Sto čtyřicet tři

119 8 0
                                    

Avantasia - Lost in Space

---
Věnováno CharuVeru216. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Na tvář jí dopadl malý chladný polibek.

Vzápětí Hermioně na nestabilním podloží podklouzla noha. Okamžitě rozpažila ve snaze chytit rovnováhu a druhou nohou se snažila zachytit lepší stabilitu. I tam ji však zem zradila - a čarodějka nejelegantně spadla.

,,Sakra," zamumlala a do očí jí vhrkly slzy, jak se udeřila do kolen. Jak se zapřela rukama, aby mohla co nejrychleji zase vstát, musela svůj předchozí postřeh popravit. Země pod jejíma nohama nebyla nestabilní, to jen dláždění pokrývala tenká vrstva ledu skrytá pod sněhovým popraškem.

Dívka se vyškrábala s jedné jedním zavrávoráním na nohy, a až teprve pak se rozhlédla kolem sebe. Prudce zamrkala, jako by se chtěla přesvědčit, že opravdu vidí dobře.

Všude bylo prázdno, nikde nikdo. Okolní ticho narušovala jen ozvěna zpěvu vycházejícího z blízkého kostela. Nikdy tu nebyla - a přesto naprosto přesně věděla, kam se přemístila tentokrát. Kostel, mohutné duby nad hřbitovem, široká ulice, úhledně seřazené domky. Tolikrát ten pohled viděla zachycený na malbách a fotografiích.

Godrikův Důl.

Přemístění naslepo za Harrym ji zavedlo do Godrikova Dolu.

Než si stačila pomyslet cokoli dalšího, za rameno ji popadla silná ruka, trhnutím ji otočila, pod bradou Hermiona ucítila hrot hůlky. Její neelegantní přistání po přemístění zjevně nebylo tak beze svědků, jak si myslela.

,,Kdo jsi a co tu děláš?" zavrčel. Známým hlasem. Hermiona zamrkala a vzhlédla do zelených očí. Málem se jí úlevou podlomila kolena. Poslepu si nahmatala levý rukáv a stáhla ho, co nejníže to šlo, aby pádem a následným případným vyhrnutím látek nezůstalo nic odhaleno.

,,Odpověz!" zatřepal čarodějkou. ,,Co tady -"

A pak se Harry pořádně podíval, kdo před ním vlastně stojí.

,,Hermiono," vyhrkl překvapeně, možná až nevěřícně, a prudce dívku objal. ,,Kde ses tu vzala? Tak rád tě vidím,"odtáhl ji od sebe, aby si ji mohl prohlédnout, ale jen na délku paží, nepouštěl ji - snad se bál, že je jen iluzí, že by zmizela, kdyby ji přestal cítit.

,,Jsem tak ráda, že jsi v pořádku," Hermiona proklínala slzy, které se jí zase draly do očí. ,,Když jsou teď vánoční prázdniny a jsem mimo hrad, musela jsem vás zkontrolovat," rozhlédla se. Kde je Ron?

,,Ano ano, jsem v pořádku," přitakal Harry. Tváří se mu mihlo zmatení. ,,Jak jsi ale věděla, že mě máš hledat zrovna tady?"

To už své zmatení nedokázala zakrýt ani Hermiona. Kde je ten Ron? A proč se Harry ptá, jak věděla, kde má hledat jeho, a ne je?

,,Riskla jsem přemístění naslepo," přiznala se Hermiona. ,,Ale, Harry, kde je Ron?" zeptala se konečně.

Harry jako by se s vyslovením jména jeho nejlepšího kamaráda trochu stáhl do sebe. ,,On tu není," řekl jednoduše. A v Hermionině mysli se okamžitě začaly odvíjet nejhorší scénáře.

,,Kdy... Jak... Nechceš mi snad říct, že..."

,,Ne, ne, to ne, je v pořádku," zavrtěl Harry honem hlavou. ,,Nebo aspoň když jsem ho viděl naposled, tak byl," dodal.

LetiferWhere stories live. Discover now