Život není automat na Coca-Colu

36. Sociální útlum

"Wow, ty vypadají parádně," vydechla Gia obdivně a já nemohla nesouhlasit. Opravdu to byly hezké šaty. Já bych si je sice s mým plnějším výstřihem a malou výškou nemohla dovolit, vypadalo by to zvláštně a cítila bych se v tom asi dost nekomfortně, ale Piper pro ně měla ideální postavu.

"Budeme největší kočky, Piper," popíchl je Connor a ohnul ruku tak, aby jakoby vytasil drápky.

Pokud vím, Connor s Piper by měli na nástupu jít společně v páru, takže ve skutečnosti bylo opravdu trochu důležité, aby jim to společně slušelo a jejich outfity k sobě ladily, aby se na ně hezky koukalo.

"To určitě, ty kočko," protočila nad ním Gianna oči, ale pak se zasmála. Její smích rezonoval v mé hlavě jako otravná ozvěna ještě několik vteřin. Vím, že jsem zbytečně citlivá, ale momentálně mi bylo tak na hovno, že mě i iritoval smích ostatních.

Znaveně a otráveně jsem si opřela bradu do dlaně a začala jsem projíždět Twitter, abych se trochu informovala o tom, co se za ty poslední dny, které jsem strávila jako zakuklený motýl mimo kontakt se světem, stalo a událo.
Ve skutečnosti jsem se ale nic nedozvěděla, protože moje oči jen létaly po textu sem tam a mozek nepřijímal žádné informace. Vnímala jsem jednotlivá písmenka a slova, ale dál už jsem si je nespojovala dohromady. Jen jsem tupě zírala do obrazovky telefonu a scrolovala jsem níž a níž.

"Co ty, Khloe? Už víš, co si vezmeš? Máš tady vůbec nějaký šaty?" zmínka mého jména mě probrala z toho transu, do kterého jsem upadla. Několikrát jsem rychle zamrkala a snažila jsem se vybavit si, na co se mě to Gia vlastně ptala.

Šaty. Už vím.

Pravda byla taková, že jsem tady žádné šaty neměla. Těch pár kousků, co jsem vlastnila, zůstalo v Edinburghu a neměla jsem v plánu si je sem stěhovat jenom proto, abych si je jednou vzala na sebe a v létě, až se budu vracet domů, je zase musela vozit zpátky zmačkané v krabici.
"Nemám," pokroutila jsem hlavou nesouhlasně, "ale já ani nemám v plánu na ples jít, takže v pohodě."

V tenhle moment na mě všichni zírali, jako by mi upadla hlava. Piper vypadala zase přímo zdrceně tím, že nemám v plánu se jít podívat na to, jak se rozloučí se střední.
Kdybych měla v plánu jít, dělala bych to jenom kvůli ní a Connorovi, abych viděla, jak jim to sluší s maturitními šerpami kolem krku. Toť vše. Nesnášela jsem tyhle velké akce, školní akce byly ještě o to horší, nerada jsem nosila šaty a dělala ze sebe na jeden večer spořádanou osobu, když jsem ní nikdy nebyla. Plesy zkrátka nebyly nic pro mě, ačkoliv tancování mi nevadilo. Stejně jsem ale neměla s kým bych si zatancovala, takže to bylo jedno.

"Tak to ani nechci slyšet, na náš ples prostě půjdeš, Khloe. Vždyť máš kvůli časopisu i lístek zdarma," namítla Piper.
To byla pravda. Každý člen redakce dostal jeden lístek i s místenkou u stolu. Měla to být jakási odměna, ale já měla v plánu ho dát někomu jinému, nebo ho prodat. Jsem si jistá, že třeba Madie by šla ráda. Ta zbožňovala chodit do společnosti. Obzvlášť do společnosti, kde jsou Alfieho kamarádi, se kterými se vždy chtěla tak bavit. A třeba by mě pak měla alespoň o ždibec raději, kdybych jí zajistila lístek. To mi byl ale nápad...

Nenechala jsem se ale jejich ublíženými a překvapenými pohledy zviklat. Sice jsem jim nakecala, že o tom ještě popřemýšlím, ale ve skutečnosti jsem už dávno byla rozhodnutá a jenom jsem chtěla, aby mi dali pokoj. Plesy a podobné společenské akce prostě nebyly nic pro mě. Navíc jsem ani neměla s kým jít. Sice vím, že bychom všichni šli jako skupina, ale přece jenom by bylo fajn mít někoho, s kým bych si mohla zatancovat a nemusela bych ho pořád krást někomu jinému.

Vím, že bych si přišla jako přítěž a kotva pro všechny ostatní. A to jsem nechtěla.

"Jo, Khloe, táta se ráno ptal, jestli máme něco v plánu, že dnes má přijít na večeři jeho kolega  z  práce, co je shodou okolností táta Adama od Madie. Říkal jsem mu, že si myslím, že máš volno, když nejsi v bistru, ale jestli ne, tak mu asi napiš," oznámil mi najednou Alfie.