(NE)dobrovolná rukojmí

32

Probudila se v tichém prázdném domě. Protřela si oči a protáhla se. Prohrábla si rozcuchané vlasy a rozhlédla se. V mysli ji vytanula vzpomínka na včerejší večer. Složila hlavu do dlaní a zkousla si spodní ret zevnitř. Nerada před lidmi projevovala emoce, takže se cítila trapně. Povzdechla si a odhodila přikrývku stranou. V místnosti bylo příjemné teplo, navzdory tomu, že se venku koruny stromů zmítaly v silném větru. Bosé nohy spustila na podlahu, která příjemně hřála. Podlahové topení. Po špičkách odcupitala ke skříni a ze které vytáhla tenký béžový svetr, světlemodré džíny a nový čistý set spodního prádla. Hbitě přešla do koupelny. Svlékla si včerejší oblečení. Podprsenka se jí díky nočnímu převalování zařízla do kůže, kde zanechala načervenalé rýhy. Zadívala se na svůj odraz. Neustále rozpuštěné vlasy ji už štvaly. Ivan jí tu vlastně zanechal pár gumiček. Sklonila se k umyvadlové skříňce a prohrabala obě kosmetické taštičky.

„Do hajzlu," zaklela, když žádnou gumičku nenašla. S povzdechem vše uklidila na své místo. Zarazila se, když zahlédla lesknoucí se kousek kovu. Sáhla po té věci a nahmatala kožený povrch. Vypadalo to jako dámská portmonka. Byla nová, zřejmě nějaký rádoby retro kousek. Rozevřela ji a vypadly na ni gumičky všech velikostí. Michael myslel na všechno. Vytáhla dvě menší světle šedé gumičky a zbylé posbírala. Narovnala se a svázala si vlasy do nedbalého drdolu. Vlezla si do sprchy a rychle se osprchovala. Když s ručníkem ovinutým kolem hrudníku stála před zrcadlem, znovu si vlasy rozpustila a rozčesala je. Poté si povzdechla a přemýšlela co s nimi. Nakonec si vlasy pečlivě rozdělila na dvě poloviny pěšinkou uprostřed, jednu zavázala a druhou zapletla do copu. To samé zopakovala i s první polovinou. Vzadu poté oba copy smotala do drdolu a povytáhla pár pramínků v oblasti uší. Z jedné taštičky vytáhla rtěnku v nude odstínu a namalovala si rty. Oblékla se a seběhla do kuchyně. Obývákem se linula vůně smažené slaniny.

„Dobré ráno," pozdravila Maríu.

„Buon giorno, signorina," usmála se na ni hospodyně. „Posaďte se."

Aneta přikývla a sedla si na barovou stoličku. Skoro okamžitě před ní přistál talíř se snídaní.

„Grazie," pokývala hlavou Aneta.

„Con tanto piacere," odvětila María a otočila se zpět ke sporáku. Aneta jí nerozuměla, jen odhadovala, že by mohlo jít o něco jako ‚není zač'. Aneta se snažila zjistit, kolik je hodin, María však svými boky zastiňovala čas na troubě. Nejdříve zahlédla jen poslední dvojčíslí, když se María natáhla pro sůl. Červená 56 se během vteřiny změnila v 57. Po chvíli se María přemístila k lednici a Aneta tak měla volný výhled. 07:59. Tak brzy? Kde jsou všichni?

Aneta si odkašlala. „Nevíte náhodou, kde je Michael nebo Marek?"

María zakroutila hlavou a pokrčila rameny. „Mi scusi."

Aneta se chápavě pousmála a věnovala svou pozornost jídlu. 

                Aneta se polekaně otočila. Ozvala se další rána. Zvedla se a pozorně naslouchala. Uslyšela hned několik hlasů. Jeden poznala určitě, patřil Michaelovi. Náhle se zpoza rohu vynořil Michael podpírající Marka.

„Stalo se něco?" přiběhla k nim Aneta. Michael se na ni podíval.

„Našel jsem ho teprve před půl hodinou v jednom zapadlém hotelu," dostal ze sebe mezi výdechy a pomohl Markovi na gauč. „Vypadá to, že si užil dlouhou noc."

Marek zaúpěl a svalil se na opěradlo. „Třeští mě hlava."

„Hned ti donesu něco k pití," prohlásil Michael a hbitě odběhl. Aneta si prohlížela Markův unavený obličej. Své hnědé oči držel zavřené, prsty pravé ruky držel nos u jeho kořene a mračil se. Rty měl zkřivené v bolestné grimase. Aneta ustoupila Michaelovi, který nesl sklenici vody, malý bílý prášek a obklad. Marek se posadil a spolkl prášek, který zapil pořádným lokem studené tekutiny. Poté se opřel a Michael mu na čelo položil obklad.