(NE)dobrovolná rukojmí

33

Vyběhla do pokoje, zalezla si do postele a znovu se začetla do napínavého děje.

                      „Už mi řekneš, co se děje?" naléhal Michael a sledoval Marka přecházejícího tam a zpátky po pracovně.

„Včera jsem to úplně podělal," zaúpěl a vjel si rukama do vlasů. Následně si jimi zakryl obličej a promnul si oči.

„Marku, to se občas stává, nemohl si vědět, že ti dá někdo něco do-"

„Nikdo mi nic do pití nedal," přerušil ho a sedl si na kraj stolu. Zahlédl Michaelův nechápavý výraz.

„Odvezl jsem Markétu do jejího bytu a chystal jsem se domů," začal. „Jenže mi zavolala Isabella a já- nevím, prostě jsem za ní jel. Tak trochu jsme pili a bavili se-"

Michael se chápavě ušklíbl.

„Myslel jsem, že jsme v tom zatraceným domě sami, takže jsme se neostýchali a-" odmlčel se.

„A?" zeptal se Michael zvědavě.

„Přišel tam její otec," vydechl. „Myslí si, že jsme spolu a očekává, že se brzy vezmeme."

„To si děláš prdel," hlesl Michael. „Co teď?"

„Snažili jsme se mu to vysvětlit, ale to víš, stará generace, nechce nic slyšet o nezávazném sexu."

„To je prekérka," prohlásil Michael.

„Poraď mi, co mám dělat. Dneska je ten soukromý večírek, jistě to tam bude nějak rozebírat. "

Michael se nadechl. „Co třeba předstírat, že máš vážný vztah?"

„Předpokládáš, že si najdu holku do dvou hodin?"

„Nemusí to být nikdo cizí," podotkl Michael a v očích se mu zajiskřilo.

„Co tím myslíš?"

„Co třeba Aneta?"

„Aneta?" zvedl tázavě obočí. „Ani jsem ji na ten večírek brát nechtěl."

„Vždyť by to dokonale sedělo. Posledních pár akcí ti dělala doprovod. Bydlí u tebe. Prostě jí to vysvětli a sem tam ji obejmi kolem pasu a bude to dobré. Stefan si bude myslet, že už si zadaný a nechá tě na pokoji," řekl Michael přesvědčivě. „A Isabella to samé. Teda pokud s ní nechceš dál udržovat tenhle-"

Michael zamával rukama. „Nevím, jak to nazvat."

„Nechci," zavrtěl hlavou. „Aneta to nepochopí. Tohle není věc, kterou můžeš jen tak chtít po holce, kterou držíš zavřenou ve svém domě."

„A uzavření dohody o přátelství s výhodami je?"

Marek se střetl se sebevědomým pohledem Michaela a povzdechl si. Má pravdu. Ani jedno není dobrý nápad, ale situace si to vyžaduje. 

                  Anetu vyrušilo tiché váhavé zaklepání následované třemi rozhodnými ranami. Odložila knihu, narovnala se a zvolala prosté: „Dále."

Složila nohy pod sebe do tureckého sedu a napjatě očekávala, kdo se objeví za otevírajícími se dveřmi. Přistihla se, že skoro nedýchá. V místnosti se objevil Marek. I když ráno vypadal jako chodící mrtvola, teď působil vyrovnaně a uhlazeně jako vždy. Fascinující.

„Potřebuješ něco?" vydechla a sledovala každý jeho krok. Uvědomila si, že se v jeho přítomnosti, po jejich včerejším ujasnění, už necítí tak nervózně. Ví, na čem je a to je svým způsobem uklidňující.