Jurský park

23) Blízko

 Byl nesmírně naštvaný. Nemohl uvěřit tomu, že by se nějakému jeho tvorovi povedlo utéct z ostrova, přesto se to stalo. Tohle se nikdy nemělo stát.

Seděl v řidicím středisku. Monitory kolem něho běžely na plné obrátky stejně jako zbytek ostrova, který chtěl mít pokud možno pod největší kontrolou a bezpečností. Ray, jeho dlouholetý přítel, vedle něho seděl. Nikdo z nich nepromluvil ani slovo. Od Hammondova příletu uběhlo pár hodin. Muldoon za pomoci jedné helikoptéry dokázal zachránit dvacet čtyři lidí, včetně jeho nejbližší rodiny a Raye. Zbylých šest lidí bylo buďto napadenou Gallimimy během evakuace nebo se utopili.

Do řidičího střediska vešla trojice v operačním oblečení umazané od krve. Jakmile si jich všiml Hammond, pomalu se postavil, nervózně polkl a chystal se zeptat, přesto slova nedokázal vyslovit. Proto se slova ujala Avery, která celou operaci vedla. „Je stabilní a v pořádku. Operace proběhla v pořádku. Už je na pokoji a jediné, co se teď dá dělat je čekat, až se probudí." řekla pomalu a profesionálně. Hammondovi se po rtech rozlil úsměv plný radosti a štěstí. Obešel počítače a do velkorysého objetí vtáhl oba svoje příbuzné. Když se od nich odtáhl, s rukama položenýma na ramenou své neteře a svého synovce, se zeptal „A kde je Robert?".

 Pomalu otevřela oči. Připadala si rozespale a rozlámaně. Když si její oči přivykli, začala se zmateně rozhlížet kolem sebe. Na sobě měla nemocniční košili a u okna spatřila někoho, kdo ji byl už známý. U okna postával s rukama za zády Robert Muldoon, správce parku. Oblečení, které měl na sobě bylo značně špinavé. Chvíli ho pozorovala, dokud nesebrala odvahu a nezeptala se „Kolik je hodin?". Záhy se sama sebe zeptala, proč se ptá na tak pitomou věc. „Jsou tři hodiny odpoledne." odpověděl ji, načež se k ní s úsměvem otočil a dodal „Šípková růženka se nám konečně probudila.". To ji na rtech vykouzlilo nepatrný úsměv. Alespoň, že dobrá nálada zůstala pomyslela si, což ji potěšilo. Vždycky se hodí dobrá nálada do špatného počasí.

Obešel její postel ke které si přitáhl židli, posadil se na ní a začal si ji starostlivě prohlížet. „Jak se cítíte?" zeptal se ji. „Trochu mě bolí levé koleno, spíš mě v něm jakoby tepá." řekla mu, přičemž levou nohou trochu pohnula. Odhrnul peřinu a prohlédl si bílý obvaz kolem jejího kolene. „Můžu se podívat?" zeptal se a záhy dodal „Myslím vašeho kolene.". Nepatrně přikývla a když se sklonil k jejímu koleni. Nebyla jediná v rozpacích. Na pokožce ucítila jeho teplé prsty jak opatrně a s něžností odmotávají obvaz. Sotva byl obvaz pryč, ucítila studený vzduch, který se poprvé dostal k jejímu koleni. Koleno ji natočil doprava a následně doleva, než ho obalil do obvazu a vrátil ho zpátky do tepla peřiny.

Sotva se na ni podíval, zeptala se ho „Mám stehy, že?".

„Ano, zašili vám to do tvaru Y a podle slov doktora Hardinga i vašich přibuzných by bylo nejlepší je tam mít v rozmezí sedmi až čtrnácti dní." přetlumučil ji Muldoon v podstatě informace, které dostal od doktorů. Mlčky přikývla.

„A tohle?" zeptala se s mírně pozvednutým obočím, když k němu zvedla ruce zabelené ve sněhově bílých obvazech. Spíš než ruce to vypadalo jako kdyby ji buďto připravovali na mumifikaci nebo ji dali vtipnou náhradu místo palčáků. „Aha, tohle." hlesl jako kdyby na tohle zapomněl a teprve díky ní, si na to znova vzpomněl. „Práce vaší sestřenice. Když jsme vás sem přivezli, všimla si, že máte poškozené klouby. Byla to její práce. Každý kloub na každý ruce zašila samostatně." pokračoval ve vysvětlování správce parku. „Hádám, že abych si schránky kloubů nijak vážně nepoškodila, budu je muset výrazně omezit v používání." konstatovala fakt Tessa. „Bohužel i tohle říkala." přitakal s lítostí Muldoon. 

 S úsměvem k němu na polštáři pootočila hlavu a zeptala se „Řeknete mi i něco vy nebo mi tady budete tlumočit všechno co řekl někdo jiný?". Podíval se na ni modrýma očima ve kterých nemohla nevidět pobavení a oplatil ji stejnou mincí. „A necháte i vy dělat lidi jejich práci, slečno Hammondová? Hned po vašem otci mám tady nejvyšší pravomoc, takže být vámi si moc nevyskakuju.". Pobaveně se zasmála. 

Posadila se do sedu, čímž mezi nimi zmenšila vzdálenost. Viděla ho už párkrát stejně jako on ji, ale až teprve teď si na něm začala uvědomovat něčeho zvláštního. Nebyla to barva jeho očí. Tu měli oba stejnou. Přesto ty jeho byly zajímavější, lákavější, úplně jiné, než její. Nos měl oproti ní opodstatně větší, ale i ten byl nápaditý. Ale stále to nebylo to, co plně přitáhlo její pozornost. Byly to rty. I přesto, že to byla v podstatě jen úzká čára, měla nepopsatelnou touhu se jich jakkoliv dotknout. V hlavě ji probleskl tok myšlenek, ale než je stačila zastavit už se k němu nakláněla. Svědomí na ní sice křičelo, ať to nedělá, ale když si všimla, že i on se k ní naklání, ihned svědomí odehnala do kouta.

 Sotva na svých rtech ucítila jeho horký dech, pokojem se ozvalo hlasité zaklepání. Do pokoje nakoukl Hammond a jakmile spatřil svoje drahé dítě, rozrazil nadšeně dveře dokořán a s neskrývaným úsměvem vešel dovnitř.

Zastavil se před její postelí a řecky se jí zeptal „Jak se cítíš? Je všechno v pořádku?". Potlačila v sobě frustrované povzdechnutí, protože i když nevěděl, že právě přerušil jednu hezkou chvíli, mohl alespoň mluvit anglicky, aby se Muldoon nemusel cítit hloupě či snad trapně. Když se ozvalo ono zaklepání, oba se od sebe spěšně odtáhli, takže si nově příchozí nemohl ničeho všimnout. Podívala se na svého otce, bez povšimnutí přešla jeho otázku a nahradila ji svojí „A proč mluvíme řecky, když oba víme, že umím stejně dobře anglicky jako ty.". Povzdechl si nad tím a zcela klidně ji dal jistou odpověď, „Protože řečtina se nesmí zapomínat.". Protočila nad tím oči, a při odpovědi se nepatrně rozmáchla rukama, „Jak bych asi tak mohla zapomenout řečtinu, kterou mluvím odmala, pár větami angličtiny?".

Na krátkou chvíli mezi nimi nastalo ticho. Nakonec ho prolomil sám Hammond. Podíval se na svého zaměstnance a vlídně ho anglicky požádal „Mohl by jste nás nechat chvíli o samotě, Roberte?". Dotyčný souhlasně přikývl, vrátil její levou ruku, kterou si během jejich rozhovoru prohlížel a s kloboukem v ruce odešel z pokoje, aby si rodina vyřešila své záležitosti...