Jurský park

6) Ztracený foťák

Isla Nublar

 V budově pro návštěvníky byl poměrně klid. Zaměstnanci, kterým skončila noční směna už odjeli do přístavu na loď, která je odveze zpátky domů do Kostariky a uvolní tak místo dalším lidem, kteří je měli vystřídat. Pravidelná směna, tak tomu všichni na ostrově říkali. Ovšem byli tu i tací, kteří neměli pravidelnou směnu, a zůstávali na ostrově déle či krátce. Vše záleželo na práci a okolnostech, které tomu nasvědčovaly.

Ze své kanceláře vyšel vysoký muž v šedé košili, kraťasech, vysoké bílé ponožky, které mu sahaly až ke kolenům měl ve vysokých tmavě hnědých botech. Na visačce, kterou měl připnutou k levé prsní kapse své košile, měl napsáno Robert Muldoon, správce parku.

Za pomoci své visačky, která sloužila i jako klíč, si otevřel dveře do řídicího střediska. Byla to velká místnost s hromadou nejnovějších a nejmodernějších počítačů, alespoň podle slov Johna Hammonda. Na protější straně, byla velká obrazovka, na které bylo vidět vše potřebné ohledně ostrova.

Letmo se rozhlédl po lidech, kteří se v místnosti nacházeli, a jakmile zahlédl svého kolegu, rozešel se k němu. 

Ray Arnold, byl šéf inženýr ostrovu, ve své podstatě všechno fungovalo za pomoci jeho schopností a vědomostí. Právě si zapaloval další cigaretu, když zahlédl správce parku. Sevřel v prstech cigaretu, vydechl oblak šedého kouře ke stropu a bez okolků se ho zeptal „Potřebujete zase s něčím pomoct?". Položil před něho černý foťák, který ke svému překvapení znal a věděl komu patří, ovšem, než se stačil na cokoliv dalšího zeptat, odpověděl mu, „Potřebuju z něho vyvolat poslední fotky." a na důkaz své naléhavosti dodal, „Je to nezbytné.".

„Dobře," přistoupil na jeho žádost Ray, který si znova přiložil cigaretu ke rtům a opět vydechl oblak kouře. „Něco dalšího?" zeptal se ho ještě šéf inženýr. Ten dorazil už včera v podvečer a měl za sebou noční směnu, a proto doufal, že ho Muldoon už propustí, aby si šel odpočinout. „Ne." odpověědl mu k jeho úlevě správce parku, načež dodal „Můžete si jít odpočinout.". S těmito slovy si na hlavu nasadil klobouk stejné barvy jako bylo jeho oblečení, otočil se na patě a rozešel se pryč.

Sotva odešel, zalétl pohledem k foťáku, který před ním ležel a zadumal se. Sice netušil jak se dostal jemu do rukou a ani proč, přesto usoudil, že vyhodí jeho požadavkům a pokusí se přimluvit u Johna Hammonda, ohledně vrácení jeho právoplatnému majiteli...