Jurský park

32) Legendary

  Byla půlnoc a přes Golden Gate Bridge se prohnala černá motorka. Řidič, který se bezproblémově proplétal prázdnými ulicemi ospalého města, znal své následky, ale potřeboval to udělat. Musel.

Plán, byl sice uspěchaný, ale připadal mu dokonalý. Vždyť taky byl.

  Zpomalil před majestátní budovou. I přesto, že v noci vypadala stejná jako všechny ostatní, tahle byla něčím výjimečná a zvláštní.

Ani si nezvedl hledí, aby si ji pořádně prohlédl. Pod budovou přímo u vchodu za něho zamával jeden vysoký muž z hloučku lidí kolem sebe. Narovnal hlavu do původní pozice a i přesto, že si nesundal helmu, dalo by se říct, že se na něho podíval. Rychle k němu přiběhl, ukázal za sebe a anglicky mu řekl „Vyzvedli jsme před hodinou, máme je začít lepit?". Motorkář neodpověděl. „Ehm, beru to jako jo?" odpověděl nejiště za něho. Viděli se poprvé a nikdo z nich nevěděl, co mají očekávat, ale za ty slušné peníze, který každý dostal pouze za jeden vylepený plakát to stálo.

Muž se vrátil ke skupině, která tašky hlídala. Každý si vzal dva balíky a rozešly se ke vchodu budovy, kde podle pokynů měli začít. Ale v tom je motorkář, který je z povzdálí zatroubil, čímž upoutal jejich pozornost. Všech. S motorkou se rozjel dál od budovy, a když to už vypadalo, že se jim ztratil z očí a rozešli se znova k budově, prosvištěl kolem nich takovou rychlostí, že předním zvednutým kolem rozrazil dveře společnosti a byl uvnitř. Za hlasitého zapískání se zastavil pár metrů od vchodu, hned před recepcí.

Všichni ho s neskrývaným šokem sledovali. K jejich dalšímu překvapení se nespustil alarm, kterými byly vybaveny i obyčejné domy obyvatelstva. Ale řidič jakoby jim přečetl myšlenky, přiložil si ukazováček před helmu se skrytým významem, buďte potichu. Následně na ně mávl v gestu, ať jdou dovnitř a dělají svoji práci.

Poslední člověk se na motorkáře podíval a ženským hlasem se zeptal „Kdo jste?". Motorkář k ní pomalu otočil hlavu a líně pokrčil rameny. Na jménu nezáleželo, ale záleželo na jejich společných činech.

  Přeskočil i s motorkou schody, které vedly k budově a smykem se zastavil venku. Ani venku, kde nikdo nebyl, si hledí nezvedl. Dalším jeho důvodem byly kamery, které byly všude. Nejen kolem budovy, ale i ve městě.

Na střechách tří budov se rozdělilo dvanáct lidí do tří skupinek. Každá z nich se postavila do čela budovy, klekli si k okraji, podívali se na sebe a na přikývnutí společně zatlačili a zamotaný plakát se podél budovy rozvinul jako listové těsto připravované cukrářem. Postupně se na všech třech budovách objevil jasný vzkaz.

Celou scénu sledoval zezdola s rukama založenýma na hrudníku. Za jeho zády se ozvalo zatroubení několika autobusů. Střelil po nich pohledem. I oni na sobě měly totožný vzkaz, který vysílali do světa a byli jeho součástí, zatímco InGen čekalo ranní překvapení...