se na Blair, obočí mu prudce vystřelilo vzhůru. Jeho sestra jen lehce stiskla rty, pak se ale pousmála.

„Aby ses nedivil," oplatila mu pohled a zvedla ruku, aby zaklepala na dveře, před nimiž se zastavili. „Hermiona ani zdaleka není taková správňačka, jak se tváří. Možná nikdy nebyla. Ano, přátelila se s Potterem, ale skutečně mezi ně patřila? Znám ji dost dlouho na to, abych mohla říct, že Hermiona se hledala. I proto se dokázala přátelit s kouzelníky z Kruvalu. A jestliže se našla v černé magii – nedělá to z ní přeci špatného člověka," pokusila se vysvětlit celou situaci z trochu jiného úhlu pohledu. Ostatně sama moc dobře věděla, že Hermionin důvod, proč si nechala na zápěstí vykreslit černé tetování hada vylézajícího z útrob lebky, má plavé vlasy a bouřlivé šedé oči a vůbec s nimi kvůli něčemu dnes chtěl mluvit.

„Beztak se oba začali chovat úplně nelogicky až tehdy, kdy se jí dostal do kalhotek," odfrknul si Blaise. V momentě, kdy se dveře otevřely.