Zkažená duše

1. kapitola

 Stříbrovlasá dívka s modrýma očima jako nebe stála před branami prestižní akademie pro kouzelníky, do které měla nastoupit. Byla považována za celkem malou vzhledem k tomu, že měřila 155 cm, ale před vstupem vypadala ještě drobnější. Hlavu ji překrýval modrý cylindr s dvěma bílými pírky, který byl pro ni velmi důležitý. Na sobě zrovna měla ozdobné bílé šaty s modrými detaily, které byly dlouhé do půlky jejích stehen. Na ramenech měla rovněž sněhové nárameníky, které jasně naznačovali její budoucnost jakožto armádní generál stejně jako její rodiče. Na levém boku měla usazené dva meče s tím, že jeden byl zcela obyčejný a druhý měl podporovat její magii. Jméno této dívky bylo Victoria. Stříbrovláska tvrdě pracovala na tom, aby zde mohla studovat, a její píle se skutečně vyplatila. Dívka nejen, že se na školu dostala, ale také se umístila jako první z více než milionů zájemců o studium. Udělala pár kroků, než se ohlédla na služebníky pracující pod její rodinou, kteří v rukou drželi kufry s jejími věcmi. Nemohla je už déle zdržovat, proto se rozhodla přesunout obdiv akademie na jindy, a zamířila ke kolejím.

Každý student měl svůj vlastní pokoj, moc jich tu přeci jen nebylo a ti, co se sem dostali, si zasloužili co nejlepší zacházení. Pro některé lidi by mohla být tato místnost okouzlující, ale Victoria byla na něco takového zvyklá vzhledem k tomu, že pocházela z bohaté rodiny „Nechte ty věci tady a můžete jít..." pronesla klidně dívka.

„Dobře..." řekl jeden ze sluhů, ani nebyl zaražen. Victoria byla samostatná a častokrát preferovala si věci dělat sama.

„Na shledanou..." rozloučila se s nimi a zavřela za sebou dveře. Už konečně byla sama... dívka se usmála a lehla si na velkou postel „Dostala jsem se sem... já jsem vážně tady..." začala se smát. Cítila se vážně šťastně, ale poté se podívala na kufry s jejími věcmi a zklidnila se. Opět nasadila svůj vážný výraz a začala si uklízet věci. Trvalo ji to až do večera, ale stejně se rozhodla i poté prohlídnout školu.

Hlavní budova připomínala zámek, ačkoli byla už od samého začátku vytvořena jako akademie pro kouzelníky. Zvenku skutečně vypadala magicky, dovnitř se teď bohužel dostat nemohla, ale to ji nevadilo. Poblíž byla i zahrada plná růží s fontánou a lavičkami, kam bylo možné si sednout, čehož využila. Ráda se dívala na hvězdy, často přemýšlela nad tím, jestli ve hvězdách není její mrtvý bratr a nehlídá ji. Z jejího snění ji ale rychle probudilo šustění, rychle se otočila tím směrem a všimla si dívky oblečené již v uniformě. Zvedla se a mírně se uklonila předpokládajíc, že se jedná o starší ročník „Omlouvám se, jestli Vám překážím..."

„Oh vůbec, jen si to tu prohlížím," pronesla neznámá rovněž klidným tónem „a nemusíš být tak formální, předpokládám, že jsme obě v prvním ročníku," tiše se zasmála.

Victoria trochu zrudla, ale poté rychle zvedla hlavu s opět vyrovnanou tváří „Tak to jo, zmátla mě ta uniforma..." moc dobře dívku přes tmu neviděla, věděla ale, že má černé velmi dlouhé vlasy, které dosahovali až po její zadek. Na straně hlavy měla také červenou květinu jakožto ozdobu. Ve tmě zároveň zářily její oranžové oči, a co ještě mimo uniformu poznala, bylo, že dívka měla na zádech velmi dlouhý meč, pravděpodobně delší verzi katany.

„Jak se jmenuješ?" zeptala se neznámá.

Victorii to zarazilo, jenže považovala za neslušné neodpovědět „Victoria... Victoria Spencer..."

„Spencer? Tvoje rodina je velmi známá, to já bych se tedy měla spíše klanět..."

Dívka opět zrudla „To byl pouze omyl," poté ale chtěla rychle změnit téma „jak se jmenuješ ty?"

„Kyomizu Hikari, těší mě..." Victoria její jméno poznala, pamatovala si jméno každého jejího nového spolužáka a jejich pořadí, Hikari byla čtrnáctá z dvaceti, což není zrovna nejlepší pořadí, ale pořád se tam dostala a to bylo hlavní. Na chvilku mezi nimi nastalo ticho, kterého chtěla dívka využít, aby se mohla vrátit do pokoje, ale její nová spolužačka ji zastavila „co tady vlastně děláš?" zeptala se jí.

„Ah... jen jsem se chtěla projít a prohlédnout si školu..." odpověděla ji.

„Oh, tak to máme stejně," tiše se zasmála černovláska „chceš si to tady projít společně..."

Victoria nad touto nabídkou chvilku uvažovala, než ale přikývla „Do školy se ale nedostaneme, takže si můžeme pouze prohlédnout venkovní prostory."

„To nevadí, vnitřek si budeme moci prohlédnout zítra," zasmála se tiše Hikari.

Dívka přikývla a spolu se prošly kolem akademie, většinu času byly opět zticha, pokud náhodně černovláska něco neprohodila. Většinou se to týkalo toho, jak magicky akademie vypadala. Studentky se rozloučily až u ubytování, kdy každá šla do svého pokoje.

Victoria na další den nemohla příliš spát vzhledem k tomu, jak natěšená byla. Když ji zazvonil budík, tak stříbrovlásce došlo, že za celou noc nezamhouřila ani oko. S výdechem se zvedla z postele a připravila se do školy. Před zrcadlem si po rozčesání udělala na levé straně z pár pramenů drobný copánek. Následně si na sebe vzala školní uniformu, kterou tvořila bílá košile, černé sako a sukně stejné barvy. Na to, že se jednalo o luxusní školu, jejich uniformy byly směšně obyčejné a jediné, co jim dávalo větší hodnotu, byl znak akademie ve tvaru kroužku, v němž byla hvězda. Také musela mít kravatu zelené barvy ukazujíc, že se jedná o studenta prvního ročníku. Victoria si vzala ještě svůj klobouk a své meče, než šla na hodinu.

Posadila se na své místo, které bylo označené číslem jedna. Všichni už tam byli kromě dvojky, teda její sousedky. Rozhlédla se kolem prohlížejíc si ostatní studenty, ale její oči nakonec spadly na Hikari. Jakmile se jí černovláska všimla, tak ji s drobným úsměvem zamávala. Victoria udělala totéž s neutrálním výrazem, než se otočila na tabuli.

Do třídy vešla profesorka, která byla oblečena velmi výstředně, vlastně nebyla oblečena téměř vůbec. Na sobě měla pouze téměř průhledný přehoz, pod kterým byla vidět krajková bílá podprsenka a zlatý náhrdelník se zářivě zeleným smaragdem. Nohy ji překrývala bílá dlouhá sukně s tak velkým rozparkem, že bylo možné vidět její sněhové kalhotky. Neměla se ale ani za co stydět, její postava byla dokonalá, čemuž i dopomohla její tmavá pleť. Měla černé vlasy dlouhé do půli zad s penízky v nich. „Takže já jsem vaše třídní učitelka a budu vás doprovázet po celou dobu studia. Jmenuju se Neferneferuaton Nefertiti, ale můžete mi říkat Neferiti," pronesla žena s úsměvem. Posledně, když se pokusil někdo vyslovit její příjmení, tak to dopadlo vážně špatně, a proto to vzdala a raději používá pouze svoje křesní jméno. Nefertiti si prohlédla třídu, než pokračovala „Vás dvacet se sem dostalo a to znamená, že jste elita světa. Nemusíte se ale obávat, zpočátku to může být těžké i pro vás, hlavně se nesmíte vzdát. Když se něco nepovede, můžete to zkusit znova a znova a znova. Na této akademii jste, abyste se učili a ne, abyste si pamatovali nazpaměť teorii bez jakékoli praxe," pronesla vážně, než si dala ruku na bok a s úsměvem se zeptala „nějaké dotazy?"

„Jak bude probíhat zkoušení?"

„Žádné zkoušení nebude," pronesla klidně „pokud ale uvidíme, že se nesnažíte nic naučit, tak vás přezkoušíme a vyhodíme. Každý rok vás ale porovnáme a na základě vašich nabytých zkušeností a schopností se může změnit vaše pořadí. Bůh ví, třeba dvacátý se stane najednou první a naopak, i to se tady stalo. Další dotaz?"

„Jak budou probíhat hodiny?"

„Záleží na učiteli, většina učí praxí, ale jsou i předměty, na které se studují starodávné knihy a podobně, rozhodně doporučuji. Nejvíce doporučuji chodit na hodiny, kde se učíte o starých egyptských textech. Další dotaz?"

Chvíli nastalo ticho, než se Victoria zeptala „Kde je druhá?"

„Těsně před hodinou nám volala, že se prý nestihne dostavit dnes, ale zítra určitě přijde. Důvody... řekla, že se rozbil vlak, ve kterém jela. Jaká to smůla..." zamyslela se. Stříbrovláska byla trochu zklamaná, že druhou ten den neuvidí, ale byla ráda, že se nedostavila pouze kvůli vlaku.