(NE)dobrovolná rukojmí

30

„Ahoj," ozvalo se za jejími zády. Otočila se od okna a spatřila jeho klidné oči. Trochu se zastyděla při pomyšlení na jejich poslední úlet. Přestala si česat vlasy.

„Ahoj."

Zavřel dveře a přistoupil k ní. Její srdce vynechalo pár úderů.

„Dýchej," pousmál se, obešel ji a posadil se na židli u stolu. „Přišel jsem si jen promluvit."

Nadechla se a špičkou jazyka si navlhčila rty. „O čem?"

„Posaď se, prosím," ukázal na postel. Odložila hřeben a sedla si naproti němu. Složila si ruce do klína a nervózně proplétala prsty.

Nahlas vydechl a spustil. „Přemýšlel jsem. Je celkem zřejmé, že mezi námi panuje silné sexuální napětí."

„To máš asi pravdu, ale-"

„Nech mě laskavě domluvit," přerušil ji. „Stále jsem však toho názoru, že to byly pouze úlety a nemělo by se to dít."

Pokyvovala hlavou.

„Nevím, jak to cítíš ty, ale já se opravdu nechci zaplést do žádného problému. Vím, že vy holky tohle umíte. Proto tě předem upozorňuji, že nemám zájem o nějaký závazek a následné drama. Proto se ti omlouvám, že jsem se nechal unést, už se to nestane," řekl a vstal. „Přidávám teda nové pravidlo. Můžeš koukat, ale nesahat."

Sledovala, jak odchází a přemýšlela.

„Počkej," vyběhla za ním.

„Jsi idiot," prohlásila. „Idiot s nabubřelým egem."

„Prosím?" Ruku na klice stáhl zpět k tělu a otočil se na ni.

„Jo," přitakala. „Jestli si myslíš, že by s tebou chtěla hned každá chodit, tak se šeredně pleteš. S tebou bych do vztahu nešla, ani kdybys byl poslední na světě."

Zkoumavě si ji prohlížel.

„Nikdy mi nešlo o nějaký závazek."

„O co teda?" zeptal se překvapeně.

„O sex," odvětila prostě. „Jednoduše jsem chtěla ukojit svou lidskou potřebu. Nic víc, nic míň."

Přimhouřil oči. „Jsi si jistá? Málo která holka tohle dokáže."

„Stoprocentně jistá," opáčila chladně. „Někoho jako jsi ty, bych nikdy nedokázala milovat."

„Už jsem od tebe slyšel i to, že by sis raději nalila savo do očí, než mě vidět nahého," ušklíbl se.

„Než s tebou jít do sprchy," opravila ho.

„Není to to samé?"

Mlčky hleděla do jeho očí. Poté klidným tichým hlasem pronesla: „Jsem si jistá natolik, nakolik mě ty právě teď chceš."

„No tak," pošeptala a prsty pravé ruky lehce sjížděla dolů po jeho břiše. „Vím, že to chceš."

Chytl její zápěstí, vyměnil si s ní místo a přitiskl ji na dveře.

„Nikdo mi nebude říkat, co já chci nebo nechci," zavrčel. Po chvíli ji pustil. „Nicméně mám ještě nějakou práci. Doprobereme to u večeře. Kolem šesté dejme tomu."

Natáhl se po klice a stiskl ji. Uskočila stranou a počkala, až odejde. Když se za ním zaklaply dveře, zhluboka se nadechla. Do hajzlu. Musím si to všechno pořádně promyslet.

                Den byl zdlouhavý. Jakmile odbyla pátá hodina, začínala cítit nervozitu. Nedokázala se soustředit ani na malování, tak se vrátila do pokoje, vytáhla notes a tužku a vypsala si veškeré pro a proti. Ať se snažila sebevíc, nedokázala přijít na žádné pořádné negativum. To že by se do něj dokázala zamilovat, byl naprostý nesmysl. Mafián, „bad boy", děvkař. Absolutně nevhodný pro společný rodinný život.