(NE)dobrovolná rukojmí

50

"Všichni rozumí?" rozhlédl se po Marek po místnosti a lehkým pokývnutím se ujišťoval, že každý jednotlivec pochopil svůj úkol. Když se mu dostalo dostatečné odezvy, napjatě vydechl.
"Tak se rozejděte a ve čtyři buďte na svých místech," těmito slovy ukončil poradu a jeho nevelká pracovna se pomalu vylidňovala, až v ní zbyli jen Marek, Simon, Michael a Aneta.
"Myslíš, že to vyjde?" zeptala se nervózně Aneta.
"Musí," odvětil Marek prostě. Mlčky na sebe koukali.
"No nic, my půjdeme," chytil Michael Anetu za loket a pokýval na Marka.
"Ve tři ti přinesu ty šaty," oznámil, když opustili místnost.
"Dobře," přikývla.
"Musím teď ještě dořešit pár maličkostí a zkontrolovat jak pokračují přípravy."
"Já půjdu ještě malovat," ukázala na tmavě hnědé dveře.
"Mohli bychom se pak stavit na oběd, co ty na to?"
"Asi ne," zakroutila hlavou. "Nemám moc hlad."
"Jsi z toho nervózní, viď?"
"Trošku," přiznala a objala se rukama.
"Bude to dobrý, neboj," pohladil ji po rameni. "No, nebudu tě nutit. Na oslavě bude jídla dost, takže hlady určitě nezemřeš."
Aneta se usmála.
"Tak se za tebou stavím v ty tři, ok?" ujistil se. Aneta mlčky přikývla.
"Tak zatím," otočil se Michael k odchodu.
"Zatím," špitla a sledovala ho, jak sbíhá po schodech. Poté se zavřela v pokoji, oblékla si kalhoty a tričko na malování a sedla si na stoličku k plátnu. Potřebovala ten obraz domalovat. 

                    "Ťuky ťuk," ozvalo se, když se otevřely dveře a v nich se objevil Michael.
"To už jsou tři?" zeptala se udiveně, když vykoukla zpoza stojanu. 
"Přinesl jsem ti ty šaty?" zamával šedým textilním vakem visícím na ramínku. 
"Odnes mi je, prosím, do pokoje," vrátila se zpět k malování. "Hned tam přijdu."
"Dobře, ale nezapomeň, že za dvě a půl hodiny začínáme," připomněl jí Michael a odešel. Aneta si povzdechla a odložila paletu stranou. Nervózně se zvedla a otočila se k oknu. Zahleděla se na koruny vysokých stromů. Chvíli na ně zastřeně zírala a přemýšlela. Poté pomalým krokem přešla do protějšího pokoje. Na křesle seděl Michael a zamyšleně koukal do mobilu. Aneta si pomyslela, že by si teď nejraději zalezla do postele a zůstala tam. Michael vzhlédl a zadíval se na ni.
"Děje se něco?" zeptal se starostlivě.
"Jsem z toho dnešku lehce nervózní," přiznala po chvilce ticha. "Co když se něco nevyvede?"
"Hele jsi v jeho hledáčku už nějakou dobu a nic se ti nestalo," vstal a přešel k ní. "Slibuju, že dnes se ti určitě nic nestane. Bude to tu střeženější víc než prezidentův dům."
Aneta se pousmála.
"No vidíš," poplácal ji po rameni. "A teď se běž umýt. Máš barvu i na čele."
Anetin úsměv se rozšířil. "Půjdu."
Vytáhla ze skříně nějaké spodní prádlo a když se odebrala k odchodu, zastavila se ve dveřích. "Budeš tu čekat?"
"Klidně," pokrčil rameny a znovu se svalil na křeslo.
"Doufám, že si uvědomuješ, že bude chvíli trvat, než si umeju vlasy, namaluju se, vyfoukám si vlasy-"
"Tak už běž a nemel," mávl rukou s pohledem upřeným do mobilu.
Aneta se otočila, nevěřícně zakroutila hlavou a pokračovala ve své cestě do koupelny.
                   Když se vrátila zpět do pokoje, byl prázdný. Mykla rameny a zavřela za sebou dveře. Na posteli ležel vzkaz od Michaela.

Musel jsem jít něco zařídit. 

PS: Vážně ti to trvá. 

Tvůj M. <3

 Aneta se usmála a lístek odhodila. Chvilku pozorovala, jak s lehkostí dopadá na bavlněné povlečení. Poté přešla ke skříni, na které visel šedý vak. Vzala za stříbrný zip a pomalu ho rozepla. Vykoukli na ni krátké saténové fialové šaty s volnou nadýchanou sukní, srdcovým výstřihem a černou stuhou v pase. Shodila bílý ručník na zem, vyndala šaty a opatrně si je oblékla. Když si navlékla i ramínka, zjistila zásadní problém. Kdo jí je zapne? Povzdechla si a několikrát to zkusila sama. Různě se předkláněla, zakláněla, kroutila, ale nepodařilo se jí to. Sedla si udýchaně na postel a složila ruce do klína. 
"Co teď?" pošeptala si pro sebe. Pomyslela na Marka. Povzdechla si. Třeba tu bude nějaký ochotný bodyguard. Hlavou jí okamžitě proběhla vzpomínka na Lorenza. Bezděky se otřásla. Nechtěla by znovu zažít něco podobného. Vzala si do ruky černé sandálky na podpatku a vstala. Marek by se měl pravděpodobně připravovat u sebe. Vyšla na chodbu a rozhlédla se. Nikde ani noha. Vydala se tedy k Markově ložnici a párkrát zlehka zaťukala. 
"Dále," ozval se tlumený hlas. Aneta se zhluboka nadechla a třesoucí se rukou otevřela dveře. Přítmí v pokoji ji lehce uklidnilo. Zavřela za sebou a těkala pohledem po místnosti. Z koupelny vyšel Marek soustředící se na zavazování kravaty.
"Nerada tě ruším, ale Michael někam utekl a já si ty šaty sama nezapnu," hlesla a pootočila se. "Několikrát jsem to zkoušela." 
Když k ní přešel, projel jejími zády mráz. Chystal se vzít za černý matný zip. Každou částí jeho těla rezonovala vzpomínka na jejich první milování. Bylo to jako déjà vu. Na vteřinu zavřel oči a na sucho polkl, poté nechal zip zipem a spustil ruku dolů. Jemným dotekem vyjel po jejím stehně výš, až pod sukni, kterou lehce vyhrnul. Otočila se k němu a lehce naklonila hlavu na stranu. 
"Beze mě to nezačne," pošeptal a jedním rychlým pohybem si ji za pas přitáhl k sobě. Aneta upustila boty, které stále držela ve své pravé ruce. Touha a vášeň v ní se rozhořela jako plamen. Konečky prstů hbitě rozepínala knoflíčky jeho košile, která vzápětí skončila na zemi. Slyšela vlastní zrychlený přerývaný dech. Její tělo se zachvělo, když jí z ramen spadly šaty a ona se tak před ním ocitla skoro nahá. Ucítila jeho teplé dlaně na svém pasu a během vteřiny seděla na nižší komodě. Pozorovala jeho tělo lesknoucí se ve svitu světla z koupelny a chtíč rostl. Sundal si kalhoty a přešel k ní. Objala ho nohama a prsty mu vjela do vlasů, mezitímco zasypával její krk vášnivými polibky. Přitáhl si ji za zadek blíž a ona tak balancovala na samém okraji chladného dřeva. Jeho doteky byly něžné a v porovnání s jeho drsnými hbitými přírazy, skoro jako by to byli dva různí lidé. 

                     Bylo to rychlé, divoké, efektivní. Když seskočila z komody, nohy se jí stále třásly. Chvilku sledovala Marka, jak se rychle obléká. Uvažovala, jestli ani na ní nebyl jediný náznak právě proběhlého sexu. 
"Máme zpoždění," vytrhla jí z transu Markova slova. Aneta se pousmála a zvedla  šaty ležící na zemi. Marek mezitím zmizel v koupelně a když vyšel, byl už komplet oblečený. Sedl si do koženého křesla a hlasitě vydechl. Zapálil si doutník a pozoroval oblékající se Anetu. Když si narovnala široká ramínka, přešla k němu a sedla si mu do klína. Dala si vlasy na stranu a čekala, až jí je zapne. Jakmile tak učinil, vstala a nazula si podpatky. Upravila si vlasy a uhladila šaty. 
"Můžeme?" zeptala se s pohledem upřeným na něj.