Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
„Hej, co ti trvalo tak dlouho? Netvrď mi, že jsi zabloudil," zasmál se svému vtipu Seungmin, ale následně se na mě trochu starostlivě podíval, když jsem si povzdechl a promnul obličej.
„Ále, zasekl jsem se před dveřmi. Dnes mi mozek nefunguje tak, jak by měl," odpověděl jsem, vzal do ruky polštář z vedlejšího křesla a objal ho.
„To máš určitě ještě z té párty. Já jsem ti říkala, ať tam nechodíš. Prý si byl pěkně na mol. Ani jsem tě neviděla přicházet," kárala mě prefektka, která zaslechla náš rozhovor. Protočil jsem oči, samozřejmě tak, aby to neviděla, a více se opřel do křesla, jako bych se snažil stát jeho součástí.
„To znamená, že jsi musel pořádně bavit. Ani jsi se o tom nezmínil," řekl již mým směrem Yoongi. Jeongyeon si naštvaně odfrkla, a protože ji nikdo neposlouchal a nevěnoval pozornost, odešla. Podíval jsem se na zem a obdivoval vzorování zdejších koberců. Nechci nad tou nocí přemýšlet, ne znova. Nemůžu jim říct pravdu, odsoudili by mě a už by se na mě ani nepodívali. Ani já se sám na sebe nedokážu podívat do zrcadla. Merline, co jsem to udělal! Vyspal jsem se s nejobávanějším studentem Bradavic. A to ještě není to nejhorší, jak by se mohlo na první pohled zdát. Mohl bych se hájit, že za to vše mohl alkohol, že jsem se ocitl ve zmijozelské společenské místnosti náhodou, že nic z toho jsem ve skutečnosti nechtěl. Ale problém je, že chtěl, ale ne takhle. Nejhorší na tom všem je, že jsem do toho zapletl city, že jsem se zamiloval do studenta, kterého se všichni štítí, který má údajně na svém krku vraždu. Zamiloval jsem se do pravděpodobného vraha!
„Bylo to dobrý, nic extra," promluvil jsem po chvíli mlčení, ale pohled od koberce jsem neodtrhl.
„Jsi v pořádku, Kooku? Zdáš se mi nějaký sešlý," poznamenala Jisoo a kvůli tomu se na mě i ostatní mí přátelé podívali.
„Jsem jen utahaný. Pokud to nebude vadit, půjdu si lehnout."
„Ale co večeře?" zeptal se nechápavě Seungmin a otočil se čelem ke mně.
„Nemám hlad."
Hoppsan! Denna bild följer inte våra riktliner för innehåll. Försök att ta bort den eller ladda upp en annan bild för att fortsätta.
Jungkook se zvedl z křesla a vydal se do svého pokoje doprovázen ustaranými pohledy jeho přátel. Nebylo obvyklé, aby měl Jungkook špatnou náladu. Takového ho ještě neznali. Byl rád, když zavřel za sebou dveře a zjistil, že je pokoj prázdný. Opravdu teď neměl náladu ani sílu s někým mluvit. Převlékl se do svého trička na spaní a jen s boxerkami ulehl do postele. Přitáhl si peřinu až ke krku, ale za chvíli pod ní zmizel celý. Ležel na boku, kolena měl přitažená k hrudi a pevně je objímal. Postupně se mu pod přikrývkou hůře dýchalo, což ho zatím moc nezajímalo. Zkrátka mu to bylo jedno.
Stejně musel vystrčit alespoň hlavu, aby doplnil do svých plic čerstvý vzduch. Hlavu nechal položenou na polštáři, deku sahajíc až po bradu. Popotáhl nosem a rychle několikrát zamrkal. Po nějakém čase už se přestal snažit a po jeho líci se skutálela jedna neposedná slza, která se vsákla do polštáře. Druhá slza, třetí slza, čtvrtá a pátá, pak už je přestal počítat. Bylo mu na nic. Uvnitř něho se to svíralo. Neudržel se a nechal uniknout pár vzlyků. Nikdy ho nenapadlo, že zlomené srdce bude bolet až tak moc. Netušil, jaké to je a teď, když to poznal, tak to nechtěl. Proč se musel zamilovat zrovna do něho? Ve škole je tolik krásných lidí, proč si nemohl vybrat někoho z nich? A hlavně, odkdy ho přitahují muži?
Nikdy nad tím vyloženě nepřemýšlel, ale myslel si, že když chodil s Eunhou, tak to znamená, že ho přitahují ženy, potažmo dívky a slečny. Tak kde se stal ten zkrat? Ano, dokázal ocenit krásu některých svých přátel a spolužáků, ale nikdy ani nepomyslel na to, že by je měl líbat, nebo dokonce s nimi skončit v posteli. Možná... v tom 5. ročníku nějaký náznak byl. Ale Eunhy bratr ho přeci nepřitahoval, nebo snad ano? Byl milý, laskavý a vždy Jungkookovi věnoval svou pozornost. Byl to první náznak toho, že má slabost pro stejné pohlaví? Jak je pravděpodobné, že je bisexuální či gay?
Byl zmatený ze všech těchto otázek a děsilo ho, že je nedokáže zodpovědět, ač se týkaly přímo jeho. Vždyť by to měl vědět! Jde přeci o něho, nic před sebou samým neskrývá, nebo? A ještě do toho mu neustále utíkají myšlenky k chlapci s havraními vlasy a na chuť jeho rtů při jejich prvním polibku. Z té noci si nic nepamatuje. Má v hlavě jen pár problesků, ale nic konkrétního. Je na sebe naštvaný, chtěl si to pamatovat. Stejně je to jedno, když ho Taehyung vyhodil. Ani mu nedal prostor pro vyjádření citů, ale byl by toho Jungkook schopný? Dokázal by mu to říct do očí právě v tu chvíli, kdy se cítil nejvíce ponížen? Ale co by se změnilo? Taehyung ho nemiluje, nelíbí se mu, necítí k němu náklonost, vlastně ho ani nepovažuje za kamaráda.
"Proč já?" zaúpěl a schoval hlavu pod polštář. Možná neměl tenhle školní rok tolik vychvalovat. Dlouho to všechno šlo, muselo se to zkazit. Ale proč zrovna tady?
... Tajemství Hada a Orla ...
Napadla mě taková věc. Už jsem ji chtěla zavést dříve, ale nějak jsem se k tomu nedostala. Napadlo mě, že bych vám vždy na konec kapitoly dala název té další, jako takovou mini upoutávku. Co vy na to? Napište, jestli o něco takového stojíte. Dnes to ale zkusím. Jinak moc děkuji za 1k přečtení, děláte mi neskutečnou radost. *Annie*
Další kapitola: I HAVE NOTHING TO DO WITH YOU, YOU'RE JUST VOICE IN MY HEAD!
