(NE)dobrovolná rukojmí

53

Aneta se dívala z okna a popíjela kávu. Mrzelo ji, že nevlastní žádné věci do sněhu. Nejraději by šla dělat sněhové andílky a stavět sněhuláka. Dýchla na sklo, které se zamlžilo, a namalovala na něj srdíčko probodnuté šípem. Poté se zarazila a obrázek zamazala. 
"Co vyvádíš?" povzdechla si a opřela si čelo o studenou skleněnou výplň. Aneta unaveně zívla a na chvilku zavřela oči. Ve vzpomínkách se stále vracela ke včerejší noci. Myslela na jeho silné paže, které ji svíraly v mileneckém objetí. Na tváři ji visel lehce stydlivý úsměv. 
"Co stojí za tím sladkým úsměvem?" ozvalo se za jejími zády. Vytržena ze svých necudných myšlenek se zahanbeně narovnala.
"Sníh," zalhala hbitě. "Miluju sníh."
Zadívala se na něj a naklonila hlavu lehce na stranu. "Kde jsi byl celý den?"
"Musel jsem něco vyřídit," odvětil a položil na gauč několik papírových tašek. "A mám pro tebe překvapení."
Aneta seskočila z parapetu a přicupitala blíž k němu. Marek se pousmál a vytáhl z první tašky zimní bundu. Z dalších poté rukavice, šálu, čepici, nějaké teplé kalhoty a z té poslední krabici se zimními botami. Anetě se zatajil dech.
"Pro mě?"
"Přeci tě nenechám zmrznout," podotkl. "Jestli chceš, můžeme se jít po večeři projít."
"Ráda," přikývla nadšeně.

"Tak jak ses celý den měla?" zeptal se s rukama strčenýma v kapsách. Z pusy mu unikl obláček páry.
"Tak nějak jako každý den," pokrčila rameny. Neměla mu moc co říct a nebyla si jistá, jak to mezi nimi teď je.
"Můžu se tě zeptat na něco osobního?" zadívala se na své nové zimní boty, které se bořily do sněhu, jenž pod její tíhou hlasitě křupal.
"Jistě," odvětil s pohledem upřeným do dáli na zasněžené vrcholky stromů.
Chvilku váhala a pak přece jen vyslovila svou otázku: "Co se stalo s tvou matkou?"
Marek se lehce otřásl, ale ne zimou. Zhluboka se nadechl. Jakoby se mu všechna slova vytratila. Nevěděl, jak reagovat ani kde začít. Možná bylo na čase se někomu svěřit.
"Když bylo mému otci zhruba 20 let, uzavřel jeho otec, můj děda, dohodu s jedním zámožným klientem. Byla to dohoda o uzavření sňatku s jeho dcerou. Tím by došlo k rozšíření rodinné firmy. Ke svatbě v té době skutečně došlo, vzhledem k tomu, že to bylo domluvené manželství, oba dodržovali jistá pravidla a vše šlo jako po másle. Po nějakém čase se však otec zamiloval do mé matky, své tehdejší švagrové. Ta mu o rok později porodila syna, mě."
Aneta mlčky naslouchala, ponořená do jeho vyprávění. Marek na chvíli vypustil veškeré myšlenky a prostě vyprávěl. Bylo to osvobozující.
"Vzhledem k tomu že je pro nás rodina vším, rozvedl se se svou ženou a vzal si mou matku, aby byla naše rodina úplná. Samozřejmě se to zrovna nesetkalo s pochopením okolí."
Aneta chápavě přikývla.
"Má matka byla úplně jiná než otec. Nepatřila do jeho světa. Byla laskavá, spravedlivá, měla dobré srdce," při vzpomínce na svou matku se Marek usmál. "Snažila se otce změnit. Když se jí to nedařilo, snažila se ho aspoň mírnit a vynahrazovala mi veškerou jeho lásku. Byla to ta nejdokonalejší osoba na světě."
Marek se zhluboka nadechl a umlčel se.
"A co se s ní stalo?" vyzvídala Aneta.
"Nic dobrého," zakroutil Marek hlavou a zastavil se. "Myslím, že už bychom se měli vrátit."
Aneta pochopila, že ještě není ten správný čas, aby jí to řekl. Sice ji to zajímalo, ale nechtěla na něj tlačit.
Marek se otočil na cestu zpátky k domu a toužil potlačit myšlenku, která se mermomocí drala na povrch. Jakž takž se mu to podařilo, ale přeci jen v něm zanechala semínko pochybností.
Aneta ho pohladila po ruce a věnovala mu chápavý úsměv. Marek uvolnil napjaté svaly a opustil veškeré vzpomínky na minulost. Aspoň pro dnešní večer.

"Skočím si ještě něco vyřídit. Počkej na mě u mě," prohlásil, když vešli do domu. Aneta přikývla a vyběhla schody do patra. V Markově ložnici ze sebe shodila veškeré oblečení. Rozhodla se si dát horkou sprchu na zahřátí. Vlezla do sprchového koutu a otočila matným černým kohoutkem. Z velké hranaté hlavice zavěšené na stropě začal téct proud teplé vody, který okamžitě smáčel její rozpuštěné vlasy. Po chvilce zvýšila teplotu a náhlá horkost jí způsobila husí kůži. Sledovala páru kondenzující na světle šedých dlaždicích. Uslyšela za sebou kroky. Poté se k ní přitiskla teplá nahá kůže a na svém krku ucítila horký dech.
"Beze mě?"
Jeho ruka jemně zmáčkla její pravý bok a pomalu vyjížděla výš. Na vteřinu se zastavila u pravého ňadra a pokračovala dál. Zastavila se pod bradou. Jeho velká dlaň objala její krk a jemným stiskem ji donutil zaklonit hlavu. Proud vody tak stékal mezi jejími prsy. Opřela si temeno o jeho hruď a užívala si každý jeho polibek, který směřoval od jejího levého ramene ke krku. Prsty druhé ruky sjel mezi její nohy, kde jí začal laskat. Z úst ji unikl toužebný vzdech. Po chvilce si ji otočil k sobě. Chytl ji za šíji, přitáhl si ji a spojil jejich rty ve vášnivém polibku. Voda stékala po jejich tvářích a vyplňovala tak i poslední centimetry mezi jejich nahými těly. Její rty byly tak sladké a opojné, že se od nich nechtěl odtrhnout. Přitiskl ji na stěnu a ona lehce zasyčela.
"Co se děje?" zeptal se polekaně.
"Jen to zastudělo," odvětila tiše a usmála se. Úsměv jí s úlevou opětoval.
Jeho chtíč cítila nejen na svém břiše, ale viděla ho i v jeho očích. Vypnul sprchu, chytl ji za zadek a jedním ladným pohybem ji vyhoupl nahoru. Obmotala si nohy kolem jeho pasu. Přešel s ní v náručí do ložnice, kde ji položil na postel. Voda z jejich těl a vlasů smáčela podlahu a povlečení. Avšak jediné na co oba mysleli, byla touha. Žár, který je oba spálí zaživa.