Jurský park

3) Pracovní úraz

 Na operačním sále zůstala pouze doktorka Avery Ludlowová se svým příbuzným, Samuelem Ludlowem.

Pomalu k němu došla a s nepopsatelnou bolestí v srdci se na něho sotva podívala, a už ji znova do očí vyhrkly slzy. Vzala ho za ruku, kterou se mu pokusila stiknout v domění, že ji to oplatí. K její realitě se to nestalo. Rozklepaně se zhluboka nadechla, sklonila se k němu, aby si naposledy prohlédla jeho tvář a s nepatrným pousmátím mu přejela zipem od pytle přes hlavu, a tím se s ním rozloučila.

 Správce parku společně se svým kolegou z práce, veterinářem, doktorem Hardingem, seděli na chodbě něco málo přes půl hodiny. Po chodbě kolem nich sice prošlo pár doktorů a zdravotního personálu, ale nikdo jim nevěnoval nijak extra velkou pozornost.

„Ta žena, co přiběhla s ním přiběhla. Všiml jste si, jak byla v šoku?" nadhodil Harding, kterému nic nemohlo uniknout. „Třeba tohle viděla poprvé." odvětil správce parku. Sám byl zvyklý, když někdo viděl něco podobného poprvé, většinou se u toho člověk zhroutil nebo pozvracel. Nesouhlasně nad tím zavrtěl hlavou, podíval se na něho a sdělil mu, „Myslím si, že ti dva se znali.". Muldoon se na svého kolegu otočil a už už se chystal promluvit, když v tom zaslechl blížící se kroky, které se zastavili kousek od obou mužů. Došla k nim žena v operačním oblečení, letmo si je prohlédla a sdělila jim „Doktorka Ludlowová a doktor Ludlow si žádají s vámi konzultaci.". Bradou kývla do chodby za svým levým ramenem a dodala „Dovedu vás tam.".

Dovedla je do jejich pracovny, kde je přenechala doktorům a odešla si po svých.

 Muldoon si je zběžně prohlédl. Žena k jeho údivu byla vysoká na své poměry a muž vedle ní ji nepřesahoval nejvýše, než o pár centimetrů. „Dobré ráno." pozdravil doktory mile správce parku, i přesto, že jeho energie byla rapidně nízká. Krátkou chvíli nikdo z nich nepromluvil ani slovo, kterého se nakonec ujala sama doktorka Avery.

„Asi vám nemusíme ukazovat zranění, kterým váš zaměstnanec podlehl. Přesto mě zajímá jedna věc, a tou je, co se mu přesně stalo?".

„Pracovní úraz." odpověděl ji bez dlouhého zdržování Muldoon. „Pracovní úraz?" zeptala se ho skepticky s mírně povytaženým obočím, načež pokračovala „Tomuhle vy říkáte pracovní úraz? Spíš to vypadá jako kdyby ho něco napadlo.".

„Byl to pracovní úraz." přidal se na stranu správce jeho kolega se kterým si vyměnil letmý pohled, ale ani jeden z doktorů jim to nevěřil.

„Tak co to bylo?" zeptala se jich nedůvěřivě a hlavu mírně povystrčila dopředu . „Narazil do něho bagr. Přesněji řečeno ho uhodilo rameno, když se bagr otáčel." sdělil jim Harding. Nepřesvědčeně sledovala Muldoona, kterému řekla „Sice jsem žena a nijak extra se nevyznám v téhle technice, ale stejně nevěřím tomu, že kdyby ho bagr uhodil, tak, že by měl takhle hluboké rány. Kdyby ho už uhodil bagr, s největší pravděpodobností by to nepřežil nebo by kvůli těžkým zdravotním následkům zemřel v nejkratší době.". Spěšně se odmlčela, přičemž znova polkla příliv zármutku, který ji koloval tělem.

Oba muži se po sobě mlčky podívali, a když se znova chystal promluvit Muldoon, žena ho předběhla, podívala se na hodinky a řekla „Pánové, navíc mám svoji vlastní teorii, kterou by jste těžko mohli pochopit, a proto bych nyní ráda odešla ze své práce a v klidu se vyspala po rušné noční směně, takže pokud už nechcete nic dalšího, přeji vám hezký den a sbohem.". Vrazila si ruce do kapes nemocničního pláště, vyměnila si pohled s mužem vedle sebe na kterého kývla a bez dalších slov je šla vyprovodit.

 „Co jsi myslela tím, že máš svoji vlastní teorii, kterou by oni nepochopili?" vyptával se ji muž, zatímco vcházeli do operačního sálu. „Nerada bych před nimi vypadala jako hlupák, ale myslím si, že to nebyl bagr, ale něco jiného, něco dravého." sdělila mu svoji teorii, a jakmile se za nimi zavřeli dveře, podívala se na něho a svěřila se mu „Mám pár typů, ale napřed bych tě požádala o názor, pokud dovolíš.".

Otočila se k němu zády, když v tom vykulila oči na místo, kde ještě před jejich odchodem ležel její foťák. Pomalu došla k operačnímu stolku na který jemně položila ruce a polohlasně pronesla „Foťák... byl tady.".

„Nenechala jsi ho někde jinde?" zeptal se ji muž, který se sám pustil do hledání ztraceného foťáku. Rychle prohledala stůl na kterém ležel a s povzdechnutím mu odpověděla „Vyfotila jsem si to a než přišli oni, odložila jsem ho sem.", přičemž poukázala na prázdné místo. Soucitně se na ni podíval a konejšivě ji nabídl, „Nechceš se jít už raději vyspat? Třeba ho zítra najdeme. Navíc dneska toho máme za sebou více, než dost.". S poraženým povzdechnutím nad tím nesouhlasně zavrtěla hlavou, popadla batoh, naposledy se napila vody z láhve a společně se svým kolegou opustili pracovnu...

Výraz Avery, který by udělala, nebýt jejího zármutku? 😏