Jurský park

25) Dědičnost

 I přesto, že na ostrově měla vyhrazených pouze čtyřicet osm hodin, nemohla si odpustit návštěvu své sestřenice.

Vzhledem k tomu, že nemohla používat ruce, měla pro tento případ vysílačku. Ta stála na nočním stolku vedle postele a zeleně svítila. Jak jinak pomyslela si, když si ji všimla. Protočila oči a hlasitě pronesla směrem k vysílačce, „Ať už mě na druhé straně slyší kdokoliv, mohl by ke mně laskavě přijít? Potřebuju pomoc a sama to nezvládnu.". 

Během krátké chvíle se ve dveřích objevil Muldoon s potměšilým úsměvem. Podívala se na něho a řekla „Vím, že se bavíte. Je vám to vidět na očích.", rozmáchla nad svým zjevem zabalenýma rukama. S úsměvem nad tím nesouhlasně zavrtěl hlavou a odvětil „Nebavím se slečno.".

„Jistěže ne." odvětila stejně nepřesvědčivě jako Muldoon.

„Chci si promluvit s Avery, ale taky bych si zároveň chtěla protáhnout nohy, ale..." začala Tessa v domnění, že na ni naváže a nezklamal. „Nemůžete kvůli koleni, což chápu a proto po mě chcete, abych vám je přivedl." dokončil za ní. S úsměvem přitakala, „Přesně tak.". Na krátko pokývl hlavou jako kdyby si v hlavě přepočítával věci a než odešel, sdělil ji „Hned budu zpátky.". Jakmile ji opustil, po rtech se ji rozlil radostný úsměv. Nevěděla přesně, co je zdrojem jejího štěstí, přesto tak nějak tušila, že to má něco společného s Muldoonem.

 Avery se Samuelem se posadili do křesel v pokoji a oba mlčeli, což u nic bylo nezvyklé. Tessa je přelétla zběžným pohledem, oba vypadali v pořádku na rozdíl od ní. Nesnesitelné a trapné ticho, které se neslo pokojem přerušila teprve Tessa, kterou na jazyku pálily otázky.

„Můžete mi říct, co má tohle znamenat?" zeptala se jich a do vzduchu zvedla zabalené ruce. „Říkal jsem ti, že se bude ptát." prohodil Samuel směrem ke své sestře po pravém boku. Povzdechla si nad tím, nevšímala si jeho poznámky a spíše se soustředila na Tessu. „No, víš... měla jsem jednu takovou teorii." začala pomalu Avery na které bylo vidět, že je pro ni těžké najít ta správná slova, což Tessu ještě více znepojilo a tak vypálila „Stalo se mi snad něco o čem nevím?".

„Ne, kdepak, tak to není. Všechno je v pořádku." uklidnila ji Avery, kterou zaplavila lítost, že ji takhle vyděsila. 

„Avery měla už delší dobu podezření, že by jsi mohla trpět revmatoidní artritídou." vybalil na ní jedním dechem Samuel. „Cože?" zamumlala zaraženě Tessa, a tvář zkřivila do nechápavého zamračení. Avery si povzdechla a s vysvětlováním už pokračovala sama „Tvůj pradědeček, Konstantinos Argiros. Ten podle vyprávění tvé babičky trpěl revma (laicky revmatoidní artritída) a u tvojí mámy se to neprojevilo, stejně jako u tvojí babičky, což znamená, že jsi na řadě ty.".

„Ale nemusí to být pravidlem." ohradila se Tessa, „Navíc jsem žádné bolesti v rukou nikdy necítila, kromě teda bolesti, když jsem měla něco zlomeného, ale to je jiný.".

„Já vím, ale prevence je prevence." zamumlala omluvně Avery, která svého činu v hloubi duše dost litovala, ale zase ji chtěa zachránit do budoucnosti.

V tichu, které nastalo, promluvil jako první Samuel. „Nevíte, co se s ním stalo, myslím s tvým pradědečkem?" zeptal se, přičemž rukou mávl k Tesse. Mluvili o předcích z máminy strany, z té řecké. „Babička říkala, že bojoval během obou světových válek. Do první nastoupil jako obyčejný voják, ale když se vrátil, už byl seržantem. Nejmladším na ostrově Kréta. Když pak začala druhá světová, to už byl plukovníkem. Prababička na něho byla nesmírně hrdá. Ale přesně rok před skončením války ho zajali Turci. Dva měsíce před koncem války ho zastřelili na pobřeží s tím, aby se rozloučil se svým Řeckem. Tělo pak našli poblíž Santorini. Prababička se pak z toho nikdy nevzpamatovala a do konce smrti už hodila jenom v černých krajkovaných šatech." řekla jim Tessa statečný příběh o svém pradědečkovi, jemuž teď byla země lehká.

„Tak proto tolik nemáte rádi Turky, už to chápu." prohlásil jako první Samuel, který se z šoku po příběhu dostal jako první. Avery vedle něho seděla jako zařezaná a bylo vidět, že se ji myšlenky perou v hlavě. „Máte stejné datum narození, že jo?" zamumlala, jakmile si myšlenky srovnala v hlavě. S nepatrným úsměvem přikývla a odvětila „Máma i babička tvrdí, že je to znamení a myslí si, že svým způsobem budu jako ona.", mírně sklopila hlavu a s nepatrnou lítostí v hlavě dodala „I když jsem ho nikdy nemohla potkat, abych to mohla porovnat.".

„Vždyť jsi jako on. Svým způsobem." vyhrkl Samuel, mávl jejím směrem rukou a začal vyjmenovávat všechny její dovednosti, „Umíš na koni, střílíš ze zbraně, máš fyzičku a umíš hromadu jazyků.". Krátce se odmlčel, než dodal „Takže vlastně mají pravdu.".

Následně probrali i jiná témata, díky kterým vydrželi až do večeře, kterou jim personál parku nechal přinést na pokoj Tessy, kde se zdržovala včetně své návštěvy. Vzhledem k tomu, že park patřil jednomu z nejbohatších lidí na zemi, bylo i jídlo na mimořádné úrovni. Každý dostal porci lasagní a nikdo z pacientů si nemohl postěžovat a jídlo vychvalovali až do nebes.

 Po vydatném jídle jako první odpadl Samuel, který se s plným břichem natáhl vedle své sestřenice na volné místo v posteli a z dámské konverzace je rušil pouze občasným zachrápáním.

„Jak je to dlouho, co Ray kouří?" zeptala se zničehonic Avery, kterou tahle myšlenka vrtala hlavou. Povzdechla si nad tím, protože tohle se stahovalo k tématu, o kterém nerada mluvila. Přesto ji svým způsobem dala odpověď, „Od té doby, co se stalo tamto.".

„Sakra." zamumlala si pro sebe Avery, načež se s lítostí podívala na Tessu a hlesla „Je mi to líto, Tess.". Nepatrně cukla koutky jakoby chtěla naznačit, že s tím se už nic nedá dělat. „Každý s tím bojuje jinak a každý se k tomu taky i jinak postavil.".

Zabalenou rukou se pokusila skrýt zívnutí, které ji donutilo roztáhnout pusu. Nebyla ovšem natolik rychlá, aby si toho Avery nevšimla. Proto vstala, šťouchla do svého bratra se kterým se následně rozloučila s Tessou a odebrali se pryč.

Sotva se tak stalo, rukama si zakryla tváře a rozbrečela se nad bolestivýma vzpomínkama, které vypluly na povrch jako nějaká hladová bestie, jež pouze čekala na svůj čas. Tohle bude dlouhá noc pomyslela si Tessa se strachem...