Letifer

Sto třicet tři

Victorious - Silent Symphony

---
Věnováno zuzka696 . Protože dneska je dnešek. :D :D
---

O víkendový famfrpálový zápas by byl mezi studenty enormní zájem, i kdyby se nejednalo o de facto jedinou na hradě povolenou společenskou událost. Důvod byl prostý.

Ač Zmijozelští se vybavili vskutku bohatě a rozevláli obsazenou menšinu tribun jedovatě zelenými prapory svíjejícími se v pozdně podzimním větru příznačně jako hadi, nachových vlajek rozsvěcujících zbývající většinu hlediště bylo zkrátka mnohem víc. Nebylo se čemu divit. Ať už standarty třímali v rukách studenti s šálami modrými, žlutými nebo nachovými, Zmijozelu ostatní studenti zkrátka nefandili.

Nešlo však jen o to, že hadí kolej nejen zásluhou Smrtijedů mezi učiteli i v jejich vlastních řadách mezi ostatními studenty se zrovna netěšila oblibě: pokud by Zmijozel vyhrál, získali by tím postoj těch lepších, neporazitelných.

Zatímco Nebelvír byl stále domovskou kolejí Harryho Pottera, třebaže do školy nechodil; domovskou kolejí toho, kdo za ně bojuje, kdo už Pána zla jednou porazil. Nebelvír byl místem, kde to vřelo, kde přebírali iniciativu do vlastních rukou a v čele s Harryho nejlepší kamarádkou se neštítil stavět se na odpor. A také byl domovskou kolejí bývalého ředitele. To vše množství nachových vlajek s vyobrazením lva reprezentovalo.

Nedalo se však odhadnout, zda to hráčům nebylo spíš na obtíž.

„Je to událost, chápu, ale proč přišlo tolik lidí?" zachvěla se Ginny nervózně. Byl to sice už její druhý zápas v roli kapitánky týmu, do nějž všichni vkládali největší naděje, ale byla nervóznější než před tím prvním.

„Ginny," Hermiona svou kamarádku uchopila pevně za ramena a donutila ji se na ni podívat přímo. „Celé je to jen metafora. Na hřiště jdeš jen proto, abys odehrála zápas. Ať se děje, co chce, ať krčí, co chtějí, ať mávají jakýmikoli vlajkami. Je to jen zápas," prohlásila pomalu a pevně.

„Vždyť já vím," povzdechla si Ginny. „Jen si nemůžu pomoct, všichni do nás vkládají naděje, čekají ode mě vítězství, nechci je zklamat," zavrtěla hlavou.

„Spíš čekají vítězství od týmu," podotknul Neville. Původně šli za Ginny do nebelvírského stanu, kde se hráči připravovali, i s Lenkou a Adamem, ale ostatní hráči je dovnitř kvůli modrým šálám nechtěli pustit.

„Díky, žes mi to připomněl," střelila Ginny po Nevillovi pohledem. „Já ti to naopak připomenu, až se na mě všichni nenávistně po prohře sesypou: všichni včetně spoluhráčů, a to jen kvůli tomuhle," poklepala si na kapitánský odznak na famfrpálovém dresu.

„Vidíš, to už se mi líbí víc," zkroutila Hermiona rty do pobaveného úšklebku. Nevillovi se to totiž skutečně podařilo, vykřesat z roztřesené nervózní kapitánky to odhodlání, jiskru, které v ní hořely.

„Jo," zaťala Ginny čelist, pohled se jí zatvrdil. „Dokážeme to. Vyhrajeme," prohlásila odhodlaně.

„Skvěle," poplácala ji Hermiona po rameni.

„Takže, lidi, slyšeli jste?" otočila se kapitánka ke svému týmu. „Ať se bude dít cokoli, kašlete na ty dole na tribunách. Pro tohle jsme teď tady: abychom nasedli na košťata a ukázali těm prolhaným slizkým hadům, jak se to dělá, jak se hraje famfrpál!"

„Už to zvládne," zachytil Neville Hermionu za předloktí a pokynul hlavou ven ze stanu. Primuska přikývla. Nebelvírský tým nemohl být v lepších rukách.