(NE)dobrovolná rukojmí

36

Když se ráno probudila, zjistila, že je v místnosti, kterou nepoznává. Protřela si oči, zívla a rozhlédla se. Pomalu jí docházely události včerejšího večera. Byla tak unavená, že okamžitě usnula. Vylezla z postele a sebrala ze země svůj župánek. Oblékla si ho a naslouchala tichému domu. Byla tam sama. Lehce strčila do dveří, které vedly do koupelny. I ta byla prázdná. Zachumlala se do lehké saténové látky a vyšla na chodbu. Zalezla do svého pokoje a oblékla se. Seběhla do přízemí a zamířila do kuchyně.

„Dobré ráno, Růženko," přivítal ji usměvavý Michael.

„Dobré," řekla a prsty si pročísla ofinu. „Co se oháníš u sporáku?"

„María ještě nedorazila," otočila se na ni osoba sedící na barové stoličce. Aneta si navlhčila rty a zkousla si dáseň. Cítila se lehce nervózně z toho, že spala v jeho posteli. Byl tam taky? Chrápala? Měla nevhodně otevřenou pusu?

„Doufám, že si dáš domácí lívance," mrkl na ni Michael. Unaveně se dobelhala k ostrůvku a neohrabaně dopadla vedle Marka.

„Samozřejmě že si dám," hlesla. „Co je to vůbec za dotaz?"

Marek do ní drkl a nabral na vidličku kousek lívance, který byl zespodu lehce připálený. Aneta se tiše rozesmála.

„Něco k smíchu?" změřil si je oba Michael pohledem a poté před ní postavil talíř s hnědými lívanci, borůvkami a pár jahodami.

Aneta zakroutila hlavou. „Děkuju."

Viděla Markův úsměv a loktem do něj nenápadně strčila. Ukrojila si kousek a polkla. Podívala se na Marka, který čekal na její reakci. Vložila si vidličku s prvním soustem do pusy a chvíli žvýkala. Ušklíbla se a Marek se rozesmál. Podal ji sklenici džusu a ona se rychle napila.

„Tak co? Jaké jsou?" zeptal se Michael obracející další dávku lívanců, které se smažily na černém lívanečníku.

„Výborné," zalhala a snažila se zadržet smích. Nevydržela to kvůli Markovi, jenž se vedle ní svíjel v tichém záchvatu.

„Co je k smíchu?" řekl Michael nechápavě a přejížděl pohledem z jednoho na druhého.

„Nic," zamávala rukou Aneta a snažila se přestat smát.

„Připaluje se ti to," pokýval Marek směrem k pánvi.

„Do hajzlu!"

„Mimochodem," přesunul Marek svou pozornost k Anetě, která zrovna odstrkovala stále plný talíř stranou.

„Hm?"

„Dnes večer jdeme na večírek," oznámil s pohledem upřeným do jejích očí.

„Večírek?" zeptala se otráveně.

„Spíše narozeninová párty."
„Miluju narozeninový párty!" prohlásila nadšeně. „Kdo má narozeniny?"

„Ehm," odkašlal si Marek. „Isabella."

Aneta svěsila ramena a naklonila lehce hlavu na stranu. Úsměv jí zmizel z tváře. „Vážně?"

„Nemohl jsem odmítnout," pokrčil Marek rameny. „Stefan je náš významný obchodní partner. I přes to co se stalo naposledy."

Aneta si povzdechla. „Aspoň že tam bude alkohol a hudba."

Přerušilo je zvonění telefonu. Marek se hbitě postavil a hovor přijal.

„Ano, Lukasi?" prohlásil a pomalu se otočil k odchodu.

Zadíval se na ní, přidržel mikrofon a pošeptal: „Víš, co jsme si říkali o alkoholu."