Letifer

Sto dvacet osm

Neverland In Ashes - Letters Of The Lost

---
Věnováno všem čtenářům.
---

Poté, co Dolores Umbridgeová byla ze školy po roce, kdy se pokusila celý její řád rozbít, odvolána, všechny ampliony, jež rozmístila po hradě, aby jimi mohla vysílat svá hlášení, byly odstraněny. Nikdo si nevšiml, že by se něco podobného na chodbách či v učebnách objevilo znovu, ani že by kdokoli cokoli rozmísťoval. Na druhou stranu – Bradavice byly škola čar a kouzel. Dobrý kouzelník nic takového, aby svůj hlas dostal do všech koutů, nepotřeboval.

A ač to velká spousta studentů přiznat odmítala, Severus Snape byl kouzelník mnohem víc než jen dobrý.

„Všichni studenti se dnes úderem páté hodiny odpolední dostaví do Velké síně."

Hermiona a Neville byli zrovna ve sklenících vyhrazených pro souboje Černé magie, když se hradem tato zpráva pronesená ředitelovým hlasem roznesla. Stejně jako Draco s Blaisem a Pansy na druhé straně soubojových koberců.

„Přítomnost je povinná. Každý, kdo se rozhodne nepřijít, bude tvrdě potrestán."

Ve vzduchu to luplo. Zjevně konec zprávy.

„Tak to vypadá, že na odpoledne máte všichni co na práci," zašklebil se Amycus a trhnul paží, v níž svíral svou hůlku. Mezi studenty to zašumělo.

„Takže dostaneme na zbytek dne volno?" zachechtal se Blaise Zabini. Levý rukáv měl tradičně vyhrnutý, ač to ani zdaleka nebylo potřeba. Všichni na hradě už věděli, že patří ke Smrtijedům. I proto si mohl obdobné poznámky k Amycu Carrowovi dovolit.

„To ani náhodu," zavrtěl profesor hlavou a pokynul ke koberci. „Parkinsonová, Grangerová, předveďte se. A nechci vidět žádné ulejvání, vím moc dobře, co obě dokážete," prohlásil rázně.

„Asi se zase nahromadili studenti do Kobky," zamručel vedle nebelvírské primusky nespokojeně Neville. Ani Hermiona nepochybovala nad tím, že skutečně vítězka tohoto souboje dnešní večer po té sešlosti, kterou Snape naplánoval, ale podle pohledu Draca o tom studenti se Znamením neměli ani tušení, stráví ve sklepení. Nebo spíše v jedné konkrétní místnosti ve sklepení. V podzemní části hradu se tak jako tak budou večer pohybovat obě čarodějky, jež se proti sobě stavěly, ať už jim tento souboj přinese vítězství či prohru.

Hermiona neskrývala svůj povzdech, když si trhnutím zápěstí vyklepla svou hůlku z rukávu, odhodila si cop spletený z vlasů na záda a zkontrolovala si levý rukáv, než vstoupila na koberec. Mezi studenty za ní to slyšitelně zašumělo, když se začali přesouvat z místa na místo, snad aby měli lepší výhled na chystaný souboj, jenž se měl odehrát před jejich očima. Pansy Parkinsonová probodla svou soupeřku na druhé straně tvrdým pohledem, zatímco zaujímala předepsaný soubojový postoj.

„Začněte!" vyštěkl Amycus Carrow. Pouze přítomní Smrtijedi pocítili, jak kolem dvou dívek na koberci pomocí bezhůlkové magie rozprostřel štít. Snad chtěl tím krokem přihlížející studenty ochránit před zbloudilými kletbami.

„Letifer!" Pansyin výkřik na ostatní zapůsobil, jako by se ve skleníku zastavil čas, zatímco z hrotu její hůlky vylétl jedovatě zelený paprsek. Pansy Parkinsová bezpochyby patřila k nejlepším čarodějkám nejen v ročníku, ale na celé škole, to se všeobecně vědělo, tím spíš, že nepopírala své nadání pro černou magii. I průměrně schopný kouzelník by měl s touto smrtící kletbou v jejím podání potíž, třebaže bylo možno ji odrazit. Naštěstí pro obě účastnice souboje, Hermiona Grangerová nebyla jen průměrnou čarodějkou, v mnohém zmijozelskou primusku svými schopnostmi převyšovala. Mávla před sebou hůlkou a štít jejího Protega hlasitě zapraskal statickou elektřinou, když Pansyinu kletbu pohltil.