Jurský park

26) Náznak

 I přesto, že bylo poměrně pozdě, Robert Muldoon stále seděl za svým stolem a psal hlášení o mimořádné zprávě, kterou měl jakožto správce parku podat InGenu.

Mezi 2:00 a.m a 5:30 a.m. proběhla mimořádná situace na lodi (doplnit jméno).

Loď vyplula přesně v 19:00 p.m. i se třemi důležitými objekty. Slečnou Hammondovou, slečnou Ludlowovou a panem Ludlowem. Posádka se hlásila v pravidelných intervalech až přibližně do půlnoci, kdy se zjistilo, že se mezi nákladem přepravovaný lodí ukrývá skupinka Gallimimů.

Kapitán se pokusil za pomoci posádky Gallimimy zníčit, neúspěšně. Během likvidace ztratili kontrolu nad lodí, která narazila na útesy nedaleko opuštěného ostrova Isla Soonera. Loď se i s kapitánem a posádkou potopila v 5:30 a.m.

Záchranná akce proběhla následně v rozmezí od 7:00 a.m až do 13:00 p.m.. Akci velel sám správce parku, Robert Muldoon...

Myšlenky se mu rozeběhly na všechny strany jako divoký koně, které nejde uklidnit. Viděl ji po svém boku jak se směje, slunce se ji odráží od blond vlasů, které si zastrkává za uši. Na ruce se ji leskl ten nejkrásnější prstýnek, který jen podtrhoval její krásu.

Mezi zachráněnými byla i Tessa Vasiliki Muldoonová.

Během přemýšlení si ani neuvědomil co právě napsal, až teprve, když si zprávu po sobě kontroloval, tak se zastavil u jejího jména. Místo Hammondová napsal Muldoonová. Někdo by to považoval za obyčejnou chybu, jiný by to považoval za druh jisté pošetilosti.

Podíval se na hodinky, které měl na zápěstí levé ruky, a když mu ručičky ukázaly dvacet minut po půlnoci, rozhodl se konečně pro spánek. Ovšem i zde se naskytl menší problém. Když na ostrově nebyl zakladatel parku John Hammond, byl to on, kdo na ostrově měl nejvyšší postavení se kterým se vztahoval i fakt, že mohl používat bungalov. Ale nyní v něm pobýval John Hammond, který měl odletěl pozítří i s příbuznými.

Když odcházel ze své kanceláře, nemohl si nevšimnout, že v pokoji, kde je ubytovaná Tessa se svítilo. V hlavě si bleskově vytvořil plán a doufal, že mu vyjde a neprokoukne ho.

 S povzdechnutím se odkryla, koleno měla stále zabalené do obvazu. Na jednu stranu se chtěla ze zvědavosti podívat, jak ji příbuzní koleno zašili, ale na druhou stranu si vzpomněla na ten nepříjemný pocit úzkosti a sevření se žaludku při jakémkoliv zranění, které se ji samotné stalo. Krev ji nevadila. Koneckonců byla veterinářka, takže se těmhle věcem musela postavit čelem. Počká si do rána a poprosí příbuzné, aby ji koleno ukázali.

Byla zabraná natolik ve vlastních myšlenkách, že si ani nevšimla kroků, které se blížily jejím směrem. Až teprve hrubý hlas a pohledná tvář ve dveřích ji vrátila zpět do reality. „Je všechno v pořádku, slečno Hammondová?" zeptal se ji správce parku, když si ho všimla. Letmo se na něho pousmála a popravdě mu odpověděla „Nemůžu spát.".

Vešel do jejího pokoje, rychle za sebou zavřel dveře a když jim takto vytvořil soukromí, nabídl se ji. „Nechcete, abych tady zůstal a dělal vám v takovým případě společnost?". S širokým úsměvem přikývla a řekla „To nelze odmítnout.". Vrátila nohy zpátky pod peřinu a nepatrně se posunula jakoby ho mlčky vyzývala k tomu, aby se k ní posadil na postel. A skutečně to zabralo. Pomalu se rozešel k její posteli na kterou se i následně posadil, čímž se mezera mezi nimi opět zkrátila o několik centimetrů. Odložil si klobouk na noční stolek a čekal co se stane, protože tohle se mohlo stát už jednou, ale byli vyrušeni. Teď ovšem měli zcela jiné podmínky.

Naklonila se k němu a s pohledem upřeným na jeho rty se k němu přitiskla. V břiše jim vybuchl ohňostroj, který se rozšířil do celého těla. Polibky ji začal oplácet stejnou, možná i trochu drsnější mincí. Zabalené ruce mu překřížila za krkem a začala se s ním zaklánět a bořit do matrace i polštářů...