Život není automat na Coca-Colu

15. Vytáhneš na mě i pistoli?

Alfie celý týden plánoval jeho oslavu osmnáctin, které měl příští týden. Táta s Natalií navíc odjíždí na víkend za rodiči Natalie a berou s sebou i Bluea, jehož jméno se nakonec ujalo i mezi ostatními, takže bude volný barák. To si samozřejmě říká o párty. 

Já z toho tedy moc nadšená nebyla. Všichni víme, jak to s podobnými akcemi mám. Ale nechtěla jsem Alfiemu kazit narozeniny, takže jsem mu slíbila, že před rodiči budu držet pusu. Madeline si prvně hrála na důležitou a trvala na tom, že to prozradí, ale očividně jí šlo jenom o to, aby mohli přijít i její kamarádi, protože jakmile jí Alfie dovolil je pozvat, tak s oslavou žádný problém neměla a dokonce se nabídla, že mu v pátek odpoledne vše pomůže nachystat.

Čím víc se ale blížil pátek, což byl den D, tím víc jsem litovala svého souhlasu. Gianna, jakožto moje záchrana, totiž posrala písemku z fyziky a její přísní rodiče jí zakázali kamkoliv jít. To, že je už skoro dospělá, u nich prý nehrálo žádnou roli. Zkrátka měla domácí vězení a já tak byla zanechána samotinká na pospas osudu.
Sice mi nabízela, že zkusí mámu přemluvit, abych třeba mohla alespoň přespat já u nich, abych nemusela být doma, když tam budou masy cizích lidí, ale moc nadějí jsem tomu nedávala. Její máma totiž minule nevypadala, že bych se jí líbila.

Když to nevyjde, budu holt muset jít někam ven nebo do nějakého nonstop podniku. Všechno lepší, než být zamčená celý večer ve svém pokoji se sluchátky na uších, abych neslyšela ten rachot a lidi, co mi nejsou příjemní, všude kolem.

Když už jsme u lidí, co mi nejsou příjemní, musím se zastavit u Archera. To byl nový objev Piper. Přišel do bistra těsně před zavíračkou, protože tu jsem dnes měla na starost já, Piper a Dylan, a pak jsme se všichni měli společně vydat Dylanovým autem k nám a pomoct ostatním z party, co tam už byli, s přípravami, aby se to vše stihlo, než v 10 přijdou hosti.
Doteď jsem si myslela, že Dylan má pouze motorku, ale očividně vlastní i auto. Bylo ale vidět, že mu na něj jeho zazobaný otčín nic nepřispěl, protože se jednalo o nějaký starší model Audi.

Archer rozhodně neudělal dobrý první dojem. Piper o něm celou směnu básnila, jak se těší, že si určitě sedneme a že je ráda, že se konečně poznáme, ale opak byl realitou. Piper ji podle mě sice neviděla, protože měla nasazené růžové brýle, ale já z vysokého blonďáka rozhodně nebyla na větvi a Dylan vypadal, že je na tom podobně.

Když přišel, sotva se nám představil, jen si nepříjemným tónem poručil pivo v plechu a pak dodal, že to máme napsat na Piper. O tom, že mi pošlapal čistě vytřenou podlahu, ani nemá cenu hovořit.
Dylan se ho snažil ptát na nějaké otázky, abychom ho trochu poznali, ale jeho odpovědi byly stručné, většinou jednoslovné, a navíc se tvářil tak, že ho strašně obtěžujeme, takže to Dylan po pár minutách vzdal a radši začal utírat stoly a pulty.

Archer navíc začal telefonovat s nějakým jeho kamarádem. Já nevím, ale přijde mi neslušné telefonovat na veřejnosti a řvát přitom jak na lesy. Každá jeho věta navíc obsahovala nějaké sprosté slovo a jeho smích byl fakt otravný. 

S Dylanem jsme si vyměnili vykolejené pohledy. On nadzvedl obočí, skoro jako by se mě ptal, kde k tomu Piper přišla, a já jen pokrčila rameny, protože tohle snad musel být nějaký úlet v opilosti, jinak nechápu, jak tohle mohla dopustit.

Neříkala mi jednou náhodou, že má skvělý vkus?

To si o sobě očividně myslel i Archer, protože začal kritizovat hudbu, co Dylan poslouchal, jen co s Piper usedli na zadní sedačky černé Audiny. Co je sakra špatného na Snow Patrol?
Vsadím se, že hulvát, jako je Archer, beztak poslouchá nějaký hloupý rap nebo techno. Nic proti, pokud něco z toho posloucháte, jen to není můj šálek kávy.