(NE)dobrovolná rukojmí

40

Začala se jí znovu motat hlava. Sáhla si na temeno a nahmatala několik krví slepených pramenů.

„Do hajzlu," zaklela a složila obličej do dlaní. Vzhlédla až teprve, když před ní spočinul Marek.

„Počkej," řekl a ona strnula. „Ukaž tu hlavu."

Něžně se dotkl jejích vlasů. Stál neuvěřitelně blízko. Cítila jeho pižmo. Hypnotizovala kapky stékající po jeho nahém břiše, lemující každičký sval. Nemohla od něj odtrhnout oči. Zhluboka se nadechla a olízla si suché rty.

„To je dobré," narovnala se. Nechápavě se na ni podíval.

„Nic to není," poznamenala a pospíchala do koupelny, kde za sebou prudce zavřela. To bylo těsné. Ještě chvilku a neudržela by se. Rozepnula si šaty a nechala je volně svézt na zem. Vlezla si do sprchy a stoupla si přímo pod stříbrnou hlavici. Vlasy jí smáčel proud teplé vody, který pomalu vymýval zaschlou krev. Sytě červená tekutina se smísila s vodou a po chvilce zmizela v odtoku. Myšlenky se jí ubíraly různými směry, a tak když si opláchla obličej, nevědomky si rozmazala make-up. Jakmile se podívala na svůj odraz, rozesmála se. Kolem očí měla černé kruhy jako panda. Poté co si smyla i zbytky řasenky a linek, odcupitala do šatny a vytáhla si z kufru své bavlněné pyžamo, sestávající z levandulového tílka a černých kraťásků. Oblékla se a vrátila se zpět do ložnice.
"Máš hlad?" zeptal se Marek. Aneta pomyslela na svůj prázdný žaludek a hladově přikývla.
"Fajn," odvětil Marek hledící do mobilu. "Objednal jsem pizzu."

Stála u dveří a prohlížela si jeho tělo rýsující se pod světle modrým tílkem. Pohled jí sklouzl na jeho černé tepláky.    Zhlubokase nadechla a zavrtěla hlavou, snažíc se vyklepat nestydaté myšlenky. Dneska na to není vhodná chvíle. Otočilase na patě a vrátila se zpět do koupelny. Opřela se o chladné umyvadlo azadívala se hluboko do očí svého odrazu. Vzpomněla si na toho slizouna, kterýna ni sahal, a udělalo se jí zle. Zavřela oči, lehce sklonila hlavu a prudcezaťala pěsti. Hluboce oddechovala a spolu s odeznívající nevolností cítilasvé nehty zarývající se do dlaní. Povolila stisk a narovnala se. Bílý ručník seuvolnil a spadl jí do obličeje. Nechala ho tedy s tlumeným plesknutím dopadnout do umyvadla a zadívala se do zrcadla skrze slepené mokré prameny. Pokusila se je odfouknout, ale neúspěšně. Povzdechla si, nahmatala kosmetickou tašku a vytáhla z ní velký černý hřeben. Začala si rozčesávat vlasy a přitom si broukala melodii svého oblíbeného seriálu. Položila hřeben na mramorovanou desku a odebrala se k odchodu. Už když vyšla z koupelny a procházela potemnělou šatnou, uslyšela Markův hlas. Pokračovala dál v domnění, že mluví s Michaelem či Simonem. Těsně u zpola otevřených dveří se však zastavila, neboť ji upoutal tón jeho hlasu a fakt, že neslyšela nikoho odpovídat.

„...ne, opravdu za tebou nemůžu zajít."

Aneta se zaposlouchala do hovoru.

„Zítra mám několik jednání, potřebuju se na ně připravit. Na- navíc jsem už dost unavený."

Ticho. Anetu zajímalo, s kým telefonuje, ale hlas v mobilu byl příliš tlumený, i když skoro nedýchala.

„Je to kvůli ní," na chvilku se odmlčel. „Jak to myslíš? Co si prokoukla?"

„Hele Isabello, teď to nehodlám řešit."

Isabella?!

„...prostě dnes strávím večer s ní."

Aneta si přejela prsty po rtech a pousmála se.

„Musím končit. Dovezli nám jídlo."

Aneta se schovala za dveře do tmy a počkala, až Marek vyjde z pokoje. Oddechla si, když uslyšela jeho vzdalující se kroky. Upravila si triko, stáhla si trochu níž zařezávající se kraťasy a přešla do místnosti, kde si hned zalezla do postele. Jakmile vešel Marek se dvěma většími krabicemi v rukou, neubránila se přihlouplému úsměvu. Stále myslela na to, že jí dal přednost před Isabellou. ISABELLOU! Jak se asi tvářila, když ji odmítl?

„Máš takovou radost, že nesu pizzu?" poznamenal, když před ní postavil bílou krabici s logem místní pizzerie. Zaujatě sledovala, jak si sedá na gauč, stojící napravo od postele.  Jeho vlasy se divoce zavlnily, když se prudce opřel.

„Proč se pořád takhle usmíváš?" zeptal se a upřel na ni své hnědé oči. Předklonil se a otevřel krabici, ze které si vzal trojúhelníček chutně-vypadající pizzy. „Nepoškodila sis mozek tím pádem na hlavu?"

Protočila panenky a také se zakousla do svého jídla. Část sýru se šunkou jí spadla na karton. Marek se začal smát.

                 „Jsem ráda, že máš dobrou náladu, vzhledem k tomu, co se dnes stalo," podotkla, když odkládala zbytek své pizzy na stůl. Prsty si po jednom utírala do bílého papírového ubrousku. Vzhlédla a setkala se s jeho pohledem. Zaznamenala, jak se jeho hrudník nazdvihl a těsné tílko tak vytvořilo obrys prsních svalů.

„Nic tak hrozného se nestalo," řekl a odhodil zmuchlaný kousek servítku. „Bylo to pro mě jedno velké poučení pro příště."

„Slibuju, že už se to nestane," hlesla.

„Jak už jsem jednou řekl, nebyla to tvoje vina," prohlásil pevným a zároveň něžným hlasem. „Spíš já ti slibuju, že už tě tomu nevystavím. Kdybys jen věděla."

„Co?" zarazila se a udiveně nazdvihla obočí. Jemně naklonila hlavu na stranu a prohlížela si jeho kamennou tvář.

„Viděl jsem, jak si tě tam všichni prohlíží. Znám ten pohled."

„Jaký?"

„Chtíč," vydechl. „Svlíkali tě očima. Když jsem pak zahlédl, jak se tě dotýká-"

Jeho hlas potemněl, stejně jako jeho oči. „Stál jsem tam zrovna s- s-"

Isabellou. Bylo jí to více než jasné.

„Doběhl jsem tam až ve chvíli, kdy jsi už ležela na zemi. Najednou jsem viděl rudě, jakoby mi nějaká neznámá moc zatemnila mysl. Nevěděl jsem, co dělám."

Aneta mlčela.

„Došlo mi to, až když jsem tam stál s pistolí v ruce a hleděl do hlavně té jeho," dodal. 

Anetě se sevřelo hrdlo. Zběsile mačkala ubrousek. Kdo ví, co by se stalo, kdyby Marek nezakročil. Třeba by někdo využil příležitosti a odtáhl by ji někam do křoví a-. Aneta párkrát zamrkala a snažila se vyhnat ten obraz ze své mysli.

„Každopádně ti děkuju, i když to bylo jakkoliv přehnané," podotkla. 

„Řekl bych, že když se jedná o vás a vaši ochranu, slečno Musilová, není žádný čin přehnaný," řekl a s pohledem upřeným do jejích zmatených očí se zvedl, vzal obě krabice a odešel. Co tím myslel?

Aneta přešla do koupelny, umyla si ruce a vyčistila si zuby. Marek si mezitím ustlal na gauči. Když se vrátila, prohlížel si její dokonalé tělo. Pramínek mokrých vlasů jí spadl do obličeje. Pousmála se na něj a strčila si ho zpět za ucho. Vlezla si do postele a uvelebila se pod peřinou.

„Tak mě tak napadlo," prohlásila zničehonic, když už oba leželi. „Bydlím v tvém luxusním domě, koupíš mi, na co ukážu, vozíš mě ve svých luxusních autech, bereš mě na luxusní dovolenou, máme spolu sex, a to všechno i přestože se nemilujeme."

„Kam tím míříš?"

„Nedefinuje se to náhodou jako sugar daddy?" prohlásila a snažila se zadržet smích.

„To bych musel být tak o dvacet let starší než ty," podotkl.

„A nejsi?"

„No, vzhledem k tomu, že se občas chováš jako pětiletá, tak vlastně jo," řekl. „Mentálně jsem určitě o dvacet let starší."

„No dovol," ohradila se a založila si ruce na prsou.

„Začala sis," pokrčil rameny a na tváři se mu rozlil obrovský úsměv.

„Pak kdo se tu chová jak pětiletej," poznamenala.

„Dobrou noc, slečno Musilová."

„Dobrou noc, pane Marino."

Moc moc vám chci poděkovat za aktivitu, co se týče hvězdiček či komentářů. Jste skvělí! 

Snad se vám bude dnešní kapitola líbit! <3