(NE)dobrovolná rukojmí

27

Chvíli poté, co Michael zvolil další film, se rozezvonil jeho mobil. Pohotově ho vytáhl z kapsy a hovor přijal.

„Ano?"

„Tak do pěti minut jsme u vás," ozvalo se.

„Dobře, budu čekat před domem," odvětil Michael a ukončil hovor. Aneta se na něj zkoumavě dívala. Michael se zvedl.

„Za pět minut jsou tu," oznámil. „Počkej tady."

Aneta lehce znervózněla. Během osmi minut se otevřely dveře a v nich se objevil Michael s Ivanem a vysokou červenovláskou s příjemným kulatým obličejem. V malém nosíku se zaleskl stříbrný piercing.

„Tohle je Ivan," představil Michael pohledného černovlasého muže s nedbalým rozcuchem.

„Aneta," vstala a podala mu ruku. „Těší mě."

Ivan ji horečnatě stiskl. „Holka ty máš vlasy!"

Gay. Stoprocentní gay.

„A tohle je Simona," ukázal na rudovlásku.

„Čau," pokývala Simona hlavou. Její hlubší hlas byl přátelský. Divoce přežvykovala.

„Ahoj."

„Tak si utíkej umýt ty své krásné vlásky a já si skočím do auta pro věci," zvolal Ivan a energicky odkráčel pryč. Simona ho pomalým šouravým krokem následovala.

„Asi bys měla jít. Ivan je nerad v časovým presu," poznamenal Michael. Aneta mlčky přikývla a vyběhla nahoru do koupelny. Dala si rychlou sprchu. Oblékla si bílý župan a vlasy si omotala ručníkem. Když vylezla ze sprchového koutu a stoupla si před zrcadlo, dveře se otevřely a dovnitř vešel Ivan. Aneta si vylekaně přitáhla župan k tělu.

„Neboj se, holka," máchl rukou a položil na zem dvě velké černé tašky plné různých přípravků na vlasy. Zavřel za sebou a stoupl si za ni. Sundal jí ručník z vlasů a podíval se na její odraz v zrcadle. Byl jen o něco málo vyšší než ona.

„Budeme potřebovat židli," podotkl. Aneta přikývla.

„Hned jednu přinesu," řekla a odběhla do pokoje. Za chvíli se vrátila s židlí v ruce. Ivan si mezitím připravil potřebné věci. Posadil Anetu před zrcadlo a jemně vyfoukal její mokré vlasy. Poté si ji chvíli prohlížel a tvořil různé účesy.

„Pane bože, děvče!" prohlásil. „Ty máš tak husté vlasy!"

Aneta se pousmála.

„Tohle bude můj majstrštyk!"

                  „Simonko!" zvolal Ivan. „Ty ses překonala!"

„Ty taky Ivane, ty taky," podotkla Simona. Aneta seděla netrpělivě se zavřenýma očima a čekala, až ji Simona dopudruje. Nervózně podupávala nohou.

„Á," protáhla Simona a dodělávala poslední detaily. „Hotovo."

Aneta otevřela oči a párkrát zamrkala. „Páni, nejsem zvyklá na umělé řasy."

„Můžeme?" zeptala se Simona a sundala z ní černý plášť. Aneta přikývla a otočila se. Zadívala se na svůj odraz a zadržela dech.

„To-to jsem já?" podivila se. Její modrozelené oči byly zvýrazněné modročernými stíny a linkami à la foxy eyes. Rty zdobila sytě rudá rtěnka. Simona lehce vykonturovala její nos a bradu. Podél tváří jí splývaly natočené pramínky. Ivan jí nastavil zrcadlo za hlavou, aby viděla účes ze všech stran. Vlasy měla smotané do nízkého objemného drdolu, který působil nedbale a elegantně zároveň.