Život není automat na Coca-Colu

27. První krůčky

Včera večer mi přišla zpráva od Dylana, ve které stálo pouhých pár slov: Mám začátek plánu...
Ačkoliv to podle jeho slov nebylo nic extra, prý vymyslel způsob, jak ty dva donutit strávit nějaký čas spolu. A to je na začátek to nejdůležitější.

Gianna s Alfiem se totiž musí poznat i jinak, než jenom ze školy. Gianna je ve škole až moc uťáplá. Ačkoliv od té doby, co se její cesta zkřížila s tou mojí, je rozhodně trochu víc rebelka, i tak si ale ve škole uchovává profesionální image hlavní tváře školské rady. Nedivím se jí, chápu, že jí  záleží na jejích výsledcích, ale občas je to trochu nuda.
A Alfie ve škole zase udržuje jeho post oblíbeného plavce. Je v jejich týmu nejlepší a zná ho celá škola, ne jenom díky jeho notoricky známé partě. Navíc na rozdíl od ostatních sportovců není ani trochu namyšlený a na tu školu nesere. I když má několik tréninků týdně, pořád se snaží si udržovat dobré známky a prospěch. Díky tomu ho mají všichni učitelé rádi.

Nejradši ze všech ho má ale jejich tělocvikář a zároveň trenér, pan Demdike.
A zrovna s ním dneska máme dvě hodiny tělocviku, jelikož slečna Prestonová, která by nás měla učit normálně, je na neschopence, a tak musíme mít spojenou hodinu s klukama. Upřímně? Nejsem z toho nadšená, tělák s klukama jsem už hodně dlouho neměla a když se tahle situace na mé bývalé škole přece jenom naskytla, vždycky to dopadlo tak, že hoši byli hrozně soutěživí a vydobyli si zápas v kopané nebo florbalu proti nám holkám a pak si akorát honili ego na tom, když nad námi vyhráli.

Pan Demdike, na první pohled svalnatý muž menší postavy, takže ho několik kluků bez problému převyšovalo, když stáli v hloučku okolo něj, jelikož jim něco vysvětloval, ale celkem překvapil. Zaslechla jsem nějaké žadonění o basketu holky proti klukům, ale nenechal se přemluvit.
"Dnešní hodina bude ve znamení her, nechci dělat nic extra, spíš se pobavit. Začneme honičkou ve dvojicích, takže pokud to jde, spárujte se kluk s holkou. Kluků je víc, takže holt budou nějací spolu."

Zoufale jsem se podívala kolem sebe. Holek opravdu bylo míň. Ve třídě nás celkem bylo 26, z toho 14 holek, ale dneska nás tu bylo přesně osm včetně mě a Gianny. Když totiž ostatní slyšely, že budeme mít spojenou hodinu, rozhodly se na to vykašlat a napsaly si omluvenku. I Gia o tom nejdřív přemýšlela, ale mě tělocvik vždycky bavil a celkem jsem chtěla jít, takže jsem ji přemluvila, aby šla se mnou.

Teď ale docela lituji toho, že jsem šla. Ve dvojicích s klukem? Jakože budeme společně honit a chytat ostatní dvojice? Takže se budeme muset držet za ruku? Několik minut?
Moje srdce prudce bilo. Co mám dělat? Všimla jsem si, že Amy, která měla vlasy obarvené na fialovo se hned bez problémů dala dohromady s Colem. Pak tu byla Theresa s Patrickem, ale ti spolu chodili, takže to se dalo čekat. Pomalu se začínaly tvořit dvojice a já tam jenom stála jako tvrdé Y a nervózně jsme se rozhlížela kolem.

Pak jsem ale ucítila jemný stisk na mém pravém rameni. Když jsem se otočila, střetla jsem se pohledem s očima temnýma jako ta nejhořčejší čokoláda. Vpíjely se do mé lehce vyděšené tváře a pozorně sledovaly jakýkoliv posunek, co udělám.
"Zachráním tě tím, když půjdu s tebou, nebo ti to bude i tak vadit a mám se na to radši vysrat?" zeptal se Dylan potichu, když si oblízl spodní ret, aby si ho navlhčil.

Otevřela jsem pusu, abych mu mohla odpovědět, nic ze mě ale nevyšlo. Nevěděla jsem, co říct.
"Já popravdě nevím," špitla jsem lehce vyděšeně. Našla jsem pohledem Alfieho, který stál vedle Gianny. Oba se na mě už dívali s otázkou v očích, kterou se mě určitě chtěli zeptat, jestli to zvládnu, nebo má jít Alfie za mnou.

Skočila jsme očima zpět na kudrnáče, co pořád stál nade mnou s viditelnou obavou v očích, poté jsem se zase vrátila na mého nevlastního bratra a kamarádku a takhle jsem to zopakovala ještě několikrát.