Jurský park

30) Utržený z řetězu

  Den se pomalu blížil ke svému večeru, kdy se slunce dostane do toho správného úhlu a protáhne všechny stíny na ostrově.

Avery, která se se svým bratrem vrátila zpět domů, sebrala odvahu a přisedla si ke svému sourozenci na schody v uličce. Chvíli mezi nimi panovalo ticho. Lehce sklonila hlavu ke svým kolenům a přemýšlela co by měla říct. Mohla by se mu svěřit o Tesse a její aférce, ale to by byl podraz. Proto vytáhla něco jiného, i přesto, že riskovala, že opět otevře ránu, kterou si nesli společně od dětství.

„Navštívila jsem rodiče." hlesla potichu. Byla to pravda. Poté, co opustili prvním letadlem Kostariku, vydala se do Francie, přesněji do Paříže, kde byli jejich rodiče pochovaní. „Vím." odvětil ji v odpověď, která ji překvapila. Mírně k němu natočila hlavu a poslouchala. „Byl jsem tam. Ty květiny byly pěkné.". Pousmála se a pokrčila ramenem. „Myslela jsem, že by se jim mohly líbit. Přeci jen, růže jsou důkazem lásky.".

„To rozhodně." přitakal Samuel. Lokty se opíral o kolena, ruce měl spojené a pohledem neustále zalétával k moři a slunci, které se s každou minutou více blížilo k okraji. „Zapálil jsem jim svíčky." sdělil ji jen tak mimochodem. 

  Mladší sourozenec pocítil něhu, kterou k němu chovala už od mala. V duchu se omluvila, sebrala odvahu a nenápadně nakousla ono téma se kterým se potřebovala někomu svěřit. „Víš něco o Tesse?". Nesouhlasně zavrtěl hlavou a po krátké chvilce dodal „Prý někam poslala dopis, oběhala si doktory a odjela, takže toho vím stejně tak jako naše teta, což znamená, skoro nic.".

„Ehm... no, tak trochu si myslím, že za to můžu já, víš? No... protože...". Bylo těžké najít ta správná slova a ještě těžší je vyslovit nahlas a někomu.

  Na ulici se objevili dva malý kluci. Zadýchaně doběhli k Avery a Samuelovi a James na ně jedním dechem vyhrkl „Argiros, prchl.". Sourozenci se na sebe zděšeně podívali. Avery oba kluky prudce otočila na ulici zpět, odkud přišli, zatímco se jich vyptávala „Kudy běžel?".

„Od letiště do centra." odpověděl ji za poklusu Jack.

Čtveřice doběhla k domu. Avery se Samuelem nastoupili každý do jednoho. Avery do bílé Škody Fabia II, která sice patřila Tesse, ale v době její nepřítomnosti ji mohl využívat kdokoliv z rodiny. Samuel oproti tomu černého Mercedesu Benz G. Sourozence si rozdělily. Avery si vzala s sebou Jamese a Jack jel se Samuelem.

  Do křižovatky se nebezpečně vřítil černý mustang. Auta, která právě měla zelenou, rychle strhla volant do strany, aby zvíře nezranili. Některá auta zareagovala rychleji, jiní to neúmyslně nabrali do jiných. Ozvalo se zatroubení pár aut, náraz auta do auta a do všeho toho zmatku se ještě připojily naštvané hlasy. Kůň se postavil na zadní, ve vzduchu zahrabal předními, a sotva dopadl opět na všechny čtyři, změnil směr své trasy a tryskem se vydal směrem k přístavišti.

„Proč se takhle chová?" zeptal se Samuela, který se snažil proplést mezi auty a serpentiny dolů do přístavu. Povzdechl si nad tím. „Je to kůň Tessy a vy sami víte, jak je na ni fixovaný. Byla tady sotva týden a hned na to se vypařila, takže musíš chápat, jak se musí cítit." řekl mu jeho bratranec. „Opuštěně." hlesl Jack, který jeho pocit chápal a soucítil s ním. Nebyl sám.

Vběhl do přístavu, rozhlédl se kolem sebe, ale jediná cesta, která vedla dolů i nahoru byly serpentiny. Ohlédl se. V dálce zahlédl dvě auta, jenž postupně klesala. Na sobě měl hnědé kožené sedlo, které vonělo jeho chovatelem. Nesouhlasně zavrtěl hlavou a opět se postavil na zadní a předními výhružně zahrabal ve vzduchu.

Mercedes zastavil v uctivé vzdálenosti od koně a jeho řidič z něho s nejvyšší obezřetností vystoupil. Do vzduchu zvedl ruce na znamení bezbrannosti a pomalu se k němu rozešel.

Byl v háji. Udělal pár kroků dozadu, tohle se mu nelíbilo. „Chápu tě, kamaráde." začal laskavě, zatímco se k němu přibližoval krok po kroku. „Je to hnusný pocit, když ti někdo chybí a ty s tím nic nemůžeš udělat.". Ukázal na sedlo, které na sobě měl. „Máš sice na sobě věci, které ti dává ona, ale není to to stejné jako když si s tebou vyjede, viď? Slyšet její hlas, cítit ji na sobě, slyšet její dech, cítit to, co cítí ona.". Během utěšování se k němu přiblížil na dosah ruky. Nechal se od Argirose krátce očuchat na znamení míru a přátelství, než se od něho nechal odvést zpátky k malému publiku zvědalců a část jejich rodiny...