Letifer

Sto osm

We Butter The Bread With Butter - Alles Was Ich Will

---
Věnováno juli_julinkova. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Třebaže složená jen do malého smaragdového čtverce s bílými proužky, Draca zmijozelská kravata v kapse kalhot tížila, jako by vážila víc než celá bradavická knihovna.

Poté, co ráno na snídani Blaise obdržel poštou pokyn, aby odhalil své Znamení zla, i on dostal vzkaz. Tentokrát už to však nebylo tak okázalé. Chlapec předpokládal, že ono zacukání v jeho vlastním tetování neměl na svědomí nikdo jiný než nový bradavický ředitel. A třebaže se veřejně vědělo, že Draco Malfoy je Smrtijed, okamžik, kdy si i on sám vyhrnul rukávy své sněhobílé košile, rozhodně nezůstal bez reakce ostatních.

Zmijozelské studenty rozvrh hodin jako první zavedl na Černou magii pod taktovkou Amycuse Carrowa. Oba mladí Smrtijedi ze snídaně zamířili zpět do zmijozelské společenské místnosti, aby vyzvedli dívku k nim neodmyslitelně patřící.

Jestli existoval na hradě někdo, kdo se na něm necítil stísněně, pak to mohli být právě studenti hadí koleje. Mohla to být skutečnost, že na ředitelském postu stál bývalý student jejich koleje, či stejně tak přítomnost Smrtijedů v učitelském sboru: jakkoli se jednalo teprve o první den vyučování, Zmijozelští se neštítili vrhnout se po hlavě, když už ne do zahazování, pak alespoň inovací svých uniforem.

Zatímco tak chlapci, oba jen v černých kalhotách a bílých košilích s vyhrnutými rukávy, kolem krků zelené kravaty, čekali na svou spolužačku, prošla kolem nich studentka šestého ročníku v černých šatech či děvče z ročníku druhého v tmavých džínách.

„Možná to nakonec nebude tak hrozné," podotknul Blaise směrem k Dracovi, narážeje na primusovy obavy, jak moc vláda temnoty zasáhne školu, a mrknul na jednu z dívek, jejíž výstřih by ještě loni nezůstal bez potrestání stržením kolejních bodů.

„Pansy už jde," odpověděl na to Draco a pokynul k dívce, jež vyplula ze dveří vedoucích k dívčím ložnicím. Navzdory Dracovu očekávání se Pansy uniformy ve většině nevzdala, třebaže si uvědomoval, že to bude jen otázkou času. Černé vysoké podkolenky, černou skládanou sukni, bílou košili a vlastní zmijozelskou kravatu doplnila lodičkami na podpatcích a černým vypasovaným sáčkem. Dlouhé tmavé vlasy si nechala spadat v rovném závoji po zádech.

„Omlouvám se za to zdržení, spolubydlící se podařilo zabouchnout dveře," zatřepala hlavou a pousmála se. Vzápětí však veškerá pozitivita z její tváře zmizela, když pohledem sjela k odhaleným zápěstím obou chlapců. O Blaisově příslušnosti ke služebníkům věděla už od loňských Vánoc. S tím, že Znamení nese i Draco, se dosud nesmířila. Ne přímo kvůli tomu, že Draco je Smrtijed – ale z toho důvodu, že se neobtěžoval sdělit jí pravdu. Že to před ní tajil. Tak dlouho. I když věděl, jak moc po tom touží. Vždyť teprve včera kvůli tomu měli ne příliš příjemný rozhovor ve vlaku. „Můžeme jít," dodala, co bylo zjevné. Draco pokývnul a otočil se ke dveřím vedoucím ze společenské místnosti, podržel je otevřené a počkal, dokud oba jeho spolužáci neprojdou.

„Vy to určitě budete vědět. Proč máme v rozvrhu tolik hodin Černé magie?" rozhodla se dívka polknout své ublížení a podívala se nejprve na jednoho, pak na druhého, jak zaujali místa po jejích stranách. „Máme je sice místo Obrany, ale proč jich je tolik? A proč vůbec nemáme Bylinkářství?" dala svou otázkou najevo, že nějakou chvíli studiu rozvrhu hodin věnovala. Oba mladí Smrtijedi se jako na pokyn na sebe přes dívčino temeno podívali, Blaise pozvednul obočí, Draco přikývnul.