Letifer

Devadesát čtyři

Manowar - Warriors of the World

---
Věnováno LiliBerkova. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

„Všichni tři chodí stejným vchodem na Ministerstvo, jejich cesty se setkávají tady," rozložil Harry na stole v kuchyni čísla popisného dvanáct na Grimmauldově náměstí detailní mapu Londýna a zabodnul prst na křižovatku dvou ulic. „Pravidelně mezi sedmou a půl osmou ráno."

„Je to prázdný dům, ale jeho přízemí je průchozí a běžně se používá," poklepal Ronald na místo, kde by měl ústit druhý východ. „Když oboje dveře zamkneme, můžeme je tam nechat uklizené a nikomu nebude nic podezřelé," vysvětlil.

Hermiona jen ohromeně sledovala, jak její spolužáci dokázali svou akci naplánovat, třebaže šlo zatím jen o její začátek. Podle slov, jimiž svůj plán nastínili včera, to rozhodně tak promyšleně nepůsobilo.

„Našli jsme několik lahviček mnoholičného lektvaru ve zdejších zásobách, takže naštěstí nemusíme měsíc čekat, než bude hotový," pokynul Harry k jedné skříňce kuchyňské linky. „Jen nevíme, jak dlouho bude působit. Neznáš nějaký způsob, jak to zjistit?" podíval se tázavě na Hermionu. Dívka vztáhla ruce, aby si svázala vlasy do volného uzlu v týle, aby jí nepřekážely, dávala si při tom pozor, aby se jí nevyhnul levý rukáv. Ráno si možná zápěstí přetřela make-upem, ale jistota je jistota.

„Kromě jednoduchého vyzkoušení? Jedno kouzlo, co by to mohlo říct, znám, ale nevím, jestli skutečně zabere," lehce pokrčila rameny. „Takže tady všechny tři necháme a proměníme se v ně. Neztropí poplach? Nemůžou nás prozradit?" vrátila svou pozornost k mapě.

„Ne, když je uspíme," zašklebil se Harry a pokynul dívce v jasném gestu, že v tomto bodě spoléhá na ni. Přikývnutím dala najevo svůj souhlas.

„Necháme je tam a půjdeme na Ministerstvo. Tady," ukázal Ronald na veřejné toalety vyznačené na mapě o pár ulic dál, „je vstup na Ministerstvo. Měli bychom vystoupit z krbů ve velké hale na místě."

„A pak už jen bude stačit najít Umbridgeovou," podotkla Hermiona a její překvapení nad propracovaností plánu začalo kolísat. Tohle mohl být zásadní kámen úrazu.

„To zvládneme," udeřil Harry naplocho dlaní do desky stolu a křivě se zašklebil. „Hlavní je, aby nás nikdo neodhalil. Nesmí mít ani stín podezření, že ti, za které se proměníme, nejsou oni. Bleh, to byla odporná věta," otřásnul se. „Zkrátka se musíme chovat nenápadně a přirozeně," shrnul to jednoduše.

Hermiona, dosud stojící vedle Harryho a proti Ronaldovi nad mapou, dosedla na jednu z mnoha židlí. „Za koho se vůbec budeme proměňovat?" Byla to zásadní otázka. Nemohli být nenápadní, pokud neznali své oběti. A ona si byla jistá, že jejich povahy a způsoby chování chlapci zrovna nestudovali, natož aby byli s to dodat nějaké podklady i jí.

„Tady někde je máme," přešel Harry k hromádce Dennívh věštců z několika dní za sebou. Našel mezi nimi tři zakroužkované fotografie a vrátil se s nimi ke stolu.

„Red Cattermole. Jeden z pracovníků oddělení kouzelnické údržby. Jeho manželka je mudlovského původu, což znamená, že bude muset jít na výslech. To je tam teď módou, že vyslýchají všechny, kdo nemají čistý původ. Ať už to za sebou jeho žena má nebo ještě ne, bude mít Red právo na to se chovat roztržitě a být, no, mimo," vysvětlil Harry a ukázal na rusovlasého čaroděje v umolousaném plášti.