Život není automat na Coca-Colu

24. Teď chci tancovat, chci vyhrát. Chci vyhrát tu trofej, takže tancuj dobře!

Jen co jsem zazvonila na zvonek mého kamaráda, ozvalo se zabzučení a zámek u hlavních vchodových dveří cihlového bytového domu povolil, takže jsem mohla vstoupit do místní haly, odkud vedly dvoje schody - jedny nahoru k bytům a jedny dolů do sklepů. Mimo to se tu ale také nacházely dveře, které vedly do tetovacího salónu, který patřil Bradovi a jeho sestřenici Aimee.

To tady jsem propadla lásce k inkoustovým obrázkům, odtud mám všechny svoje kousky, tady jsem se zaučovala a pak taky pár měsíců pracovala. Byly to krásné vzpomínky, za které budu Bradovi nadosmrti vděčná.

S nostalgickým pocitem štěstí jsem začala stoupat do druhého patra, kde mě ovšem čekalo něco nečekaného. Lépe řečeno někdo. Na chodbě před Bradovým bytem stál vysoký tmavovlasý klučina, kterému na tváři seděl veselý úšklebek.
"Nazdar, prcku," zasmál se chraplavým hlasem, který musel normálně holkám podlamovat kolena, a blýsknul na mě svými bílými zuby.

"Henry?" překvapením jsem zůstala stát na místě.
"Co ty tady?" pousmála jsem a přešla k němu, abych ho mohla rychle obejmout. Bylo to takové letmé obejmutí, ale momentálně to nejlepší, co jsem byla schopná ze sebe dostat.

Henry byl Bradův bratranec a zároveň něco jako nejlepší kamarád. V době, kdy se Ruby potkala s Bradem, což podotýkám bylo mojí zásluhou, ale o tom někdy jindy, se ti dva chovali v podstatě jako bratři. Dokonce spolu bydleli. No a tak bylo logické, že když Brad začal trávit docela dost času s Ruby a se mnou, Henry se k tomu často nachomýtl taky.
Před rokem se ale Henry přestěhoval do Glasgow, protože si po roce pracování řekl, že by přece jenom rád zavítal na vysokou. Naposledy jsem ho tak viděla na silvestrovské oslavě. A od té doby se toho hodně změnilo.

"Zrovna jsem přijel na víkend domů a když jsem slyšel, že moje oblíbené děvče je zpět, řekl jsem si, že se musím stavit i tady. Navíc si přece nesmím nechat ujít Rubyiny osmnáctiny," zasmál se a prohlídnul si mě od hlavy k patě.
Henry o mě vždycky tvrdil, že jsem jeho oblíbené děvče a tak nějak neustále mi vysílal signály, že se mu líbím. Dokonce Brad i Ruby to tvrdili, ale já se tomu vždycky nenápadně bránila. A Brad mě v tom plně podporoval. Vždycky tvrdil, že by si pak připadal, jako by jeho bratr chodil s jeho mladší sestřičkou, za kterou mě Brad měl, a my rozhodně žádný incest nechtěli.
"Vypadáš jinak, skřítku. Nevyrostla jsi?" dělal si ze mě srandu.

Pamatujete si, jak jsem tvrdila, že Brad je jediný, komu dovolím si dělat srandu z mojí výšky a říkat mi skřítku a tak podobně? Jo, tak na Henryho jsem upřímně zapomněla. Dělá to i on.

S odfrknutím jsem shodila jeho dlaně z mých paží a radši jsem si začala vyzouvat boty.
"Ne, vysoká jsem furt stejně. Ale jinak jsem se dost změnila, nejenom vzhledově," povzdechla jsem si. Vlastně nevím, jakou Khloe si Henry může pamatovat. Všechny moje fáze mi začínají pomalu splývat dohromady, že vlastně nevím, jak jsem na začátku tohoto roku mohla působit na ostatní. 

Henry přikývl jakože chápe: "Ale sluší ti to, vypadáš dospěleji."

Poté se otočil zády a vešel do bytu. Já se musela na chvilku zastavit a zamyslet se. Opravdu jsem vypadala dospěleji, nebo jenom smutněji a seriózněji?
To on vypadal dospěleji určitě. Změnil účes a jeho tvář už nebyla dětská prdýlka, ale měl na ní jemné strniště. Vysoký byl pořád stejně, ale mám pocit, že měl širší ramena a celkově ostřejší rysy v obličeji. Ne, že by předtím byl tlustý, to vůbec ne, chodili s Bradem do posilovny několikrát do týdne, ale jeho čelist a lícní kosti se mi zdály výraznější. Světle šedé tričko mu navíc obepínalo hrudník a krátký rukáv odhaloval svalnaté paže pokryté rukávy tetování. To všechno doplněné masivními koženými hodinkami na levé ruce a i já musím říct, že z Henryho se stal velmi atraktivní muž.