Jurský park

21) Záchrana

 Vrtulník se přehnal přes nekonečný oceán. „Jak ještě daleko?" zeptal se Muldoon do sluchátka pilota, zatímco se snažil podívat pod sebe ve snaze, že něco uvidí. „Už jenom necelých pět kilometrů, pane." odpověděl mu pilot.

 Už po několikáté se podíval směrem, odkud zaslechl křik. Byla to Tessa. Musela být, což znamenalo, že se zachránila a je živá, ale zraněná. Pomyslel si záhy její bratranec. Se zafuněním se otočil na Raye a zeptal se ho „Nemůžeme se dostat k té skále nějak blíž?", přičemž ukázal na kus útesu, který trčel z moře. Podíval se oním směrem a nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Musíme počkat na záchranu. Určitě někoho pošlou z Kostariky." odvětil Ray.

„Proč z pevniny?", podivil se Samuel, načež se zeptal, „Nebylo by rychlejší poslat vrtulník z Isla Nublar?".

„Tam žádnou helikoptéru teď nemají, věř mi." odvětil Ray na kterém bylo značně vidět, že by dal přednost záchraně z pevniny, než z Isla Nublar.

 I přesto, že ji bolest tepala v koleni, s vlídností ji vítala, protože to byl impulz toho, že je pořád naživu. Racek vedle ní zatřepal křídly. Pravou rukou si zakryla zavřené oči a zamumlala si pro sebe „Co kdybych ti říkala Bobe, hm? Bude se ti to líbit, Bobe?". Nic se neozvalo. „Vím, že mi už hrabe, ale potřebuju se nějak rozptýlit, Bobe.". Přejela si jazykem po suchých rtech. „Víš, když je člověk takhle zraněný, doporučuje se, vyhýbat se vysokému srdečnímu tepu, to způsobuje větší produkci krve," povzdechla si, „a tu teď potřebuju jako sůl.".

 „Pane, na druhé hodině." pronesl pilot, a i s Muldoonem za sebou se naklonili doprava, aby lépe viděli situaci před sebou. Šest červených člunů se volně pohupovalo na moři. Lidé ve člunech se k sobě tiskli a choulili se. Muldoon si všiml jednoho muže, jak na něho usilovně mává. Proto ze sedačky vedle sebe popadl dalekohled a namířil jím jeho směrem. Poznal ho. „To je Samuel Ludlow." poznamenal při identifikaci muže, přesto stále nechápal jeho máchání rukama. Chvíli jimi mávala nad hlavou, aby na sebe upozornil, následně se obrátil doprava a ukázal směrem, kterým se otočil.

Z odpočívání ji vyrušilo hlasité burácení nějakého stroje. Zapřela se lokty o skálu a frustrovaně se podívala směrem, odkud se zvuk ozýval. Ve vzduchu několik metrů od sebe spatřila šedou helikoptéru s modrými čárami. Chvíli kroužila nad čluny, než se následně vrátila k prvnímu člunu. Do vody dopadlo lano i se záchrannými popruhy. Kvůli vlnám toho moc neviděla, přesto si všimla, že někdo omotal záchranné popruhy kolem pasu nějaké ženy. Černoch mezitím vylezl po laně sám, následovali ho muž se ženou v popruzích. Zamžourala a došlo ji to. Byli to Ray, Samuel a Avery.

„Vy hajzlové." zamumlala si pro sebe Tessa, ve které se začal rodit vztek. Záchranné akce by se měly dělat podle závažnosti zranění, tohle věděla i ona, která vystudovala jen blbou veterinu.

Do vrtulníku vlezl poslední člověk a sotva uviděl správce parku, stáhl mu sluchátka z uší a z plných plic na něho zakřičel „Musíme zachránit Tessu! Je tam dole! Na útesu!", přičemž se otočil a ukázal na odlehlý útes. Muldoon si je znova nasadil a zopakoval jeho příkaz, „Leťte k tomu útesu!".

Nad hlavou ji zahučel nějaký stroj. Jakmile k němu vzhlédla, už se k ní po laně blížil sám Muldoon. Namáhavě se postavila, i přesto, že její koleno odporovalo. Tu chvíli to už vydržíš pomyslela si Tessa. Muldoon dopadl vedle ní a s úlevným oddechnutím se ji zeptal „Není vám nic?" a nevědomky ji chytil za hlavu, zatímco si ji prohlížel. „Teď už ano." odpověděla mu, zatímco mu oplácela jeho pohled. Záchranné popruhy ji omotal kolem pasu a stehen, a když jsi byl jistý, že je správně zajištěná. Dal znamení helikoptéře nad sebou. Přitiskla se k němu. Ruce mu omotala kolem krku a prakticky se mu posadila do klína, a přitom si dávala pozor na zraněnou nohu.

Ray se Samuelem je společnými silami vytáhli až do bezpečí helikoptéry. Opatrně mu slezla z klína a svalila se na záda, přičemž znova ztratila vědomí. Přesto poslední myšlenka, která ji probleskla hlavou byla jsem zachráněná...