Vyběhla jsem ven. To co jsem viděla okolo sebe bych si nikdy nepředstavila, že uvidím . Ninjové Konohy a nukenini co padli v boji leželi na zemi a pomalu se začali probouzet.
Moje oči hledaly toho jediného ninju. V ten moment co ho mé oči uviděli, mé tělo se za ním rozběhlo samo. Těsně před ním jsem padla na kolena a chytla ho za ruku.
Klečela jsem tam už asi pět minut ale i těch pět minut se v tom okamžiku zdály jako dny. V ten moment mi probíhalo hlavou 5olik myšlenek že jsem nezpozorovala jeho otevírající se oči. Z nich myšlenek mě probralo jeho malé škubnutí ruky.
"Yuuki...co se stalo?" Řekl zmatený Itachi. Nečekala jsem a objala ho. "Je po všem. Naše mise skončila úspěchem."řekla jsem a on se usmál.
Přišel k nám i tehdy čtvrtý Hokage. "Udělali jste pro Konohu hodně. Nyní bych vám chtěl nabídnout místo v Konoze. Prosím neodmítejte mou nabídku. Už jen kvůli Ichiru." Řekl a my s Itachim jsme mohli po takové dlouhé době patřit zpět do Konohy...
O rok později:
"Yuuki, přijdeme pozdě, když budeme stále ležet v posteli." Usmál se a dal mi pusu do vlasů. Dnes byl v Konoze velký den. Nový Hokage nastupuje k moci.
"Máš vše?" Ptal se starostlivý Itachi. "Mám." Řekla jsem a s Ichiru v náručí je se vydali k budově kde sídlí Hokage. Tam už nás čekal můj otec a Naruto. "To není fér! Já mám být další Hokage." Odfrkl Naruto. "Yuuki, dnes je pro tebe velký den. Jsem rád, že to vše nakonec vyšlo." Řekl Minato, kterému v ten okamžik stekla slza po tváři. Já předala malého Ichiru Itachimu. "Yuuki, plášť." Připomněl mi Itachi můj plášť, na kterém bylo napsáno "pátý hogake".
Vyšli jsme na střechu hlavního sídla a davy lidí čekali na příchod dalšího Hokage. Vše proběhlo formálně a bez komplikací. Minato mi předal čepec a já se stala hokagem.
Žili jsme si jako šťastná rodina...
Mami ani nevíš jak moc mi chybíš. Tenhle den jsi tu měla být a vidět to jak mi táta předává křeslo Hokage.
Vím, že by jsi byla pořád s Ichiru a na naší svatbě bys mi pomalá se vším. Aspoň jsem měla na sobě tvé kimono a ty jsi tím pádem byla stále se mnou.
Z mého proudu myšlenek mě probudilo to, že jsem měla mít proslov. Nebyl moc dlouhý ale obsáhl vše co jsem chtěla říct. Byli lidi co mě odsuzovali a zase byli takoví co vše pochopili. Jak mi jednou někdo řekl, nikdy se člověk nezavděčí všem.
Nic ale netrvá věčně...
DU LÄSER
Říkají mi Monstrum černého listu
Fanfiction"Nenávist, utrpení a bolest mě sužovaly už od dětství. Překonám to, to ti slibuji. I kdyby měla zemřít tak se mu pomstím, nenechám ho utéct...." Jsem Yuuki Namikaze. Můj otec je Minato Namikaze a matka Kushina Uzumaki. Mám mladšího bratra, které ho...
