(NE)dobrovolná rukojmí

53

Když se ráno probudila, natáhla s úsměvem ruku vedle sebe. Čekala, že tam ucítí Marka, ale sáhla do prázdna. Posadila se a rozhlédla se. Cítila se šťastně. Se zívnutím se protáhla a chtěla vstát, ale zjistila, že je nahá. Přitiskla si přikrývku k tělu a zvedla se. Na křesle našla složené věci, na kterých ležela malá bílá růže. S úsměvem si přičichla ke květině a položila ji zpátky. Oblékla se a sesbírala ze země všechny své věci. Potichu, jako zloděj, se vplížila do svého pokoje. Zavřela za sebou dveře, o které se zády opřela. Vydechla, usmála se a zadívala se do stropu. Zkousla si spodní ret a odrazila se od tvrdého dřeva. Když vyhlédla z okna, uviděla bílou krajinu. Vše kolem pokryl hojnou vrstvou sníh. Větve vrb se pod jeho tíhou skláněly nízko nad zemí. Jezero vypadalo jako dočista zamrzlé.
"Co to-" pošeptala Aneta udiveně. Vždyť sněžilo sotva pár hodin.

Oči se jí rozzářily. Už odmala milovala sníh. Odhodila věci na podlahu vedle postele a seběhla dolů do kuchyně, kde to nádherně vonělo. Na barovém pultíku stál talíř plný lahodně vypadajících lívanců s jahodami a tvarohem, a hrnek s horkou kávou. Vedle seděl Michael a také snídal. Aneta dosedla na stoličku vedle něj a nasála tu sladkou vůni.
"Může být dnešní ráno ještě pohádkovější?" prohlásila s úsměvem. Michael se na ni podezřívavě podíval.
"Co je?" zeptala se Aneta s plnou pusou. "Proboha! Ty jsou výborný! Předpokládám, žes je nedělal ty."
"Dovol," ohradil se Michael. "Pro tvou informaci, já umím vařit. A ne, nedělal."
"María se vážně překonala," pochutnávala si Aneta. Michael si ji stále prohlížel.
"Ani María to nedělala," zakroutil hlavou. "Hele poslyš. Kam jsi včera zmizela? Nevypadala si zrovna v pohodě, chtěl jsem tě jít zkontrolovat, ale ve svém pokoji si nebyla."
"A kdo je teda dělal?" zeptala se vyhýbavě.
"Aneto!" Michael poodstrčil prázdný talíř a otočil se tělem k ní. Zvedl jedno obočí a propaloval ji pohledem.
"Byla jsem s Markem," odvětila.
"Cože?" řekl nechápavě a pravým loktem se opřel o linku. "Vždyť ve svém pokoji nebyl. Myslel jsem, že odešel s Isabe-"
Zarazil se. Pozdě. Aneta se na něj obrátila. Úsměv ji na tváři ztvrdl. Co tím chtěl ksakru říct?

Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila a klidně odvětila: "Byli jsme venku."
"Venku? Jak dlouho? Vždyť mrzlo proboha, mohli jste-"
"Michaeli."
"-nastydnout a nebo dostat zápal plic-"
"Michaeli!" zvýšila hlas a snažila se ho přerušit. "V klidu. Jsem tady, zdravá. Vzal mě na loďku. Bylo to nádherné."
"Jo, loděnice. Tam jsem nebyl ani nepamatuju. Netušil jsem, že ještě vůbec stojí," zakroutil hlavou. "Naposled jsem tam byl snad jako dítě. Když jsme si tam s Markem hráli, jeho máma o nás měla vždycky hroznej strach. Bez ní jsme tam nesměli. No, možná od té doby co zemřela, jsem tam nebyl."
Aneta tiše naslouchala jeho vzpomínkám.
"Když tak nad tím přemýšlím, je zvláštní, že tě tam vzal," podotkl. "Je to jedno ze vzpomínkových míst na jeho mámu a to není-"
"Políbil mě!" vyhrkla. Michael se zarazil a jen na ni tupě zíral.
"Co-cože?" zakoktal, vyvedený z míry.
"Tam, na jezeře, pod hvězdami," řekla a když si to vybavila, usmála se.
"To není možný," zakroutil odmítavě hlavou. "Byla tma, nespletla sis ho s někým jiným? S někým, kdo se nevyhýbá takovéto intimní blízkosti se ženami?"
Aneta se na něj zamračila.
"Dobře, dobře," zvedl dlaně do vzduchu. "nech mě si to urovnat."
Aneta se zhluboka nadechla a na vteřinu zaváhala, jestli to byl dobrý nápad.
"Není možný, že to bylo třeba omylem?"
"Jak sakra někoho políbíš omylem?!" vyjela na něj nechápavě.
"Já nevím, sedíte naproti sobě v loďce, on se chce pro něco sehnout, ty se nakloníš a omylem se tak políbíte?"
"Pane bože, Michaeli," složila hlavu do dlaní a rozesmála se. "Byl to opravdový polibek, věř mi. Nebyl můj první."
"Za to ty jeho jo," utrousil Michael.
"Cože?"
"Ale nic," mávl rukou. "Tím se to všechno vysvětluje."
"Co tím myslíš?" zeptala se. "Michaeli, začni už sakra mluvit trochu srozumitelně."
"Hádám, že jste tedy včerejší noc strávily spolu."
Aneta nechápavě přikývla.
"Takže ty jsi ten důvod, proč měl ráno tak dobrou náladu. Jako už dlouho ne," prohlásil lehce zastřeně. "Ty lívance připravil on."