Jurský park

38) Krásná realita

  Myslela si, že její rozhodntí bude nejlepší, pro všechny. Vybrala si dobře. Odříznutá od civilizace a každodenního života, který nejednou prožila ve víru velkoměsta. Místo toho měla kolem sebe nespoutanou přírodu a její krásy, kterými se neustále předváděla.

Uběhlo už několik týdnů a přesto ji připadalo, že není šťastná tak, jak by očekávala.

  Seděla v krásném rozlehlém bungalovu postavený na vysokých kůlech z důvodu bezpečnosti před zvířaty, kterých v okolí bylo nespočet. Psala něco na papír. Ani sama nevěděla co to přesně je. Prostě součást její práce.

K její spáse dovnitř vběhl černošský kluk. Zadýchaně ukázal ven a vyhrkl „Venku někdo je a jde sem!". Vstala od stolu a vyšla do sluncem rozpáleného vzduchu. Pravou rukou si zakryla oči před ostrým sluncem, které stálo vysoko na obloze.

Při pohledu na člověka kráčejicího jejím směrem se ji zatajil dech. Měl na sobě přesně to stejné oblečení, které na něm viděla naposledy. Za ním se leskl bílý tryskáč, jenž stál uprostřed planiny. Aniž by si uvědomila co dělá, spěšně slezla po žebříku a rozeběhla se k němu. Milovala ho a své city k němu už dál nemohla držet na uzdě.

Sotva k němu přiběhla, skočila mu do otevřené náruče. Zaklonil se s ní. Rukama ho objala kolem ramen, zatímco on ji objal kolem pasu. Hlavu zabořila do záhybu v místech, kde se krk napojoval na rameno a nadechla se jeho mužné vůně. Byl dokonalý. „Chyběla jsi mi." zašeptal ji do ucha. Se slzami, které ji už smáčely tváře se od něho nepatrně odtáhla, aby si mohla prohlédnout jeho obličej a vydechla „Nemyslela jsem si, že tě ještě někdy uvidím. A vidět tě je nádherné i mučivé zároveň.". Hladově se ji přitiskl na rty. V prstech sevřela jeho košili a polibky se mu snažila též potřebně vracet.

S dychtivostí si vlezla nahá do postele, byla přiravená se plně oddat jedinému muži, kterého měla před sebou. Odhodil košili a ji se naskytl fascinující pohled. Měl statnou a šlachotivou postavu. Hrudník i břicho mu pokrývaly tmavé chlupy, jenž mu přidávaly na mužnosti. Na břiše se mu rýsovaly vypracované svaly po kterých mu žádostivě přejela dlaní. Byly pevné.

Když do ní vstoupil, zaplavila ji vlna energie. Zaklonila hlavu dozadu při první přírazu, rukama ho objala kolem krku a stejným způsobem to udělala i s nohama. Obemkla se mu kolem pasu, čímž si ho k sobě přitiskla ještě více.

To, že jejich výkřiky vzrušení může uslyšet nejen člověk, ale i zvířata kolem, jim nevadilo. Protože jediné na čem záleželo bylo, že jsou spolu tady a teď...