30.kapitola - smutek

87 8 0
                                    

"Trochu jsem to tušil.." řekl Sasuke a podíval se na mě. "Sasuke..." Řekla jsem ale on se otočil a odešel.

"Jdeme! Čeká tě tréning." Řekl Kabuto. Nadšená z toho nejsem ale musela jsem. Co asi teď dělá Itachi...

Tréning byl nejhorší ze všech. Nemůžu ho zabít přesto že tak moc chci. Kabuto výborně ovládá své schopnosti ale se silou převažuji já.

Můj normální tréning by byl úplně jiný. Jsem zvyklá začínat základy ale tady tréning začíná hned soubojem se vším co máme.

"Vzdáváš se?" Zeptal se Kabuto ale já se jen ušklíbla. "Já se jen tak nevzdám!" Řekla jsem a zaútočila znovu. Takhle to pokračovala celý den. Vesnice byla dobře izolovaná, takže jsem nebyla zavřená v malé místnosti. Mohla jsem se po vesnici volně pohybovat.

Večer jsem měla volný a potřebovala jsem si pročistit hlavu. Stále jsem nebyla smířená s tím že si vezme mé tělo.

Další den Orochimaru a Kabuto museli odejít a já měla volný den. Tak jsem si sedla na lavičku před hlavní budovou. Přemýšlela jsem o útěku a ve finále mě napadla myšlenka propustit Kyubi z jeho vězení a ukázat jim co umí. Nebo seznámit se s Jashinem? To bude poslední možná volba.

"Smím si tu sednout?" Řekl kluk s bílími vlasy. "Jistě..." Řekla jsem, když jsem byla vytržena z myšlenek. "Jsem Kimimaro. Jak se jmenuješ ty? Nikdo nový se tu jen tak neobjeví." Pronesl. "Yuuki. Neznám tě od někud? To jméno je mi povědomé." Odpověděla jsem a pátrala v mysli.

"Jsem u Orochimaru už dlouho." Odvětil. "Já jsem byla jako malá. Počkat!" Vykřikla jsem. "Já tě znám!" Vykřikla jsme naráz.

Celý den jsem strávila s Kimimarem.
Je celkem upovídaný ale aspoň si mám s kým povídat. Sasuke cestuje s Orochimaru a když jsou zde, tak nemám čas zas já. "Jaké to je... Mimo tuto vesnici?" Zeptal se Kimimaro.

Každá otázka mě čím dál více nutila přemýšlet nad Itachim. "Máš hezký řetízek. Od koho máš ten prstýnek?" Zeptal se Kimimaro. Špatná otázka... Zase mě nutí přemýšlet nad ním. "Víš... Já neměla v životě štěstí... A jediný kdo byla má naděje je on... Zasnoubili jsme se den před tím než jsem šla sem..." Sotva jsem to dořekla a začala jsem brečet. "Omlouvám se Yuuki... To jsem opravdu nechtěl..." Řekl ale já ho přerušila. "To je v pořádku... Akorát je mi strašně líto toho, co jsem udělala. Už ho neuvidím..." Řekla jsem s pláčem. Kimimaro se mě snažil utišit.

"A smím se zeptat na jméno toho vyvoleného?" Zeptal se Kimimaro. "Itachi... Itachi Uchiha." Řekla jsem ale náš rozhovor nebyl úplně soukromí.

"Můj bratr?!" Ozvalo se zpoza nás. "Sasuke... Vždyť jsi věděl celou dobu že ho mám ráda..." Řekla jsem ale rozzuřila ho moje volba partnera.

"Můj bratr, kvůli kterému jsem šel sem abych nabral sílí a mohl ho zabít... A teď tohle..." Řekl rozhořčeně. "Kdybys věděl vše, nechoval by jsi se jak malé děcko!" Vykřikla jsem...

Pohled Itachiho:
Už je to celý den. Misi nemá už jsem se Paina ptal.

"Kam mohla jít?" Zeptal jsem se Paina. Byl jsem rozčilený a smutný. "Tuším kam... Nechtěl ti to nikdo říct, protože víme jak bys reagoval. Zeptej se Deidara. Ten ví vše." Řekl pain ale mě to nijak neuklidnilo. Proč zase všechno ví Deidara?

"Deidaro!" Rozkřikl jsem chodbou. On jen opatrně otevřel dveře a vykoukl. "Co.. co..co se děje?" Snažil se ze sebe vykoktat větu. Jednou jsme se poprali, nebudu lhát. Ještě že u toho Yuuki nebyla. V celku jsem za to mohl já.

Přišel jsem k němu ale asi jsem ho dost znervózňoval. "Můžu dál?" Zeptal jsem se a snažil se být klidný. "Jistě..." Odpověděl a já vstoupil dál.

Když jsem vstoupil do jeho pokoje oči mi přistáli na fotce, kde byl on, Tobi a Yuuki. Sakra! Tak moc mi chybí.

"Klidně ji vyhodím..." Řekl Dei, když si všiml, že na tu fotku koukám. "Ne! Nech si ji. Nemůžu myslet jen na sebe.
Potřeboval bych vědět, jestli nevíš kam yuuki mohla jít.." řekl jsem ale Dei se tvářil ještě hůř jak předtím.

"Pamatuješ si že Yuuki mluvila o tom incidentu s Orochimaru..." Nestačil to doříct jelikož jsem mu skočil do řeči. " NE! TO NEMUZE BÝT MOŽNÝ!" vykřikl jsem, jelikož znám Yuuki a vím že by se pro ostatní obětovala. "Ono na té misi, kdy jsme měli zajmout Jinchuriky... Byl tam i Orochimaru... A ona s tím uzavřela dohodu... Nevím že to vím.." nestihl nic víc říct. "Obětovala se aby mise byla úspěšná... Co teď? Nemůžeme ji tam nechat." Řekl jsem už mírně naštvaně. "Musíme ji zachránit... Ale co nejdřív... Slíbila mu své tělo..." Dei ze sebe sotva Soukal věty. "Nedá se nic dělat. Nevíš kde může mít základnu?" Zeptal jsem se a doufal že nebude pozdě...

Říkají mi Monstrum černého listuOpowieści tętniące życiem. Odkryj je teraz