Po incidentu v roce 1993 se na ostrov vrací Tessa se Samuelem jako pracovníci a aby si i oživili vzpomínky, které někdo mohl zapomenout.
Vrátí se zpět na Isla Nublar, i přes jisté obavy všech.
Vše vypadá dobře, dokud nepřijde jeden problém za druh...
Na lodi vypukl chaos. Zejména, kvůli narušitelům, kteřími byla početná skupinka Gallimimů. Podle kamerových záznamů zjistili, že jich na palubě je nejméně deset, a dalších přibližně pět bylo v kokpitu.
Druhý důstojník za pomoci svých kolegů schromáždil všechny cestující v jídelně, aby jim sdělil následující verdikt. „Na lodi máme nejméně patnáct Gallimimů.". Ve skupině to zašumělo, jelikož tohle bylo poprvé, kdy se něco takového stalo. „Poslouchejte!" zvýšil svůj hlas důstojník, čímž k sobě přitáhl opět veškerou pozornost a šum rázem utichl. „Kapitán se pokusil kontaktovat Isla Nublar, přesto v nejhorším případě musíme počítat i s možností evakuace. Záchranné čluny jste viděli všichni, jsou na bocích lodě. Na každém patře je jich nejméně šest a do každé se vejdete po pěti.".
Nadechl se, aby pokračoval, když v tom se celá loď zatřásla jako při zemětřesení, světla zablikala, přesto dále svítila, jakmile se vše uklidnilo. Povalení cestující se začali pomalu zvedat a Ray na důstojníka zakřičel „Co to doprdele bylo?". Avery se nervózně podívala po svojí sestřenici, která na Raye zírala s otevřenou pusou. Chápala, že byl chlap a měl sklony ke sprostému nadávání, přesto je nepoužíval denodenně. Když se i důstojník narovnal, zavelel jim „Počkejte tady.", načež se rychle vypařil ven.
Loď najela na útesy, které vyčuhovaly z vody a byla na ní uvíznutá. „Sakra." zamumlal si pro sebe a rychle se vrátil do jídelny, kde zavelel k okamžité evakuaci.
Na pravoboku zela velká díra, díky které se loď pomalu, ale jistě plnila vodou. Důstojník je odvedl k záchranným člunům na prvním patře, jelikož jich bylo pouhých třicet, stačilo šest lodí. Postupně se čluny plnily a pouštěly se na vodu a odplouvali do bezpečné vzdálenosti od potápějící se lodi s dinosaury na palubě. Mohli si zemřít sami.
Do člunu nastoupil jako první Ray, který následně pomohl Avery. Stále ji krvácelo rameno, ale díky první pomoci od Tessy a Samuela, to bylo lepší. Otočil se na Tessu a natáhl k ní ruku, když v tom se lodí ozvala další hlasitá rána a znova se zachvěla natolik, že spadli opět na zem. „Kurva, ale." zamumlal si naštvaně Samuel, když se sbíral ze země. Přiskočil ke své sestřenici, kterou hbitě vytáhl na nohy a zatímco si ji prohlížel, střelil pohledem za její pravé ucho, ale než ji stihl varovat či jakkoliv zareagovat, Gallimimus se se zaskřehotáním rozeběhl proti Tesse do které vrazil natolik, že s ním přepadla přes palubu, lopatkami a zátylkem narazila do záchranné lodi a společně se svým útočníkem spadla do vody.
Všichni se sklonili a začali volat její jméno. Se zatajeným dechem sledovali místo dopadu, ale neviděli nic. Na obloze se zableskla červená světlice, která osvítila nejen loď, ale i Tessu, která vyplavala na hladinu. Avery si šokovaně zakryla ústa, aby utlumila svůj výkřik. Ray se Samuelem se více sklonili, aby mohli lépe pochopit co ji tak šokovalo. V ten moment to zahlédli. Tessa plavala v tmavém kruhu čehosi, co se pomalu, ale jistě roztahovala.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Tess, plav k těm útesům za tebou! Pomoc je na cestě a my taky!" zakřičel na ni Samuel, přičemž ukázal na samostatně stojící kus útesu uprostřed moře. Udělal to, protože nemělo smysl plavat proti silných vlnám, obzvlášť, pokud byla skutečně zraněná. Nechtěl plýtvat jejími silami.
Uposlechla jeho rady a několika rychlými tempy se dostala až k útesu. Smysly měla rozostřené, přesto se se zbytkami posledních sil dostala z vody a zadýchaně se položila zády na mokré výběžky útesu. Tušila, že je zraněná, cítila to. Přesto v tu chvíli neměla odvahu to zjistit.
Mezitím se na vodu spustil i poslední záchranný člun, právě ve chvíli kdy se lodí ozvalo zlověstné zahučení kovu. Za pomoci Raye a Samuela se dostali z blízkosti potápějící lodi a přidali se k ostatním přeživším, kteří se stejným šokem sledovali potopení se lodě.
Záď lodě se za hlasitého skřípání kovu začala ztrácet pod hladinou, kterou ještě naposledy doprovodilo i pár záblesků elektřiny. Nemohli nic dělat, pouze sledovat, jak jim před očima pomalu ale jistě mizí loď i s Gallimimy, u kterých doufali, že zůstali na lodi. Bylo to možná kruté a tvrdé, ale i oni neměli takhle dopadnout. Uvíznutí uprostřed Tichého oceánu s potopenou lodí a zraněnými lidmi. Netušili ani, jestli je na cestě nějaká pomoc, přesto doufali, že ano...
P. S. Na závěr sem přidávám i info k videu, použila jsem ho ze dvou důvodů. Důvod první: líbil se mi soundtrackem v pozadí. Důvod druhý: scéna od 1:47 nejlépe vystihuje moji inspiraci potopení lodě i výrazy lidí, kteří sledují její potopení
