Zkažená duše

6. kapitola

„Eh? Počkej, ale to ti pomůže..."

Druhá se ale rychle zvedla a přímo před Victorií zmizela „Neteleportuj se pryč, když máš málo energie!" vykřikla první a rozhlédla se kolem sebe, ale Elizabeth zmizela úplně z místnosti „Elizabeth! Kde jsi?!" rychle vyběhla ze třídy. Nemohla být daleko, vždyť byla slabá, nebo ji snad lhala jen kvůli tomu, aby se s ní nedohadovala o tělocviku?! „Ah! A já se o tebe bála!" naštvalo ji to. Otočila se na podpatku a šla zpátky na tělocvik, teda na konec hodiny.

„Jsi v pohodě?" zeptala se ji Hikari hned, jak ji viděla „Vypadáš ještě naštvaněji, než když jsi odešla..."

„Elizabeth! Vymluvila se na to, že má málo energie, a potom se teleportovala pryč, když jsem se jí snažila pomoct!" postěžovala si první a naštvaně si dupnula.

„Ah... není ale možné, že má až moc energie?"

„Až moc energie?"

Hikari přikývnula „Někde jsem četla, že když někdo pozře příliš velké množství energie, tak má stejné příznaky jako někdo, kdo naopak má málo energie..."

„Eh... jak by ji mohla získat. Vždyť tělo nikdy nevygeneruje samo více energie, než je potřeba..."

Čtrnáctá chvíli mlčela, než zavrtěla hlavou „Já nevím..."

Elizabeth skutečně byla ve třídě na další hodině a vypadala zcela normálně, nepůsobila vůbec unaveně. Chvíli tam byly samy, takže toho Victoria okamžitě využila „Takže jsi mi vážně lhala Elizabeth!"

„Eh? Nevím, o čem mluvíš... ale není možné, že jsi potkala moje dvojče?"

„Ty nemáš dvojče!"

Druhá se zasmála, než mávla rukou „Dobře, znáš mě. Byl to můj klon..."

„Ani to ti nevěřím! Byla jsi to ty a hrála jsi na mě unavenou, ale teď jsi úplně v pohodě!" šla rychle k ní a chtěla ji chytit za košili uniformy, jenže dívka se před ní teleportovala pryč „Neteleportuj se ode mě!" Černo-bílovláska se objevila ve své lavici a úšklebkem. Stříbrnovláska si všimla, že do místnosti začali vcházet další studenti a raději se rozhodla se posadit a svoji kamarádku už neřešit. Naopak se rozhodla ji ignorovat.

Tato ignorace vydržela i během přestávky, kdy se na ni Elizabeth pokoušela mluvit „To jsi vážně tolik naštvaná?" nedočkala se ale žádné odpovědi „No tak... já jsem ti vážně ráno nelhala, opravdu jsem byla unavená a opravdu jsem měla málo energie, jen jsem potom... něco zařídila a větší část se mi tak vrátila..." stále nic „Vážně, nelžu ti..."

„Děje se něco?" přidal se k nim Aarav s úsměvem.

„Ne, nic se neděje..." odpověděla Victoria.

„Ignoruje mě!" postěžovala si rychle Elizabeth.

Šestý se zasmál „No tak to jsi ji vážně musela naštvat. Cos proboha udělala?"

„Nic! Vážně!" rychle se otočila opět na první „Vážně jsem ti ráno nelhala!"

Aarav se s nervózním smíchem podrbal po hlavě. Stříbrnovláska vypadala často docela podrážděně, když s ní Elizabeth mluvila, ale nikdy to nezašlo do takové míry, že by ji prostě ignorovala „Viky, co když ti ale vážně Elizabeth nelže?"

„Říkala mi, že má málo energie, ale poté odmítla moji energii a ještě k tomu se teleportovala pryč a to i mimo třídu! Ani na chodbě jsem ji neviděla a teď se na ni podívej, vypadá úplně v pohodě!"

Chlapec se zamyslel, než se ohlédl na Elizabeth očekávaje vysvětlení. Dívka vydechla „Ráno jsem byla unavená, ale měla jsem trochu mojí energie uloženou v rohách, tak jsem ji nabrala, ale není to moc a s tou teleportací... už jsem ji dělala tolikrát, že jsem se naučila pro ni využít, co nejmenší množství energie..."

„Nevěřím ti..." zareagovala Victoria „To bych možná i věřila víc tomu, že jsi měla až moc energie, protože celou dobu nic neděláš..."

Druhá překřížila ruce na prsou „Nezapomeň, že jsem zatím byla na všech kouzelnických hodinách a také nevíš, co dělám v soukromí," ušklíbla se.

„Tak mi řekni, co tě tak unavilo..."

„To nemůžu..." zareagovala tiše a jejich rozhovor definitivně skončil.

Aarav nevěděl, co s nimi dělat, tak se nakonec s výdechem zvedl „Tak já půjdu zpátky do své lavice... stejně za chvíli bude zvonit," řekl a raději odešel, ale cestou se ještě ohlédl na Baldura, který si ho všiml. Šestý na něj s úsměvem mrkl, než si sedl na své místo.