Osmdesát sedm

282 25 36
                                    

Bad Wolves feat. Diamante - Hear My Now

---
Věnováno Anet___Anet. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Les byl tichý. Větve tiše ševelily v mírném vánku, pro panující noc na obloze nebylo téměř vidět na krok. Někde v dálce zahoukala sova. Mohl to být klidný večer. Dokud se zdánlivě odnikud neozvalo lupnutí.

Prostor se ohnul pod náhlým náporem magie a zdánlivá nicota ze sebe vyzvrátila tělo dívky v bordó šatech s dlouhými rukávy.

„Au!" vykřikla, když jí pod zády praskla větev, na níž přistála. Gravitace se přihlásila ke svému slovu. Hnědé vlnité vlasy se jí motaly mezi jehlice stromů, zatímco mezi jeho větvemi nemilosrdně propadávala přímo k zemi. Bylo by o tolik snazší, kdyby se mohla přemístit přímo do sídla. Což samozřejmě pro obranné bariéry nešlo. Moci letět v podobě dýmu, možné komplikace by byly minimální. Jenže se musela od Harryho a Ronalda odtrhnout během přemístění. Nemohla se proměnit v kouř, musela se přemístit tradičním způsobem. Takže do sídla nemohla. Les okolo byl jen slepým skokem. A takhle to dopadlo.

Něco hlasitě zapraštělo, když dívka dopadla na zem s ránou, která by kdekoli jinde byla až příliš hlasitá, zde ji však stromy rychle a bez zaváhání pohltily. „Au," zopakovala Hermiona pouze, spíše to slovo vydechla. Nebyla to však stížnost nad skutečností, že se zranila, z pádu ji ostatně bolelo celé tělo. Ne, šlo o pouhé konstatování, komentář k situaci, jíž si právě prošla. Na okamžik zůstala ležet na zemi na zádech, zrak upřený k obloze, jíž přes větve stromů nemohla spatřit, věděla však, že si nemůže dovolit zůstat tam příliš dlouho. S bolestivým syknutím zvedla hlavu a ramena a podepřela se lokty. Pod rukou jí něco podjelo – k dívčině úlevě to byla jen větev jejím pádem prasknuvší. Takže její kosti přežily, to byla dobrá zpráva. Pád to byl ostatně vskutku divoký. Přesto se až na odřeniny, modřiny a potrhané silonky zdála být v pořádku. Hermiona se za tichých nadávek přerušovaných sykáním pomalu zvedla nejprve do sedu, poté až na nohy, jako opora jí posloužil strom, s jehož nejvyššími větvemi se seznámila doslova na vlastní kůži.

O skutečnosti, že Bill Weasley bude mít dnes svatbu a že se na veselku k Doupěti sjede větší množství kouzelníků, z nichž nemalé procento je členy Fénixova řádu, přísně vzato tam řád byl až na jednoho člena celý, věděli Smrtijedi od právě onoho posledního kouzelníka z řádu, který na oné slavnosti nebyl. Třebaže se Severus Snape událostmi konce školního roku těšil značného povýšení mezi Smrtijedy, jak mu byla přiřknuta organizace toho, co se mezi služebníky zla označovalo za pád Bradavic, stále musel dokazovat svou věrnost. A stejně tak musela činit i Hermiona, přestože to byla ona, kdo splnil Voldemortovo největší přání a odstranil z cesty jeho největší překážku, totiž bývalého ředitele. Proto Snapeova slova o Billově svatbě nemohla popřít. Proto se jí účastnila.

Když po vyslechnutí zprávy Smrtijedů na svatbě vypuknul chaos, spolu s Harrym a Ronaldem se jim podařilo bezpečně utéct. Přemístili se do centra Londýna, do ulice, v níž stálo divadlo, kam Hermiona jako malá chodívala s rodiči. Nevěděla, proč si na ono místo vzpomněla. Ale třebaže to nebyla ona, kdo přemístění ze svatby vyvolal, a tedy i řídil, tím, že se od chlapců během samotného procesu kouzla oddělila, jejich cíl stočila. Jen letmo zahlédla silnici, na níž se objevili, než se realita okolo ní znovu ohnula a ona zmizela. Dřív, než si ti dva stačili uvědomit, že s nimi není. Alespoň se jí včas podařilo vytáhnout ze své kabelky začarované nezjistitelným zvětšovacím kouzlem batoh s Harryho věcmi a hodit jim ho. Počítala s tím, že Harry se pokusí vzít věci do svých rukou, sbaleno měla už několik dní.

LetiferWhere stories live. Discover now