Život není automat na Coca-Colu

9. Přízrak z minulosti

Následující dva týdny jsem se na práci soustředila víc než na školu, takže se to trošku podepsalo na mém výkonu. Navíc jsem pořád nebyla schopná dostatečně spát, takže jsem ve školní lavici neustále usínala.

Nebýt Gianny, která mě svým nekonečným hovořením vždy probrala, už bych měla několik poznámek a napomenutí. Už to byl měsíc, co jsem nebyla doma, takže jsem čekala, že se to každou chvilku musí zlomit a moje tělo si zvykne, že je v bezpečí a může v klidu spát. To se ale stále nedělo a já se pomalu začínala bát, že jsem už nadosmrti odsouzená k tomu, že se ze mě stal insomniak.

Moje kruhy pod očima byly každým dnem tmavší a větší, až se divím, že ještě nemám fialový celý obličej. Na kávě jsem byla už prakticky závislá, takže to bylo první, co jsem udělala, když jsem v pátek dorazila před druhou do bistra.

Už jsem měla takovou rutinu - káva, převléct se do černých tepláků a bavlněného trička s dlouhým rukávem, přes které jsem si přehodila zástěru, pak jsem si musela stáhnout vlasy do drdolu, aby nezavazely, rychle si skočit na záchod a pak začít směnu.

V pátek jsem měla většinu směny s Piper a Dylanem, což byla snad ta nejlepší parta, do které jsem se dostala. Dobře jsem si rozuměla ještě s Tommym a Daphne, které do odchodu zbývalo posledních pár dní, pak její směny naplno převezmu já.

V pátek jsem bývala právě s Daphne v kuchyni. Většinu receptů jsem za těch pár dní znala už téměř nazpaměť a práci v kuchyni jsem si oblíbila, protože jsem tam většinou byla sama maximálně ještě s jedním člověkem. Občas, když přišlo víc lidí naráz, to sice bylo náročné a hektické, ale tím, že bistro bylo celkem malé, tak se to pořád dalo zvládat.

Navíc tím, že jsem si nechala napsat směny na celou sobotu, jsem se úspěšně vyhýbala filmovým sešlostem u Crimsonů. A to bylo to hlavní, o co mi šlo. Mám totiž pocit, že si čím dál tím víc lidí všímá, že nejsem v pořádku. Už mě nezkoumá jenom Natalie, ale i Tyler, Dylan a občas i Piper. Hlavně u Dylana s Piper si toho všímám, protože s nimi kvůli práci trávím nejvíce času.

Odbarvené blondýnce, která se ve tři společně s kudrnatým brunetem na chvíli ukázala v kuchyni, protože dnes došli do práce kvůli škole o hodinu později než já, jsem ale v sobotu neutekla. Kvůli změně zaměstnanců musel otec překopat pracovní hodiny téměř všem a Piper nakonec skončila v sobotu tady.

Zrovna jsem nezaujatě krájela nadrobno cibuli, abych ji mohla osmahnout na pánvičce, když mě vyrušil hlas Piper, která zrovna přišla pro dva talíře hotových palačinek s banánem a čokoládou. "Jsi v pohodě, Khloe?" zeptala se a nejistě se poškrábala na její odhalené paži.

Byla jsem jediná, kdo nosil dlouhý rukáv. Naštěstí jsem se mohla vymluvit na to, že mi je pořád zima, což vlastně ani nebyla lež, moje tělo opravdu neustále mrzne, ale rozhodně to nebyl ten hlavní důvod.

"Jo, jen jsem poslední dobou nějak unavená," vymluvila jsem a zamrkala očima, abych se probrala z transu, ve kterém jsem posledních deset minut pracovala. Byla jsem spíš naprosto vyčerpaná, ale nechtěla jsem, aby se Piper zbytečně strachovala.
 Daphne si zrovna dala půl hodiny pauzu, protože jí kvůli těhotenství hrozně bolela záda a potřebovala se chvilku natáhnout. Naštěstí teď bylo obsazeno jen pár stolků, z toho už většina zákazníků jejich jídlo měli, takže jsem stíhala vařit i sama.

"Tak si pak dej taky chvilku pauzu," usmála se a vzala talíře s nazdobenými palačinkami do dlaní.
"Řeknu Dylanovi, aby ti udělal kafe, hm?" nabídla se, ale já jen pokroutila hlavou.

"Už jsem dneska měla dvě, to by moje srdce nedalo," ušklíbla jsem se.
"Spíš bych potřebovala nějakej sladkej milkshake nebo něco takovýho, abych do sebe dostala trochu cukrů."