Říkají mi Monstrum černého listu

18. kapitola - rodina

   "Počkat, počkat! Ty nejsi Misaki?" Řekl nechápavě. Z jeho reakce šlo vyčíst že je úplně mimo. "Moje jméno je Yuuki Namikaze. Jsem tvá sestra. BAKA!" řekla jsem už trochu naštvaným hlasem. "Já mám sestru?" Pronesl blonďák. Já s Kakashim jsme se plácli do čela. "Ano!" Vzkrikli jsme s Kakashim zároveň. "Jo a kdo to je?" Zeptal se znovu.

       Tenhle blbeček má být můj bratr?
"Tohle je tvoje sestra!" Vykřikl Kakashi a ukázal na mě. "Ona! Vždyť já si ji nepamatuji! To není pravda!" Křičel Naruto. "Tvrdohlavý jste úplně stejně." Plácl se Kakashi po čele. "Nesměla jsem tě nikdy vidět. Bylo mi to zakázané." Řekla jsem ale Naruto mi skočil do řeči. "Jak ti mohli zakázat vidět vlastního bráchu?" Ptal se.

      "Kvůli tomuhle." Řekla jsem a spustila své ORO DNA, které jsem se za ty roky naučila ovládat. "Aaaaa! Tohle je vážně má sestra?!" Křičel vyděšený Naruto. "Proč jsi u Akatsuki, znáš se s Itachim? To je brácha Sasukeho. Ten je teď u OROCHIMARU..." Řekl ale já ho přerušila. "Ráda ti na všechno odpovím ALE... SASUKE JE U OROCHIMARU?!" zhrozila jsem se.

      "O mě se nebojíš ale o toho nafoukanec Sasukeho jo?" Řekl uraženě. " To kvůli Orochimaru... Mám tu mutaci." Vykřikla jsem. "Znalas mámu?" Zeptal se smutně. "Ano.... Znala, byla úžasná. Od té doby co není byl Minato jak vyměněný. Chová se stále jako blb?" Řekla jsem. "Tak o tátovi nemluv!" Okřikl mě. "Yuuki to trochu přeháníš." Řekl Kakashi ale má výbušná povaha se nenechala jen tak odbít.

      "To kvůli němu jsem utekla! Nevíš jak se ke mě choval!" Vykřikla jsem. "Yuuki! Ne!" Křičel Kakashi.

     "Hej bude to trvat ještě dlouho? Já jen že bych si zašel pro popcorn." Ozval se Dei. "Nepleť se do toho!" Okřikl a jsem Deidaru. Jen ať Kakashi nezačne o Kyubi. Nedopadlo by to dobře. "Mangekyo Sharingan!" Vykřikla jsem. "Neboj, nic ti neudělám."

Genjutsu:
Byli jsme v Konoze. "Jsem ráda že tě vidím Kakashi, hádám že ty zas tak ne." Řekla jsem. Chytila jsem je oba. "Musím vám něco říct. A nemůžu před Dei. Řekněte Minatovi, že Akatsuki se snaží pochytat všechny biju. Místo, kde extraktují biju jste již našli. Nemám moc času. Hlavně nezmiňte že jsem Jinchuriky! Bylo by to pro mě fatální. Naruto ráda jsem tě poznala. Promiň, neznala jsem tě. Ráda bych si promluvila ale při lepší příležitosti. Teď dělejte že jste zranění a utečte. Vyřiďte pozdrav Minatovi."

   Zpět v realitě:
"Jsi monstrum!" Řval na mě Naruto. S Kakashim si očividně vzali mé slova k srdci. Prosím, nezlob se na mě Naruto.

    "To bylo jednoduché!" Řekla jsem. "Nějak tomu nevěřím. Že by se Hatake Kakashi no sharingan jen tak vzdal." Řekl Dei. "Chceš taky okusit genjutsu?" Řekla jsem a schválně aktivovala ORO DNA. " Ne, ne dobrý." Řekl div nezačal utíkat. "Trpěli, to se neboj." Řekla jsem. "Nicméně musíme jít zpět. Sasori si poradí." Řekl Dei, neměli jsme čas takže jsme spěchali do základny.

    "Jsme tu!" Řekla jsem když jsme dorazili do zakladny. "Yuuki!" Křičel Itachi. Přiběhl ke mě a objal mě. "Chyběl jsi mi!" Řekla jsem se slzami v očích. Byl pryč až moc dlouho. "Prasečinky si nechte na potom." Řekl Sasori, který se akorát vrátil. "Jak to dopadlo?" Zeptala jsem se. "Utekli ale i s tělem Gaary." Řekl. "Nevadí bijuu máme." Řekla jsem s úsměvem. ",To chce oslavu! Tobi chce oslavu!" Řekl Tobi.

   Večer byla menší oslava. Když řeknu menší, tak pro Akatsuki to znamená party roku. Po těch čtyřech letech jsem si ještě nezvykla.

     "Pojď sem Yuuki!" Křičel Hidan na celou společenskou místnost. Chytla jsem Itachiho za ruku, chtěla jsem aby šel se mnou. "Nenechávej mě s ním samotnou." Řekla jsem, když jsem ho chytla za ruku. On přikývl a šel se mnou. "Yuuki, vedli jste si suprově!" Řekl Hidan. "Co si dáme na oslavu?" Zeptal se. Podívala jsem se na Itachiho, který se moc netvářil. "Já nepiju." Odpověděl Itachi. "Ani já ne ale jednu..." Usmála jsem se na něj a udělala psí oči. "Ty mě přivedeš do hrobu. Jednu skleničku si dám." Řekl a usmál se.

      "Tak se mi to líbí!" Řekl Hidan a podal nám skleničku s nějakým alkoholem. "Co to vlastně pijeme?" Zeptala jsem se. "Tobiho specialitu!" Ozval se Tobi. "To mě vůbec neuklidňuje. Tak na zdraví!" Pronesla jsem. Ťukli jsme si a hodili panáka do sebe. "Tobi! Co to sakra je?" Zeptala jsem se. "To nejlepší co máme! Dovezl to Kakuzu! Je to prej nějaký dráhy rum." Řekl Tobi.

      "Takový nápoj pijete a mě nepozvete?" Ozval se Kakuzu. "Já už nebudu." Řekla jsem. "Ještě jednu s Kakuzem. Prosím Yuuki." Začal na mě dělat psí oči zas pro změnu Itachi. "Ugh... Fajn. POSLEDNÍ!" Řekla jsem.
"Nechceš si zatančit?" Zeptal se Hidan. "Jasně... Itachi smím prosit?" Zazubila jsem se. "To byla podpásovka!" Ozval se Hidan. Šla jsem s Itachim tančit. Prve hrály rychlejší písničky. Pak začal hrát ploužák. Itachi mě chytl za pás a já mu položila ruce na ramena. Pomalu jsme tančili do rytmu a povídali si. " Všimla sis jak na tebe Hidan furt kouká?" Řekl Itachi a hodil na Hidana vražedný pohled. Ten jen protočil očima.

       "Všimla. Proč?" Zeptala jsem se. "Itachi... Víš že tě miluji. Máš snad strach že bych ti udělala něco takového?" Zeptala jsem se. " Jistě že ne, štve mě že to pořád zkouší." Řekl smutně. "Pojď mu ukázat čí jsem." Řekla jsem a kousla se do rtu. On mě vzal a vášnivě mě políbil. Po polibků jsem se podívala na Hidana. Něco tam pokřikoval na Deidaru ale neslyšela jsem co. "Mám žízeň." Tak pojď. Chytl mě za ruka a vedl mě směrem k provizornímu baru. "Co Tobi nabídne Hrdličkám?" Řekl Tobi. "Cokoliv." Řekla jsem. "Yuuki? Můžu s tebou mluvit?" Řekl Hidan. "Povídej." Řekla jsem. "Můžeme jít dál... " Řekl a podíval se na Itachiho. "Dej mi chvilku." Kopla jsem do sebe panáka, políbila Itachiho a šla jsem s ním kousek dál.

      "Yuuki... Proč jsi s tím idiotem?" Řekl a sebedůvěra mu nechyběla. V podstatě jako vždycky. "Proč bych neměla?" Zeptala jsem se naštvaně. "Hlavně nezačínej ty řeči o tom jak ho miluješ." Řekl a zahleděl se do země. "Ale já je začnu. Co proti tomu všichni máte?" Zeptala jsem se nepříjemným tónem. " Než jsi přišla... Nebyla tu taková sranda. Konan je... Divná. Jako vždy je jen s Painem." Řekl a podíval se směrem na parket. Tančila s Painem.

     "Počkat, všichni?" Zeptal se nechápavě Hidan. "Nejsi první kdo se na to ptá." Odfrkla jsem. "To se snad snažíte kdy se rozejdem nebo co?!" Zvýšila jsem hlas. "Hidane to stačí!" Řekl Kisame, který slyšel na co se mě Hidana ptá. "Co ty se sem sereš?" Zvýšil hlas Hidan. "A dost! Jdu pryč. Díky rybičko." Mrkla jsem na něj a vydala se zpět za Itachim.

     Když jsem došla zpět Itachi už byl mírně podnapilý. "Tobi?! Co jsi mu dal?" Zeptala jsem se zděšeně. "Tobiho specialitu. Itachimu chutná." Řekl Tobi s tím jeho dětským hlasem. "Neřeš to!" Zvýšil hlas Itachi. "Proč bych to neměla řešit?!" Zvýšila jsem hlas i já. "Nekřičte! Tobi bude plakat!" Řekl Toby smutně. "Promiň Tobi. Ty za noc nemůžeš." Řekla jsem a otočila jsem se zpět na Itachiho.

      "Pojď se mnou! Musíme si promluvit." Řekl a drapl mě za ruku. "Auu! Stačí říct a nemusíš mě tak tahat." Řekla jsem ale bylo mu to jedno. Vyšli jsme na chodbu.

    "Co máš s Hidanem? Nebo s Deidarou?" Zeptal se naštvaně. "Co bych s nima měla mít?!" Zvýšila jsem tón. "Hlavně teď nezačínej ty řeči o tom jak mě miluješ! Vidím jak se za tebou táhnou jak ocásci!" Zvedl na mě hlas. Tak tohle mě dostalo. "COŽE?! TOHLE TROCHU PŘEHÁNÍŠ!" Zvedla jsem hlas ještě víc. "CO S NIMA MÁŠ?!" Křičel na mě...